Zdravý životní styl: póza nebo jak to doopravdy je?

Zhubnout. Začít cvičit. Začít jíst zdravě. Začít žít zdravě. To jsou, předpokládám, předsevzetí, která si dalo mnoho z vás. Líp se to ale říká než plní, co?

Krafat o zdravým životním stylu s kámoškama u kafe, fotit si fotky nově nakoupených bio potravin a nových hadříků na cvičení umí každej, jak ale opravdu zabřednout do zdravého životního stylu a „žít ho“?

Za prvé přestaňte hledat výmluvy. Přestaňte se vymlouvat, že něco nejde, že na to nemáte čas, že to není nic pro vás a že teda když už tak až zítra. NE. Jde to, máte čas, zvládnete to a klidně už dnes! Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Když se chce, všechno jde. Ale musíte to udělat vy sami, nikdo jinej to za vás neuvaří ani neodcvičí.

Zdravý životní styl neznamená, že si jednou týdně dáte zdravější oběd nebo půjdete do posilovny. Zdravý životní styl není měsíční dieta nebo třiceti denní cvičební program. Jasně, nikdo vám nenutí, že musíte žít celý život zdravě, pokud jenom chcete zhubnout a pak se zas vrátit ke starému způsobu života. (Pak ale počítejte s tím, že se vám zhubnutá kila zase vrátí a vy zas pojedete znova kolotoč hubnutí <-> starý životní styl a tak pořád dokola. Ano, to je ten jojo efekt).

Takže pokud jste osvícenější, předpokládám, že byste rádi žili (převážně) zdravě už napořád. Protože zdravý životní styl není krátkodobá životní póza, jak většina rádoby fitness-healthy-food a jiných fajnšmekrů předpokládá, zdravý životní styl je dlouhodobá, náročná a neustále se vyvíjející cesta za zdravým, lepším a kvalitnějším životem.

Jo, je to teďka hrozně cool vyznávat healthy lifestyle. Jo, hodně lidí se na tom teď veze (a já taky :-D). Ne, zdravý životní styl není výmyslem posledních pár let. Představte si, že lidi tenhle styl vyznávaj a praktikujou už několik desítek, stovek či tisíce let, jen dosud neměli potřebu rvát to na Facebook a Instagram a prohlašovat se za výživové poradce a fitnessáky. Neměli a nemaj potřebu se s tím chlubit jako třináctiletá healthy-food-bloggerka, co včera objevila cizrnu a myslí si, jaký to neučinila objev století. Takže trochu pokory k našim předchůdcům, nejsme žádný průkopníci, to nám jen moderní technologie dávají falešný pocit slávy a mesiášství. Věřte, že skoro vše už bylo objeveno a řečeno dávno, než jste se narodili. Někdy to jsou pravdy starý tisíce let.

To jsem se ale trochu rozvášnila a odbočila od tématu. Zkrátka a dobře, jestli chcete žít zdravě, ŽIJTE ZDRAVĚ. To znamená: nakupujte, vařte a jezte zdravá jídla, buďte aktivní (fyzicky, ale i psychicky!), hýbejte se, choďte, běhejte, cvičte, plavejte, dělejte zkrátka to, co vás baví. A právě o tom by to mělo být především – mělo by vás to bavit. Pokud vás to nebaví a děláte to jen pro to, že je to teď cool, tak se na to vykašlete, protože u toho dlouho nevydržíte a opustí vás to v momentě, kdy přijde jiná módní vlna.

Nehrajte si na něco, co nejste. Buďte sami sebou. Protože zdravý život znamená šťastný život a pokud při cvičení nebo přežvykování řepy nejste šťastný, to, že je ta řepa zdravá a kliky dobrý na fyzičku, je vám k ničemu. Tak dělejte, co vás opravdu baví, a vykašlete se na nějaký trendy. Nemusíte se přetvařovat, když radši sedíte u televize, tak se vyfoťte, jak sedíte doma u tývky a nepostujte fotku, jak jdete běhat, když to pak stejně zakempíte u první lavičky a jste nas*aný, že jste vůbec vylejzali z postele.

Teď to může znít, že odrazuju od zdravýho životního stylu – to fakt ne, já sama ho miluju a chci podporovat lidi, který do toho chtěj jít taky. Jen nasnáším přetvářku a pozéry, který to neberou vážně a je to pro ně jen možnost, jak získat co nejvíc lajků. Takže vy, co to se zdravím myslíte vážně, směle do toho!

(Po napsání a editování tohohle článku slovní spojení "zdravý životní styl" nechci dlouho vidět.)

