pondělí 11. dubna 2016

Únor bílý, pole sílí

Jak jsme se měli v únoru? Dobře i blbě, jak to tak v životě bývá. A jednou jsi dole a jednou nahoře je více než trefné :-D Já prodělala úchvatnou chřipku (o čemž bych měla zřejmě pomlčet, protože ten, kdo žije zdravým životním stylem přece nemůže být nemocný?!), bojovala s univerzitními větrnými mlýny (a po několika krvavých soubojích si úspěšně vybojovala, to co jsem potřebovala!) a po všech těchto peripetiích už bylo jen skvěle. Konečně byla možnost užít si volna do začátku nového semestru, který začínal za týden, jupí.

Zásoby mang a avokád přímo z brazilské zahrádky. To chcete! Aneb tomuhle se říká opravdu-něco-super-bio.
Co se týče jídla, s panem K. jsme se nešidili. 
Kupujete si už hotové tortily za nekřesťanské peníze? A víte, že když si je uděláte doma, že vás to stojí asi tak zhruba nula nula nic?
Avokádová pomazánka (odkaz na recept)  a špinavý stůl. Když hlad je větší, než chuť fotit.
Mňam, mňam, mňam :-D Můžete si povšimnout mohutných kouřových signálů, které vysílá omáčka.
Kdo by to řekl, že to jsou české hory v únoru?

Někdo chodí na procházky s dětma, někdo se psem, my se sáňkama.
Čas se našel i na nějaké to DIY aneb jak jsem vyráběla pleťový krém, který je prostě boží. 
RAW verze oblíbeného tvarohového dortu, který jsem schopna spořádat na posezení. (odkaz na recept)
Na koupi chytrého telefonu je smutné to, že kašlete na svou zrcadlovku. Přidávám teda i pár fotek z mobilu, protože s ním fotím samozřejmě (a bohužel) víc. On the road.
Brazilský den. Ochutnáváme tradiční dezert, který už nevím, jak se jmenoval, ale chutnal moc dobře :-D Hodně smetany a ovocného džusu dohromady. Nakysle-sladko dobré.
A další dezert, jehož jméno si i pamatuju - Romeo a Julie. Sýr s marmeládou. + přidaný raw makovec, který tam nemá, co dělat, ale který byl mnohem chutnější :-D
Nevím, co se děje, ale po napsání článku o tom, jak už jsem dlouho nedostala kytku, jich dostávám nějak podezřele moc.
Novodobé otroctví a jak to bylo fajn!
Orlické hory, Říčky. Sníh se nacházel jen na nejvyšších patrech.
Opět na cestě.
A na vysočině se probouzí jaro. Myslím, že už se ho všichni nemůžeme dočkat, což?