Recenze pražských divadelních představení

Řekla bych, že docela dost (na svůj ještě poměrně mladý věk haha) chodím do divadla a tím pádem mám vcelku přehled, co se kde hraje a jestli to stojí za zhlédnutí. Tak doufám, že toto stručné zhodnocení třeba někomu méně pražských divadel znalému pomůže při rozhodování, na co vzít tchyni, na co kamarádku a čemu se raději vyhnout obloukem. 

Rozhodně nejsem objektivní, hodnotím ze svého pohledu a možná jsem i docela náročný divák? Nevím. Při sepisování jsem si uvědomila, že mi záleží nejen na kvalitě hereckých výkonů, ale také na kvalitě samotné hry. 

Ubíjí mě, když musím dvě hodiny koukat na nějakou blbost nebo když herec nehraje. Nevadí mi, když jdu na komedii, která je jednodušší, ale chci se u ní tedy pobavit. Nevadí mi, když se u hry nepobavím, ale chci, aby měl děj hlavu a patu a nesl nějakou myšlenku, o které budu cestou z divadla dumat.

Mám divadlo opravdu ráda a zjistila jsem, že dobrý filmový herec nemusí být nutně dobrý divadelní herec a že herci, které třeba nemáte v televizi rádi, mohou naživo velmi mile překvapit. 

Tak jdeme na to:

Terapie (Palace)

Začnu nejčerstvějším kouskem, který jsem viděla včera a bohužel budu zlá. Blbost nehorázná, hlášky tam byly dobré, ale děj totálně o ničem. Škoda času i peněz, přitom teoretický potenciál by téma terapie a partnerských vztahů mělo obrovský. Myšlenka dobrá, ale zpracování hrozné, už vím, proč byl sál poloprázdný. To se potom herci mohou snažit jak chtějí, ale z blbé hry dobrou neuděláš ani tím nejlepším výkonem. 35%

Zabiják Joe (Divadlo Kalich)

Přišlo mi, jako bych se dívala na seriál True Detektiv, kvalitně zpracovaný detektivní příběh s prvky humoru i děsu. Amerika 90. léta, karavany, špína, drogy, sex. Tohle mě opravdu velmi mile překvapilo, skvělé zpracování, herecké výkony super. + Igor Chmela nahý z první řady :D 94%

Žena za pultem (Divadlo Kalich)

Ano, ano, ano. K tomu není co dodávat, Kaiser a Lábus dokazují, že jsou opravdu kultem (i za pultem). Takhle jsem se dlouho nenasmála. Rozhodně doporučuji všem opěvovatelům bývalého, ale i současného režimu. Parodie na oba systémy, pánové se navíc nebojí vzít do úst ani aktuální politickou situaci. Prostě prdel. 100%

Začínáme končit (Kalich)

Nebylo to špatné, ale ani nijak zvlášť úchvatné. Spíš mi byli sympatičtější protagonisté (manželé Hrzánová, Holub), než samotný příběh. Ale zase špatné to nebylo, když vezmeme v potaz jiné výplody a herecké výkony samozřejmě v podání této dvojice stojí za to. 70%

Už nikdy sám (Kalich) 

Tak toto pro změnu ne. Chtěla jsem jít na Lišku, šla jsem na Lišku. Ale ani Liška není zárukou kvality. Rádoby komedie o současné společnosti - samotě, singles... Myšlenka lepší než provedení. 40%

Hrdý Budžeš (Bez zábradlí) 

Srdcovka, k tomu asi není moc co dodávat. Další z kultů divadelního světa s Bárou Hrzánovou v roli malé Helenky Součkové. 100%

Darda (Na Jezerce)

Pokračování Hrdého Budžese neméně dobré. Helenka už je dospělá a je to pořád super příběh. 100%

Kdo je tady ředitel (Švandovo divadlo)

Také milé překvapení, super komedie, člověk se zasměje, hezky propletené, výkony dobré. + Michal Dlouhý velmi vtipně obskakuje sekretářku :D 85%

Čtyři dohody (Klub lávka)

Další srdcovka. Jestli máte rádi Jaroslava Duška, chcete pohladit na duši a dát naději, že ten život není tak na hovno, tak jděte. Předávání moudrosti Toltéků o smyslu života. A navíc je to sranda. 100%

Pátá dohoda (Klub Lávka)

Další dohoda a další paráda. Já Duška prostě miluju, takže jsem silně subjektivní. 100%

Caveman (U Hasičů)

Taky kult, životní pravdy o mužích a ženách a jejich vztazích. 100%

La Putyka - představení UP´END´DOWN a La Putyka

Byla jsem na dvou představeních a musím na další. Jiný svět, jiný pohled, jiný styl, ale je to prostě úchvatný. Divadlo a cirkus v jednom, neotřelý zážitek, přeji každému zažít. Musím dát 101%, protože to nelze s ničím, co česká scéna nabízí, srovnávat.

