Jak jsem za měsíc zchudla o 3 kila (moje tipy, jak zhubnout)

Jak jsem psala v jednom z článků, s výdrží ohledně stravování a hubnutí mám prostě problém. (Kdo ne, že?:D) Přes léto se mi podařilo nakynout o krásná 4 kila, což už je poměrně dost. Kór když jako já měříte 164 cm a jste tudíž docela prcek. Dostala jsem se na váhu úctyhodných 56 kilo, které jsem v životě neměla. (Pro rýpaly: Já vím, že 56 zní, že je to málo, tak co tady dělám za scény, ale berte v potaz mou výšku a to, že jsem náročná a jako každá žena chci být dokonalá. Takže mě kecy, že to je v pohodě, co tady vyšiluju, nezajímaj.)

Mít na svém kontě takovou tučnou sumu (sádla) už pro mě bylo neudržitelné a řekla jsem si, že je čas začít zase něco dělat. Od října jsem se tedy pokoušela něco dělat. Ale byl to spíš takový pokus než opravdová revoluce. Občas jsem si milostivě zacvičila Shauna a jedla méně (což je blbost, vím!!), ale pořád stejně. Říkala jsem si, že když si prostě dám menší porci, že to bude ok a skladbu jídla nemusím měnit. Takže mi na denním pořádku zůstaly všechny sladkosti, kterých jsem se po létu neuměla vzdát. (Jo, vytvořila jsem si závislost na cukru.)

Celý říjen se (nečekaně) nic nedělo. Váha pořád stejná, já hladová a nasraná. Jednoho dne jsem se ale probudila a řekla si, že to prostě musim prolomit a do Vánoc ty kila zhubnout (abych je pak mohla zas cukrovím nabrat:D).

Takže jsem radikálně změnila svůj přístup a začala na sebe aplikovat všechny vylepšováky, který znám. A za listopad zhubla o tři kila a teď za 10 dní v prosinci o kilo další. Takže tadá, má stará váha (52 kg a pár deka) je zpět.

Samozřejmě si své vylepšováky nebudu syslit jenom pro sebe a napíšu vám je. Jen si prosím nemyslete, že to je nějaký zaručený způsob, jak 100% zhubnout. Každý jsme jiný a na každého funguje něco jiného, já se už docela znám, takže vím, jak na sebe jít. Za zkoušku ale nic nedáte a já věřím, že něco z toho by vám pomoct mohlo.

CO JSEM PRAKTIKOVALA:

Strava

Totální vysazení nezdravých cukrů v jídelníčku (rozuměj sušenky, sladké pečivo apod.). Zdravé přirozené cukry jsem do sebe samozřejmě dostávala v podobě ovoce a jiných přirozených potravin. A můžu vám odpřísáhnout, že závislost na cukru je opravdu pravda a že to je stejná závislost jako na cigaretách či jiných drogách. Tři týdny jsem v sobě neměla umělý cukr a když jsem si pak dala čtvereček čokolády, vůbec jsem na ni neměla chuť, ani mi to nechutnalo. Fakt, přísahám :D Takže konspirační teorie o cukrové ideologii opravdu funguje a všechny cukrovarnický firmy vás maj na háku, protože vám dealujou svojí drogu a vy fetujete, ani o tom nevíte :)

Z doby, kdy jsem držela Mačingovou dietu, jsem pořád zblblá fenoménem bílá mouka. Takže jsem celý říjen jedla pouze žitné suchary a mouce se vyhýbala obloukem. V listopadu jsem se na to vykašlala a začla jíst normálně i pečivo a vy už víte, jak to dopadlo. Neříkám, že bílá mouka je dobrá, to si fakt nemyslim! Ale myslím, že prostě platí mé heslo VŠEHO S MÍROU a že když si dám jednou za den bagetku nebo chleba, že nezhynu bídnou smrtí. Samozřejmě do sebe nesmíte cpát mouku horem dolem (ráno pečivo, k obědu knedlík, pak koláček, večer pečivo a tak). Já jím pečivo 1x denně.

