Všežroutství. To je slovo, které
jsem chtěla do titulku mermomocí dostat a jen tak pro srandu králíkům vám
ukázat, jak se krásně manipuluje se čtenáři. Jisto jistě očekáváte, že když se
v titulku objevilo slovo, které evokuje jídlo, že budu mluvit třeba přejídání, o tom, jak se mu vyhnout a tak. Smůla,
pěkně jsem vás obalamutila a přichází moment prozření - nic o jídle, tentokrát
to bude o kultuře. To čumíte, co? :D
Abyste si ale nemysleli, že vás
úplně vodím za nos – koncept kulturního všežroutství ve vědě opravdu existuje. Včera mi ho
připomněl již poněkud přesluhující pan profesor, který místo přednášení většinu
času hledá myš na monitoru. (Ale je to moc roztomilé, jen poněkud uspávající!)
Co to to všežroutství vlastně je
aneb krátké sociologické okénko: Tenhle pojem je připisován především mladé
generaci. Ano, i a já se k této skupině mohu přihlásit. Jsem všežrout (a vy
moji milí mladí zřejmě taky). Jsem všežrout v kulturním (a bohužel i v jídelním)
slova smyslu.
Jde o to, že dříve byly relativně ostré hranice mezi vysokou a
nízkou kulturou. Dělnická třída chodila do hospod, poslouchala škváry a koukala
na zábavné pořady v televizi, smetánka chodila do opery, hrála golf a pila
šampaňské. Dnes se tyto rozdíly téměř stírají. Golf hraje kdekdo a šampaňským si
prolejvá krk i Pepa z fabriky. Staly se z nás všežrouti, využíváme
celou paletu kulturních možností, ničemu se nebráníme, konzumujeme, jak je nám
libo. A tak se stane, že člověk, co jde jeden den do divadla na Kafku, druhý
den kouká v televizi na SuperStar nebo na Výměnu manželek.
Na mě to sedí přesně. Chodím do
divadla, čtu knížky, fotím, dívám se na dokumenty, chodím na plesy a dělám
další věci, které by se daly označit za „vyšší kulturu“, zároveň ale koukám na
zábavné (nejradši bych napsala stupidní) pořady v televizi, čtu časopisy, pletu
(ano, opravdu :D), chodím do hospody či na punkový koncerty, což by se dalo
považovat za „kulturu nižší“.
A tímto krkolomným úvodem jsem se
chtěla dostat k tomu, že kultura je v našich životech taky důležitá. Ano,
tento blog se jmenuje Buď zdráv, takže jste dost možná očekávali tipy na to,
jak být zdráv, možná nějakej ten recept, ale nějakou kultůru to si můžeš strčit
někam ty blogerko. Můj argument je ale ten, že pokud chce být člověk zdráv,
musí být zdravý nejen fyzicky ale i duševně a myslím, že kultura je duši
výborným lékem. A navíc je přírodní, bez chemických konzervantů a barviv!
(Pokud teda nejdete na koncert a neopijete se jak dobytci vodkou z gumových
medvídků.)
Tak jsem si to pěkně obhájila a
vy se můžete těšit na novou kulturní rubriku, ve které bych ráda doporučovala
dobré věci, které jsem sama zažila, přečetla, viděla. Předvoj byl vlastně
článek o dokumentech, který vás nijak extra nezaujal, ale mně to nevadí :D Já
mám tu výhodu, že tenhle kyber prostor je jen a jen můj a já si můžu psát, co
budu chtít, i když to nikdo nebude číst.
A co vy? Taky jste všežrouti nebo
si myslíte, že je tenhle pojem blbost?
Žádné komentáře:
Okomentovat