Teremin (DD)

Dejvické divadlo je další kult, kam není vůbec lehké se dostat. Jsem ráda, že já jsem tu možnost měla a opravdu to stojí za to. Kvalita, kvalita, kvalita a Trojan v hlavní roli že ano. 95%

Kafka (DD)

Platí výše zmíněné. Kafka nebyl zas tak zábavný, ale je to prostě kvalitně odvedená herecká i režisérská práce. Vždy záleží, co od hry chcete. Chcete se pobavit? Jděte na nějakou lehčí komedii. Chcete vidět kvalitní umění? Jděte do Dejvic. 93%

Dealers Choice (DD)

Toto se mi líbilo moc. Pokerová hra, Trojan, Čermák a další skvělí dejvičtí. 100%

Dabing street (DD)

Taky super, prostředí dabingového studia, alkohol a zase alkohol. Trochu depresivní, ale zase kvalitní. + Navíc miluji Hynka Čermáka :D 100%

Vše o mužích (Studio DVA)

Sranda velká. Pokud se chcete pobavit na účet mužského světa, doporučuji. + má dětská láska Filip Blažek :D 95%

Vše o ženách (Studio DVA)

Variace na úspěšné Vše o mužích nedopadla vůbec dobře. Toto můžete oželet. Asi my ženy nejsme holt tak trapné, takže to není tak vtipné :D 60%

Sex pro pokročilé (Studio DVA) 

Jak jsem již řekla, kvalitní herci vždy neznamenají kvalitní hru. Jdete na Rodena a dvě hodiny koukáte na nic moc hru. Nebylo to úplně zlé, ale bomba taky ne. Vhodné pro starší páry, mně se to vcelku i líbilo, ale pan K. byl znuděn těžce. 65%

Zdravý nemocný (Studio DVA)

Zase na Rodena a v tomto případě spokojená. 95%

Čtyři sestry (DVA)

Určitě bych hodnotila jinak (a tipuji, že nejspíš hůře), kdybych hru zažila tak, jak má správně být odehrána. Osud to ale tak chtěl, jedna z hereček odpadla na poslední chvíli a její role se odvážně zhostil režisér (a majitel divadla, spisovatel, herec a můj oblíbenec v jedné osobě :D) Patrik Hartl. (Jestli ho neznáte, koukněte se, pán opravdu úžasný s nejlepším smíchem!) Takže pan Hartl v podání staré panny s textem v ruce a chlupatýma nohama v šatech k nezaplacení! 92%

Manželský poker (Divadlo Palace)

Tohle byla sranda. Divácky nenáročná komedie, pokud se chcete pobavit po náročném dni, tím nic nezkazíte. 75%

Prachy (Palace) 

Opět nenáročná fajn komedie, šílené zápletky, sranda. 75% 

Filmové tipy: Catfish, Můj soukromý měsíc, Zkáza krásou, Saulův syn, Moje velká noc

Když už jsem založila kulturní rubriku, slušelo by se do ní něco přispívat. Vezmu to stručně a nebudu to moc okecávat (což právě vůbec nedělám) a naservíruju vám tipy na filmy, které jsem v poslední době zhlédla, a které se mi líbily. 

Věřím, že to někomu přijde vhod (já sama tipy na filmy miluju, protože pořád nevím, na co se mám koukat a když mi někdo doporučí nějaký dobrý film, jsem šťastná jak blecha). Samozřejmě vkusy se různí a co se líbí jednomu, nelíbí se druhému, ale s tím už se nic nenadělá a tak nezbývá, než toto riziko podstupovat.

Každý si samozřejmě myslí, jak je jeho vkus ten pravý a to, co se líbilo jemu, se musí zaručeně líbit všem. To tedy pro jistotu o sobě tvrdit nebudu, nemyslím si, že jsem nějaký kulturní guru, naopak mám vcelku prazvláštní nemainstreamový vkus, ale budu ráda, když vás nějaké filmy osloví, protože filmy, na které koukám, jsou samozřejmě hrozně kvalitní a hodnotné.