Ano, ta kočka jsem já :D

A je pravda, že omezuju přílohy, v čemž musím dát Mačingové za pravdu. Prostě si místo brambor k masu dám zeleninu. A je mi dost fajn. Ale někdy si dám i tu přílohu, prostě pohoda jazz, všeho s mírou, víme.

(Jestli jste úplně neposkvrněni poznatky o tom, jak správně jíst čtěte více tady.)

Hladovění je další zajímavá kapitolka. I když to vím už x let, že hladovět je prostě blbost největší, stejně mám v mozku naprogramováno, že když si dám míň, tak zhubnu. S tímhle, musím přiznat, bojuju pořád. I když to prostě vím a vím, ale ty kódy nejdou tak lehce přeprogramovat. Hodně pomáhají kalorické tabulky, které vám ukazují, kolik toho máte ještě sníst, abyste naplnili svůj denní příjem. (Zas abych nevypadala, jak nějaká chudinka, co málo jí. Během mých nabíracích obdobích toho sním dvakrát tolik než pan K., kterej teda jí dost. Takže jsem vadná na obě strany.)

Pití

Dříve jsem pila převážně čaje a převážně zelené, protože green tea to je super-cool-zdravá-věc-že-jo. Jak jsem zjistila, s tím zeleným čajem to taky není tak horké a není tak úžasný, jak se všude hlásá. Nebo spíš – je zdravý ale pouze hrnek denně, jinak příliš dehydratuje. Já blbá pila litr. Takže jsem omezila čaje a začala pít více čisté neperlivé neslazené obyčejné vody z kohoutku. Minimálně 2 litry jsou snad jasné, já piju cca 2,5l nebo se o to spíš snažím.

Radikální věcí, která mi v hubnutí pomáhá, je podle mě terapie pití vody po ránu, o které vám už chci dlouho napsat, ale ještě jsem se k tomu nedostala. Celé kouzlo tkví v tom, že hned po probuzení (tedy nalačno) vypijete hodně vlažné (ideálně převařené) vody (já do sebe dostanu 0,5l a to mi stačí) a pak minimálně 45 minut nic nejíte. Najíst se můžete až po těch 45 minutách. Je to prastará ozdravná metoda východní medicíny, když budete chtít, napíšu o tom víc. Všichni se mi smáli, co to jako dělám a že to je nechutný dostat do sebe hned po probuzení tolik vody (navíc teplý!), ale přijde mi, že to na hubnutí fakt pomáhá. A i kdyby to bylo placebo, tak je to dobrý placebo!

Pak třeba dělám takový úchylárny, že nepiju během jídla ani půl hodiny po jídle a ani těsně před jídlem:D, ale to nevím, jestli má nějaký vliv? Jen je to prostě pro tělo lepší. A neříkám, že to dělám vždy.

Jak to vypadá v praxi:

• Před snídaní: 0.5 l vody
• Snídaně: 1-2 ks ovoce, nějaká kaše nebo jogurt s domácím müsli nebo ovesné palačinky nebo jiné dobroty. (Ano, mám z 99% sladké snídaně.) Pro inspiraci koukněte do receptů s tagem snídaně.
• Oběd: cokoli co najdete v receptech :D
• Večeře: nejčastěji nějaká pomazánka + pečivo + hooodně zeleniny + sýry + šunka, někdy tvaroh třebas

Jo, jím jen tři jídla denně. Ne, nemám chuť jich jíst pět :D

Pohyb

Celý problém nehubnutí tkvěl také v tom, že jsem si myslela, že to půjde jenom stravou. Všude se hlásá, jak 80% hubnutí dělá strava, ale ejhle – na mě to fakt neplatí. Asi to bude tím, že už mám několik let odcvičeno, moje tělo je zvyklý na docela solidní záhul a nějaký vysazení bílý mouky ho prostě netankuje. Takže jsem začala zase pěkně cvičit. (Teď cvičím tříměsíční program Kayly Itsines, kterou mi doporučila kamarádka a je to dobré!) Ale zas to nijak nepřeháním, dřív jsem cvičila 6x týdně, teď se k tomu dokopu stěží 2x za týden.

A samozřejmě chodíme na výlety a tak. Prostě se snažím nesedět jenom doma na zadku.

