Když už jsem založila kulturní rubriku, slušelo by se do ní něco přispívat. Vezmu to stručně a nebudu to moc okecávat (což právě vůbec nedělám) a naservíruju vám tipy na filmy, které jsem v poslední době zhlédla, a které se mi líbily.
Věřím, že to někomu přijde vhod (já sama tipy na filmy miluju, protože pořád nevím, na co se mám koukat a když mi někdo doporučí nějaký dobrý film, jsem šťastná jak blecha). Samozřejmě vkusy se různí a co se líbí jednomu, nelíbí se druhému, ale s tím už se nic nenadělá a tak nezbývá, než toto riziko podstupovat.
Každý si samozřejmě myslí, jak je jeho vkus ten pravý a to, co se líbilo jemu, se musí zaručeně líbit všem. To tedy pro jistotu o sobě tvrdit nebudu, nemyslím si, že jsem nějaký kulturní guru, naopak mám vcelku prazvláštní nemainstreamový vkus, ale budu ráda, když vás nějaké filmy osloví, protože filmy, na které koukám, jsou samozřejmě hrozně kvalitní a hodnotné.
Každý si samozřejmě myslí, jak je jeho vkus ten pravý a to, co se líbilo jemu, se musí zaručeně líbit všem. To tedy pro jistotu o sobě tvrdit nebudu, nemyslím si, že jsem nějaký kulturní guru, naopak mám vcelku prazvláštní nemainstreamový vkus, ale budu ráda, když vás nějaké filmy osloví, protože filmy, na které koukám, jsou samozřejmě hrozně kvalitní a hodnotné.
Catfish (2010)
Tenhle film jsem viděla před několika měsíci, ale říkala jsem si, že ho sem musím dát. Povinně pro všechny, kdo hází na internet své údaje, seznamují se přes internet a žijou online životem více než realitou. Na Ameriku docela zajímavý kousek, který podle mě stojí za zhlédnutí.
Můj soukromý měsíc (2009)
Jsem ráda, že se ke mně tahle věc dostala. Jak už víte, dokumenty miluju. A kontroverzní dokumenty bojující proti mainstreamu ještě víc. Já bych to dala povinně všem, hlavně mužům :D
Dokument o menstruaci obsahující velmi zajímavé informace a souvislosti. Menstruace součástí politických ideologií, menstruace jako něco, o čem se na veřejnosti nemluví, menstruace jako něco špatného.
Mně se to fakt líbilo, ale každý to sdělení asi nedokáže absorbovat (napadají mě různé tématické metafory, ale radši pomlčím). A je to teda slovensky bratia a sestry.
Saulův syn (2015)
A jelikož jsme s panem K. taky hojně chodili do kin, mám pro vás i tipy na čerstvé benjamínky. Nejhrůznější film o holocaustu, říká se. S takovou se vám do toho kina moc nechce. Normálně se jsem bála a vůbec se mi za tímto kulturním zážitkem nechtělo. Ale jak to tak bývá, nic není tak hrozné, jak se na první pohled zdá. A já bych po zhlédnutí tento film nominovala spíše na jeden z nejzajímavějších filmů o holocaustu, kterého se netřeba obávat.
Počet ukápnutých slz: 0. Počet zakrytí očí: možná 2. Kulturní a morální obohacení: k nezaplacení. Taky povinně a všichni. Nejen, že je to film o hnusu, na který se prostě nesmí zapomenout a který je důležitý připomínat. navíc je to ale fakt umělecky povedený dílo, který byste neměli zatratit jen proto, že to je o smutnym tématu a na to já se dívat nechci. Debut mladičkého režiséra Laszla Nemese, který se opravdu povedl. A je to fakt úplně jiný, než všechny ostatní filmy na tuto tématiku. Koukněte a uvidíte.
Zkáza krásou (2015)
Filmy od Heleny Třeštíkové, jak jsem již zmiňovala, prostě miluju a jsem v tomto směru silně neobjektivistická. Takže vidět další kousek od ní byla prostě povinnost a prostě se mi to líbilo, i když to příliš zábavné nebylo, což samozřejmě není povinností.
Je to s podivem, ale na tento snímek jsem se naopak (narozdíl od Saula) hrozně těšila a odcházela s větší depresí, než z filmu o masovém zabíjení Židů. Nějak se mě to dotklo. A to se občas u umění stává. Život Lídy Baarové nebyl žádné peříčko a krása ani mládí není udržitelná věc. A to se týká nás všech, a nás dam zejména.
Nekomentuju, že většina kin hraje spíše film Lída Baarová od Filipa Renče, na který chodí davy a o dokumentu Třeštíkové se skoro neví. Nekomentuju už radši nic. Po tom, co jsem slyšela, jaké scény se v Renčově filmu objevují, se nemohu dočkat, až tento skvost zřím v televizi a královsky se u toho pobavím. Možná si k tomu dám ještě vedle televize obrázek pana prezidenta.
Moje velká noc (2015)
A na závěr něco veselejšího. Šli jsme s panem K. na festival španělských filmů a lepší komedii jsme dlouho neviděli. Nutno podotknout, že španělské filmy neskrytě adorujeme, takže jsme opět těžce subjektivní.
Ale takhle jsem se u filmu dlouho nepobavila a kino bylo narvané do posledního místa, což jsem naposledy zažila před 12 lety na prvním dílu Harryho Pottera ve vesnickém biografu. Pokud máte rádi černý humor, ironii a neberete si osobně výsměch dnešní konzumní době a absurditě televizní zábavy, koukněte.