Catfish (2010)

Tenhle film jsem viděla před několika měsíci, ale říkala jsem si, že ho sem musím dát. Povinně pro všechny, kdo hází na internet své údaje, seznamují se přes internet a žijou online životem více než realitou. Na Ameriku docela zajímavý kousek, který podle mě stojí za zhlédnutí.

Odkaz na ČSFD

Můj soukromý měsíc (2009)

Jsem ráda, že se ke mně tahle věc dostala. Jak už víte, dokumenty miluju. A kontroverzní dokumenty bojující proti mainstreamu ještě víc. Já bych to dala povinně všem, hlavně mužům :D

Dokument o menstruaci obsahující velmi zajímavé informace a souvislosti. Menstruace součástí politických ideologií, menstruace jako něco, o čem se na veřejnosti nemluví, menstruace jako něco špatného. 

Mně se to fakt líbilo, ale každý to sdělení asi nedokáže absorbovat (napadají mě různé tématické metafory, ale radši pomlčím). A je to teda slovensky bratia a sestry.

Odkaz na ČSFD

Online ke zhlédnutí zde

Saulův syn (2015)

A jelikož jsme s panem K. taky hojně chodili do kin, mám pro vás i tipy na čerstvé benjamínky. Nejhrůznější film o holocaustu, říká se. S takovou se vám do toho kina moc nechce. Normálně se jsem bála a vůbec se mi za tímto kulturním zážitkem nechtělo. Ale jak to tak bývá, nic není tak hrozné, jak se na první pohled zdá. A já bych po zhlédnutí tento film nominovala spíše na jeden z nejzajímavějších filmů o holocaustu, kterého se netřeba obávat. 

Počet ukápnutých slz: 0. Počet zakrytí očí: možná 2. Kulturní a morální obohacení: k nezaplacení. Taky povinně a všichni. Nejen, že je to film o hnusu, na který se prostě nesmí zapomenout a který je důležitý připomínat. navíc je to ale fakt umělecky povedený dílo, který byste neměli zatratit jen proto, že to je o smutnym tématu a na to já se dívat nechci. Debut mladičkého režiséra Laszla Nemese, který se opravdu povedl. A je to fakt úplně jiný, než všechny ostatní filmy na tuto tématiku. Koukněte a uvidíte.

Odkaz na ČSFD

Zkáza krásou (2015)

Filmy od Heleny Třeštíkové, jak jsem již zmiňovala, prostě miluju a jsem v tomto směru silně neobjektivistická. Takže vidět další kousek od ní byla prostě povinnost a prostě se mi to líbilo, i když to příliš zábavné nebylo, což samozřejmě není povinností. 

Je to s podivem, ale na tento snímek jsem se naopak (narozdíl od Saula) hrozně těšila a odcházela s větší depresí, než z filmu o masovém zabíjení Židů. Nějak se mě to dotklo. A to se občas u umění stává. Život Lídy Baarové nebyl žádné peříčko a krása ani mládí není udržitelná věc. A to se týká nás všech, a nás dam zejména. 

Nekomentuju, že většina kin hraje spíše film Lída Baarová od Filipa Renče, na který chodí davy a o dokumentu Třeštíkové se skoro neví. Nekomentuju už radši nic. Po tom, co jsem slyšela, jaké scény se v Renčově filmu objevují, se nemohu dočkat, až tento skvost zřím v televizi a královsky se u toho pobavím. Možná si k tomu dám ještě vedle televize obrázek pana prezidenta.

Odkaz na ČSFD

Odkaz  na rozhovor s Helenou Třeštíkovou o filmu

Moje velká noc (2015)

A na závěr něco veselejšího. Šli jsme s panem K. na festival španělských filmů a lepší komedii jsme dlouho neviděli. Nutno podotknout, že španělské filmy neskrytě adorujeme, takže jsme opět těžce subjektivní. 

Ale takhle jsem se u filmu dlouho nepobavila a kino bylo narvané do posledního místa, což jsem naposledy zažila před 12 lety na prvním dílu Harryho Pottera ve vesnickém biografu. Pokud máte rádi černý humor, ironii a neberete si osobně výsměch dnešní konzumní době a absurditě televizní zábavy, koukněte. 