Stres

Nerada musím přiznat, že jsem zhubla asi i díky stresu. Ne že bych teď byla v depresi, to fakt nejsem, právě naopak, jsem teď tak přetížená hormony štěstí (asi to vysazení antikoncepce), že mám takový příjemný stres, kdy potřebuju pořád něco dělat, a tudíž nestíhám. Ale stres rozhodně nedoporučuji!

Tak to je asi všechno. (Je toho málo, vím :D) Ve zkratce moje doporučení tedy je: přestat jíst nezdravé sladkosti bez výjimky (sušenky, sladké pečivo, nekvalitní čokolády apod.), pít hodně čisté vody, pít 0,5l vody nalačno a hýbat se.

Vím, že někdo bude namítat, že jsem třeba zhubla moc rychle, ale tak za to já nemůžu, že to najednou jde ze mě ven :D Navíc nejsem žádný specialista, nepočítám si každý den kalorie, prostě dělám, co si myslím, že je to pro mě nejlepší. Jestli se vám to nelíbí, tak to nezkoušejte a jestli naopak jo, tak to zkuste. 

Pro mě je největší odměnou, že se mám na sebe zase chuť dívat do zrcadla. Ale samozřejmě jako každá žena nejsem nikdy spokojená a toto není rozhodně finální výsledek, vždycky je co zlepšovat, můj cíl je momentálně již nehubnout, ale nabrat svalovou hmotu, o kterou pořád přicházím svým nicneděláním.

Tak jestli se sebou taky chcete něco dělat, tak směle do toho! :)

Když se jdete najíst do restaurace aneb historky z podsvětí

Chození do restaurací bylo pro mě celé dětství takový malý luxus. Bylo to něco výjimečného a svátečního. Na večeři nebo na oběd jsme šli, když bylo vysvědčení nebo měl někdo narozeniny. Zkrátka to nebylo na denním pořádku. Zhusta jsem si objednávala svíčkovou a byla spokojená jak blecha.

Teď, v mých třiadvaceti letech, je situace trošku jinší. Za prvé si už horlivě neobjednávám svíčkovou při každé návštěvě restauračního zařízení (neobjednávám si ji v podstatě nikdy) a za druhé do restaurace či jiného podniku (kam se jdeme najíst) chodím frekventovaněji. Jako správná socioložka-statistička bych prohlásila, že to může být průměrně tak 2-3 za měsíc. (Jasně, vy třeba chodíte denně, takže jsem stejně restaurační panna.)

Proč vám tohle píšu? Koho jako zajímá, kolikrát vona jde do nějaký restaurace? Píšu to z prostého důvodu - v tomhle příspěvku bych chtěla ventilovat své rozhořčení nad (podle mého názoru) děsivou situací restaurací v ČR. Nevím, jestli si vybírám špatné podniky nebo je za tím něco jiného, ale (statisticky) jsem spíše velmi znepokojena než spokojena.

Jasně, mám „svoje“ zaručený podniky, kde vím, že vaří dobře a kde budu spokojená. Problém ale nastává v situaci, kdy jsme třeba na dovolené, máme hlad a chceme se jít najíst. Popíšu vám několik modelů a mám co dělat, abych k těm modelům nepřidala i odkaz k příslušné restauraci.

Model č.1: Miluju pizzu a pizzerie či italské restaurace navštěvuji opravdu ráda. Když jde navíc o relativně vyhlášenou pizzerii, neváhám a jdu tam. Objednám si pizzu s mořskými plody. Těším se na ni, mám hlad. Na stole mi po skoro hodině čekání přistane něco, co je o několik cm širší než pizza a kde místo krásných krevet a mušlí leží nerozmražené krabí tyčinky (to budou asi ty „dary moře“). Oujé, to bych se poblila.