Vánoční speciál: Proč tak hrozně milujeme nakupování aneb jak funguje konzumní společnost

Vsadím se, že jste stejně jako většina národa strávili minulý měsíc (nebo ještě stále trávíte) po nákupech. V přecpaných obchodních centrech, na přelidněných vánočních trzích nebo přilepeni na monitoru obrazovky na stránkách nějakého eshopu. Ano, já taky. Taky jsem vinna, taky jsem dokonalý konzument a nakupování je mojí vášní. Je to něco, co mě naplňuje pocity štěstí, něco, co (bohužel) fakt miluju.

Ale čím dál víc si říkám, jestli to jsou opravdu pocity štěstí? Jestli to není něco umělého, nepravého, něco, co by šlo nějak nahradit? A tyto myšlenky mě jako správnou socioložku nutí neustále přemýšlet o tom, jak vlastně ta naše konzumní společnost funguje a hlavně proč vůbec vznikla a jak je možné, že tak krásně a nenásilně ovládá životy nás všech.

Jasně, jsou Vánoce. Nakupovat se musí. To je přece jasný. Tak se holt utratí o něco víc, než obvykle. Jo, fakt s tím nemám problém, sama utrácim za dárky pro ostatní, protože jsem zjistila, že nemiluju jenom nakupování věcí pro sebe, ale taky miluju ten pocit, když můžu obdarovat druhé. Co ale nechápu je, že si někdo na dárky PŮJČÍ? Jako pardon?! To vám jako přijde normální se zadlužit kvůli pos*anejm dárkům? Jo, když na to máš, tak si utrácej jak hrdlo či peněženka ráčí, ale jestli na to prostě nemáš, tak se na to vy*er.

Tady je opravdu vidět, jak je ten tlak konzumní společnosti brutální, jak nutí lidi do takových absurdit jako je půjčování si na dárky (jsem jediná komu to přijde ultra mega giga debilní?!?!). Kdybys nekoupil dárky, seš největší lůza, musíš utratit deset tisíc za příšernou bárbínu, jinak nejsi milující rodič, diktuje konzum.

A v tom je ten problém. Začali jsme odměřovat lásku penězi. Začali jsme hodnotit všechno podle toho, kolik to stojí. Když nám někdo dá moc levnej dárek, nemá nás dostatečně rád. Přijde vám to normální, když se nad tím zamyslíte? Opět za to v podstatě nemůžem, máme to naprogramováno již několik generací. Zkrátka prachy až na prvním místě a je mi jedno, jestli mě máš fakt rád, ale jestli nedostanu pod stromeček tu vuitonku, tak mě opravdu nemiluješ. (Je to smutný, řekla bych.)

Co dostávaly pod stromeček vaše babičky a dědové a jejich babičky a dědové? V podstatě kulový. Dostali oříšek nebo nějakou hračku vyřezanou ze dřeva, maximálně pletenej svetr a byli šťastný jak blechy. (Pokud nejste buržoazní rodina, tam byla asi situace lepší.) Dnešní děti dostanou desítky dárků a je jim to málo. Hlavně ani nevědí, co dřív a v tom množství ani nevědí, co vůbec dostali a ničeho si nevážej, protože maj všeho moc. (Jo, moje děti budou dostávat oříšky a dřívka:-D)

Jo, taky ráda dávám pěkný dárky, nedávám lidem pod stromeček zabalenou šišku. Ale kdybych na to neměla, tak jim tu šišku klidně dám. Protože by člověk neměl hodnotit druhého podle cenovky dárku, ale podle toho, že si na něj ten člověk vůbec vzpomněl a udělal to gesto a daroval. Protože nezáleží na tom, co darujete, ale ŽE DARUJETE. (Jóóó, taky mám větší radost z novýho mobilu než z borový šišky, ale chápete jak to myslim, ne?)

Další vtip je, že ty dárky opravdu nemusej stát majlant a můžou bejt úplně super-cool. Taky nejsem žádnej milionář, ale myslím, že dokážu vymyslet pěkný dárky, který mě nezruinujou. Chce to akorát zapnout víc mozek a přemýšlet. Hodně věcí třeba vyrábím, což mě vyjde na nula nula nic, ale je to skvělej originální dárek, kterej teda stojí víc času než peněz, ale je téměř zadarmo! (Po vánocích se těšte na můj DIB speciál, kde odhalím všechny blbůstky, co jsem vyráběla:-D)

Ale samozřejmě je mi jasný, že nakupování jen tak milovat nepřestanem. Jak říkám, já sama jsem poslušnou součástí systému, i když si to uvědomuju a nelíbí se mi to, neumím se tomu úplně vzepřít. A upřímně asi ani nechci. Prostě mě to naplňuje. I když je to povrchní a materiální hodnota, která je svým způsobem bezcenná, jako placebo na štěstí ale funguje skvěle. 

Jen bych chtěla, abychom to nakupování trochu omezili, abychom to nepřeháněli a nekrmili shopaholiky v nás, ale o tom asi někdy jindy. Ale hlavně prosím – nepůjčujte si na vánoční dárky, jděte radši do lesa a nasbírejte si šišky..