Odkaz na ČSFD

Úvodem k nové rubrice aneb pár slov o všežroutství

Všežroutství. To je slovo, které jsem chtěla do titulku mermomocí dostat a jen tak pro srandu králíkům vám ukázat, jak se krásně manipuluje se čtenáři. Jisto jistě očekáváte, že když se v titulku objevilo slovo, které evokuje jídlo, že budu mluvit třeba přejídání, o tom, jak se mu vyhnout a tak. Smůla, pěkně jsem vás obalamutila a přichází moment prozření - nic o jídle, tentokrát to bude o kultuře. To čumíte, co? :D

Abyste si ale nemysleli, že vás úplně vodím za nos – koncept kulturního všežroutství ve vědě opravdu existuje. Včera mi ho připomněl již poněkud přesluhující pan profesor, který místo přednášení většinu času hledá myš na monitoru. (Ale je to moc roztomilé, jen poněkud uspávající!)

Co to to všežroutství vlastně je aneb krátké sociologické okénko: Tenhle pojem je připisován především mladé generaci. Ano, i a já se k této skupině mohu přihlásit. Jsem všežrout (a vy moji milí mladí zřejmě taky). Jsem všežrout v kulturním (a bohužel i v jídelním) slova smyslu. 

Jde o to, že dříve byly relativně ostré hranice mezi vysokou a nízkou kulturou. Dělnická třída chodila do hospod, poslouchala škváry a koukala na zábavné pořady v televizi, smetánka chodila do opery, hrála golf a pila šampaňské. Dnes se tyto rozdíly téměř stírají. Golf hraje kdekdo a šampaňským si prolejvá krk i Pepa z fabriky. Staly se z nás všežrouti, využíváme celou paletu kulturních možností, ničemu se nebráníme, konzumujeme, jak je nám libo. A tak se stane, že člověk, co jde jeden den do divadla na Kafku, druhý den kouká v televizi na SuperStar nebo na Výměnu manželek.

Na mě to sedí přesně. Chodím do divadla, čtu knížky, fotím, dívám se na dokumenty, chodím na plesy a dělám další věci, které by se daly označit za „vyšší kulturu“, zároveň ale koukám na zábavné (nejradši bych napsala stupidní) pořady v televizi, čtu časopisy, pletu (ano, opravdu :D), chodím do hospody či na punkový koncerty, což by se dalo považovat za „kulturu nižší“.

A tímto krkolomným úvodem jsem se chtěla dostat k tomu, že kultura je v našich životech taky důležitá. Ano, tento blog se jmenuje Buď zdráv, takže jste dost možná očekávali tipy na to, jak být zdráv, možná nějakej ten recept, ale nějakou kultůru to si můžeš strčit někam ty blogerko. Můj argument je ale ten, že pokud chce být člověk zdráv, musí být zdravý nejen fyzicky ale i duševně a myslím, že kultura je duši výborným lékem. A navíc je přírodní, bez chemických konzervantů a barviv! (Pokud teda nejdete na koncert a neopijete se jak dobytci vodkou z gumových medvídků.)

Tak jsem si to pěkně obhájila a vy se můžete těšit na novou kulturní rubriku, ve které bych ráda doporučovala dobré věci, které jsem sama zažila, přečetla, viděla. Předvoj byl vlastně článek o dokumentech, který vás nijak extra nezaujal, ale mně to nevadí :D Já mám tu výhodu, že tenhle kyber prostor je jen a jen můj a já si můžu psát, co budu chtít, i když to nikdo nebude číst.

A co vy? Taky jste všežrouti nebo si myslíte, že je tenhle pojem blbost?

Co mě v poslední době zaujalo: tipy na dokumenty

Nevím, jak vy, ale já dokumenty miluju. Ne že bych milovala úplně všechny. Válečným opravdu neholduju a čistě naturální taky nemusím vidět každý týden. Co miluju, jsou dokumenty sociální, ty co se týkají lidí, jejich životů, jejich problémů, jejich mikrosvětů.

Už od útlé puberty jsem fanouškem časosběrných dokumentů Heleny Třeštíkové. Její manželské etudy jsem hltala od začátku do konce. Pak s nadšením zhlédla všechny celovečerní snímky (Katka, René, Marcela, Soukromý Vesmír a další). Mallory jsem bohužel ještě neviděla, jelikož ji v Pardubicích, kde jsem trávila čas jejího promítání v kinech, nedávali! (Styďte se Pardubice, hlavně že promítáte všechny americký pí*oviny.)