Model č.2: Jedete autem už několik hodin a máte mega hlad. Zastavíte v prvním větším městě a hledáte co nejpříznivěji vypadající restauraci, ideálně se zastíněnou zahrádkou, protože je asi padesát stupňů nad nulou. Najdete. Sednete. Objednáte. A protože jste člověk, co tak trochu dbá na to zdraví, dáte si losůska a už se na něj fakt těšíte. A máte už fakt hroznej hlad. A čekáte a čekáte. Za víc než hodinu před vás číšník položí poklad. V jídelním lístku stálo grilovaný losos s těstovinami a smetanovou omáčkou. Čumim jak umim, ale tohle jsem fakt nečekala a že už jsem toho viděla celkem dost. Na totálně vomaštěnějch těstovinách, který pokrývá "omáčka", kde je víc sádla než smetany, si poklidně leží chudák losos s kůží, která je silnější než samotný maso. Idylickou kompozici ještě doplňují zhruba pěti centimetrové vypečené kusy sádla (asi kuchařský umění či co). Prostě jedním slovem paráda. I cena byla parádní – asi sto páďo.

Model č.3: Zase někam jedete autem a zase máte hlad. Zase zastavíte ve větším městě, kde očekáváte alespoň nějakou koncentraci restaurací či hospod. Koncentrace nedosahuje asi ani nula celá nula nula jedna promile - je tu jedna solidně vypadající restaurace a pár pajzlů, co nabízej tak akorát utopence. Jasně, že vybírám solidně vypadající restauraci. Znova napíšu to solidně, protože to v člověku vyvolává určitá očekávání. Očekávání toho, že se třeba konečně dobře nají. Šlo o hotel. A bylo narváno k prasknutí – další faktor, který mi napovídal, jo tady se bude dobře vařit. No nevařilo. Na menu nebylo nic než česká klasika, kterou teda fakt moc nejim, ale tak co, tak si udělám dobře a dám si špenátek s uzeným a bramborovým knedlíkem. Chybná volba. Och já naiva už si představovala, jak přede mě postaví krásný listový špenátek, domácí knedlíky a pěknej kus masa. Omyl. To, co jsem zřela, mě vrátilo do časů komárů do tý nejzaplivanější jídelny. Špenátový protlak za 3,90,-, ve kterém navíc tkvěly hrudky jíšky o velikosti dvacetikoruny, kupovaný knedlíky a hnusný uzený. Málem jsem se rozbrečela a hlavně jsem se strašně styděla. Za toho kuchaře, že může něco takovýho vyplodit i za číšnici, která něco takovýho hrdě postaví před hosta na stůl. Nutno podotknout, že to nestálo zdaleka 60,-, to bych byla asi pokornější.

A tak to je. Někam vlezu a pak lituju, že jsem tam vůbec šla a to si nemyslím, že bych byla nějaká primadona, co má přehnaný nároky. Stačí mi normální dobrý jídlo. Jen v něm nechci hrudky mouky ani nic jinýho, co tam nepatří. Není se pak čemu divit, že většina českejch hospod nabízí povětšinou smažák a řízek s hranolkama – na tom se totiž nedá skoro nic zkazit.

Z takových seancí vždy odcházím s vědomím zlatě si uvařit sám doma. Jasně, když neumíte nebo nechcete vařit, jsou pro vás restaurace jasnou volbou. Když ale jíte jídlo a při jeho přežvykování bědujete, že byste si ho za poloviční peníze udělali stokrát líp, něco je asi špatně.

Tímhle článkem nechci nabádat k tomu, abyste přestali chodit na jídlo ven. To fakt nechci. Je to super společenská aktivita, která mě samotnou taky baví a i přes tyhle otřesný zkušenosti ji nezavrhnu. Jen chci říct, že je hrozná škoda, že když už si někdo otevře nějakej podnik, že se nesnaží, aby to za něco stálo. Že je super, že se najde pár podniků, který jsou fakt božský, ale není lehký je v tom množství těžce podprůměrnejch zřízení objevit. Choďte a podporujte dobrý podniky a na ty shitový se zvysoka víte co...

Mačingová dieta: DONE!

Včerejškem skončil můj měsíční pokus s "dietou" podle Mačingové, tak jsem si říkala, že by se slušelo podat nějaký závěr, i když si mi do toho moc nechce - proč? Protože jsem si malovala, jak tento závěr bude plný pozitivního opěvování, shozeným centimetrů a kil, ale bohužel realita není vždy růžová :D 

Navenek se mé tělo tváří, jako by mu absence pšenice a přemíra zeleniny nic moc nedala. Dole mám stěží půl kila, a jeden centimetr v obvodu. Určitě na tom mám svůj podíl a nemůžu Mačingové křivdit, protože jsem její plán nedodržovala na 100%, vymýšlela jsem si vlastní kombinace a padla i nějaká ta čokoláda, zmrzlina nebo arašídové máslo :D Takže ano - jsem vinna! 

Ale nemůžu popřít, že jsem prostě zklamaná. Myslela jsem si, jaká to pro tělo nebude revoluce, když nebudu jíst mouku, ale já žádné změny nezpozorovala. (Možná ty radikální změny proběhly uvnitř a já je jen nevidím :D) Jediná pozorovatelná změna byla, že celý měsíc vypadám jako těhotná, což na sebevědomí nepřidává :D 

Tím ale nechci říct, že bych Mačingovou dietu nějak zavrhla. Přijde mi dobře sestavená, jen na mě asi tolik nefunguje. Asi se víc projeví u člověka, který má 30 kilo nadváhu a jí fastfood a pije Colu. Pro mě jídla ani pití vody a zeleného čaje nebyly žádnou novinkou, jsem na takovou stravu zvyklá už pár let, tak asi proto to nebyla pro tělo taková revoluce. (Ano, kognitivní disonance pracuje, musím si to nějak odůvodnit, aby to pro mě bylo přijatelné:D)

Každopádně si z této diety něco odnesu, pořád věřím ve zlo bílé mouky a budu se snažit se jí vyhýbat, ráda se budu vracet k některým receptům, ale pojedu si zase podle svého. Když budu mít jednou za čas chuť na něco chuť, prostě si to dám a basta :D Striktní dodržování pravidel není nic pro mě, protože zkrátka platí, že zakázané ovoce chutná nejlíp. Proto si nebudu nic vysloveně zakazovat a budu se držet pravidla - všeho s mírou! (Jdu na to od lesa :D)

(Už se těším, až si navařím všechny ty dobroty, co jsem během kúry nesměla, jako domácí chleba, pizzu nebo lasagne :D)

A kdo ví, třeba se k této kúře za čas znova odhodlám a dodržím jí na 100% a pak budu moct porovnat výsledky. 

První týden s Mačingovou

Tak jsem si říkala, že by to chtělo nějaké (alespoň krátké) shrnutí prvního týdne hubnoucí kúry dle Mačingové, kterou jsem se rozhodla podstoupit.

Pohoda. Tak by se to dalo celé shrnout jedním slovem. Bála jsem se, že tři jídla denně nebudou stačit a budu mít hlad – neměla jsem. Bála jsem se, že se mi 7 dní stejná snídaně po dvou dnech přejí – nepřejedla, naopak jsem se do mrkvovo-jablečné kombinace zamilovala. Bála jsem se, že mi budou chybět přílohy a pečivo – nechyběly a to jako fakt vůbec!

Nevím, jestli to bylo jakýmsi psychickým odhodláním „že to jako prostě dám“ nebo něčím jiným, ale Mačingová dieta je pro mě zatím opravdu procházkou růžovou zahradou a já si jí užívám. 

Samozřejmě jsou chvilky, kdy má člověk hroznou chuť na něco, co by neměl a nejhorší je, když vám dělá chutě někdo přímo před očima. V těchto chvílích sahám po arašídovém másle, ořechy máme povoleny, takže nic neporušuji, jdu na to od lesa :D

Jídla mi hrozně chutnají (ano, jediná řepa je celkem vražedná, když jí máte jíst every day, tu jsem musela lehce eliminovat :D)  I některá jídla jsem si lehce zmodifikovala (do snídaně jsem si přidala semínka, do zeleninového salátu jinou zeleninu apod.), ale pořád dodržuju tu danou strukturu jídelníčku a to je podle mého to hlavní.

Za těch 7 dní mám půl kila dole. Po měsíci změřím i úbytek cm, které jsou podle některých reakcí na internetu mnohem výraznější oproti shozeným kilům, tak jsem zvědavá. Jelikož ale nechci hubnout několik desítek kil (stačí mi 1-2kg), se shozeným půl kilem za 7 dní jsem naprosto spokojená! 