Teď vám tu z hlavy nevysypu všechny dokumenty, který už jsem viděla a líbily se mi, ale dám vám sem tipy na dokumenty, který jsem viděla v nedávné době a mám je ještě v živé paměti. 

ZELENÁ POUŠŤ (2012)

Před pár dny jsem psala článek o palmovém oleji. Když člověk napíše o antikoncepci čtou to desítky lidí a návštěvnost stoupá kolmo nahoru. Když člověk napíše o palmovém oleji, neštěkne po tom pomalu ani pes. Smutné. Pokud máte hodinu volnýho času, koukněte na to a udělejte si se svým svědomí vlastní názor. Názor na to, jestli jako západní společnost máme právo brát život zvířatům, devastujícím způsobem ničit přírodu, ničit život lidem na druhým konci planety a zabíjet jejich tradiční kulturu. Je to dojemný stejně jako americkej romantickej doják, akorát bohužel bez happyendu.  

Odkaz na ČSFD 

Odkaz na dokument

CUKR-BLOG (2014)

Na tenhle dokument jsem už dávala odkaz na FB. Autorka během těhotenství dostane těhotenskou cukrovku a tím se jí obrací život naruby. Snaží se uchránit svou rodinu před cukrovým šílenstvím a objevuje všechny stinné stránky cukrové ideologie. Rozhodně doporučuju. Je to hrozně hezky natočený a myslím, že alespoň pár dní nebudete mít na cukr chuť. Takže ideální pro ty, kteří chtějí zhubnout. 

Odkaz na CSFD

Odkaz na youtube: video bylo z youtube odstraněno

Rozhovor s režisérkou v DVTV

STÁLE SPOLU (2015)

Byla jsem na tom v kině už skoro před rokem, ale dávali to teď na ČT2 a já se musela kouknout znova. Mlčochovi. Zajímavý pohled do života rodiny, která se rozhodla žít jinak. Vyhýbat se konzumnímu vlivu západní společnosti, držet pospolu a být stále spolu. 

Tahle ideologie se mi líbí hodně, její provedení v reálu už tolik neadoruju, ale chápu, že to asi jinak nejde. (Např. otec je solidní diktátor, kterýho děti i manželka poslouchají na slovo. Ale jak chcete ukočírovat 9 dětí? Nekonečným diskutováním, které je

teď tak oblíbené? Na to oni asi nemaj čas.) Neříkám, že bych přesně takhle chtěla žít, to asi fakt ne. Tohle je ideologie vyhnaná do extrému. Ale je mi to o dost sympatičtější, než dnešní životní stereotyp mamon-konzumerismus-nákupy-peníze-stres. Hezká je taky myšlenka pospolitosti rodiny. Být spolu. Přesně to, co se z dnešní rodiny vytratilo. Sice spolu bydlíme, ale spíš se míjíme a žijeme vedle sebe, každý máme svůj život. No koukněte na to.

Odkaz na CSFD

Rozhovor s režisérkou v DVTV

PĚT ZROZENÍ (2015)

Poslední tip je na dokument o českých porodnicích (konkrétně o pražské vinohradské). Vyvolal velkou vlnu, především kritiky. Padala slova jako manipulace, dokument na objednávku apod. Názor je na každém. Já si myslím, že situace v českých porodnicích nebude zrovna růžová. Že jsou matkám cpány léky, které by třeba vůbec nepotřebovaly, na tom asi taky něco bude. Tahle praktika je pro západní medicínu více než typická. A že se rodí podle toho, jak to vyhovuje spíš lékaři, než samotné rodičce, je taky zřejmé. Vše přirozené je potlačeno, hlavně ať je to rychle za náma. A když nám k tomu pomůže nějaká ta chemie, nic se nestane. No myslím, že pokud budu někdy rodit, mám hodně nad čím přemýšlet. Po tomhle dokumentu se mi teda ani rodit nechce :D (To mi připomíná i dokumentární seriál Čtyři v tom, který najdete v archivu ČT, taky zajímavá podívaná.)

CSFD

Rozhovor s režisérkou v DVTV

Rozhovor s porodníkem Bohuslavem Svobodou, který v dokumentu vystupuje

Oba rozhovory rozhodně doporučuji. Je to zajímavé srovnání dvou pohledů na věc aneb když to vypadá, že jeden mluví o voze a druhý o koze.