Antónia Mačingová - 28 denní jídelníček hubnoucí kúry

Tak jsem se pustila do nového experimentu. I když nejsem zastáncem diet, rozhodla jsem se jednu vyzkoušet. Od včerejška jedu 28 denní „dietu“ podle Mačingové. Rozhodla jsem se tento experiment podstoupit, jelikož se ani tak nejedná o klasickou dietu, nejde o žádné hladovění ani jiný nesmyslný způsob trýznění těla. 

V této dietě jde o radikálně odlišný způsob stravování, než na který jsme po stovky let zvyklí – jídelníček Mačingové je „ochuzen“ o přílohy a pečivo. A to je celkem výzva! 28 denní jídelníček navíc slibuje detoxikaci těla, což je na jaře více než žádoucí.

Takže jsem velmi zvědavá, jak bude celý proces probíhat a jaké se dostaví či nedostaví změny. Internet je plný nadšenců, kteří s Mačingovou zhubli mnoho kil, samozřejmě se najdou i odpůrci, kteří tuto dietu odsuzují a považující na nefungující. Sama uznávám, že tento způsob stravy je pro mě neudržitelný a nemyslím si, že bych tak byla schopná jíst celý život. Ale tak člověk míní a čas mění, že... A za zkoušku člověk nic nedá :)

Mám za sebou jeden den a musím říct, že jsem se se svými chutěmi celkem prala. I když nejím úplně odlišně, ráno mi chyběla kaše a večer jsem žalostně toužila po nějakém celozrnném pečivu. Jídla jsem si navíc lehce zmodifikovala – ráno jsem si přidala jahody a k obědu rybu a špenát. Musela jsem si také přidat odpolední svačinu v podobě ořechů, semínek a rozinek, protože mě honila mlsná.

Prvních 14 dní se mi jeví jako nejhorší, jelikož tam není žádné maso a jídla se dost opakují, pak už je jídelníček pestřejší a zajímavější. Tak jsem zvědavá, jak vytrvám, každopádně vás budu informovat :)

Jídelníček:

1. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + rozinky + med
Oběd: Brokolice s česnekem + strouhaný nízkotučný sýr
Večeře: Salát z červené řepy + strouhaný sýr

2. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + rozinky + med
Oběd: Fazolové lusky s česnekem + strouhaný sýr
Večeře: Salát z červené řepy + vařené vajíčko

3. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + hrozinky + med
Oběd: Salát z červené řepy + strouhany sýr
Večeře: Mrkvový perkelt + strouhaný sýr

4. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + hrozinky + med
Oběd: Mrkvový perkelt + strouhaný sýr
Večeře: Prokládaná cuketa

5. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + hrozinky + med
Oběd: Prokládaná cuketa
Večeře: Fazolové lusky s česnekem + strouhaný sýr

6. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + hrozinky + med
Oběd: Fazolové lusky ze zázvorem
Večeře: Brokolice s česnekem + vařené vajíčko

7. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + hrozinky + med
Oběd: Salát z červené řepy + vařené vajíčko
Večeře: Mrkvová perkelt + strouhaná sýr

8. DEN
Snídaně: BIO bílý jogurt + vlašské ořechy + med + skořice
Oběd: Široké bezvaječné těstoviny s kedlubnou
Večeře: Boršč

9. DEN
Snídaně: Kiwi + banán + ořechy + med + mletá skořice
Oběd: Brokolice na česneku se zázvorem + nizkotučný sýr
Večeře: Rychlá hrachová polévka

10. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + med + rozinky
Oběd: Mrkvový perkelt + nízkotučný sýr
Večeře: Salát z červené řepy + vajíčko

11. DEN
Snídaně: BIO bílý jogurt + vlašské ořechy + med + skořice
Oběd: Fazolové lusky + vajíčko
Večeře: Červená řepa s ořechy a sušenými švestkami

12. DEN
Snídaně: Kiwi + banán+ ořechy + med + mletá skořice
Oběd: Bezvaječné těstoviny se špenátem
Večeře: Rychlá hrachová polévka

13. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + med + rozinky
Oběd: Mrkvový perkelt + sýr
Večeře: Boršč

14. DEN
Snídaně: Vyberte si snídani, která Vám v tomto týdnu nejvíce chutnala
Oběd: Kuře s celerem
Večeře: Brokolice na česneku se zázvorem + strouhaný nízkotučný sýr

15. DEN
Snídaně: Šťava z červeného grepu (2 dcl) + 2 sójové nebo grahamové rohlíky + med + ořechy
Oběd: Kuře s celerem
Večeře: Červená řepa s ořechy a sušenými švestkami

16. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + rozinky + med
Oběd: Zeleninová polevka + fazolové lusky + salát z červené řepy
Večeře: Mozzarella + rajče nebo okurky

17. DEN
Snídaně: Vařené jáhly + ořechy + sušené švestky + med
Oběd: Zeleninová polévka + prokladaná cuketa
Večeře: Zeleninová polévka

18. DEN
Snídaně: Bílý nízkotučný jogurt + ořechy + med
Oběd: Vařená červená řepa + tuňák + cibule
Večeře: Salát z červené řepy + smažená krůtí prsa obalená v mletých vlašských ořechách

19. DEN
Snídaně: Pohankové vločky zalité sójovým mlékem + strouhané jablko + ořechy + med
Oběd: Celerové hranolky + filety z mořské tresky na másle
Večeře: Mrkvový perkelt + strouhaný sýr + brokolice s česnekem

20. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + rozinky + med
Oběd: Celerové hranolky + dušená kuřecí stehna
Večeře: Brokolice s česnekem + tuňák v konzervě

21. DEN
Snídaně: Vařené jáhly + ořechy + sušené švestky + med
Oběd: Celerové hranolky + dušená horní krůtí stehna + červená řepa + okurka
Večeře: Celerové hranolky + dušená horní krůtí stehna + červená řepa + okurka

22. DEN
Snídaně: Pohankové vločky zalité sójovým mlékem + strouhané jablko + ořechy + med
Oběd: Široké bezvaječné těstoviny s kedlubnou
Večeře: Kuře s celerem

23. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + rozinky + med
Oběd: Mrkvový perkelt + strouhany sýr + brokolice s česnekem
Večeřě: Salát z červené řepy + smažená krůtí prsa obalená v mletych vlašských ořechách

24. DEN
Snídaně: Vařené jáhly + ořechy + sušené švestky + med
Oběd: Salát z červené řepy + mořská treska ma másle
Večeře: Zeleninová polévka + prokládaná cuketa

25. DEN
Snídaně: Mrkev + jablko + ořechy + med + rozinky
Oběd: Bezvaječné těstoviny se špenátem
Večeře: Salát z červené řepy + tuňák

26. DEN
Snídaně: Bílý nízkotučný jogurt + ořechy + med
Oběd: Červená řepa s ořechy a sušenými švestkami
Večeře: Vařené jáhly + ořechy + sušené švestky + med

27. DEN
Snídaně: Šťáva s červeného grepu (2 dcl) + 2 sójové nebo grahamové rohlíky + med + ořechy
Oběd: Boršč
Večeře: Celerové hranolky + filety z mořské tresky na másle

28. DEN
Snídaně: Vařené jáhly + ořechy + sušené švestky + med
Oběd: Kuře s celerem
Večeře: Vařená strouhaná řepa + cibule + tuňák

Bílý jed: pšeničná mouka

Tři bílé jedy: bílá mouka, cukr, sůl. Tak zní mantra lidí, co řeší zdravou výživu. Možná by se našly i další bílé jedy, třeba kokain :D Ale to už jsme v trochu jiném odvětví, i když při troše filozofické nadsázky by se dalo říct, že vše je na stejné vlně. Jde o drogu. O nezdravou drogu. Stejně jako si feťák vytvoří závislost na kokainu, lidstvo si postupem času vytvořilo závislost na bílé mouce, cukru i soli. Neumíme bez nich fungovat, a když jsme osvícenější a chceme je co nejvíce omezovat, je to téměř nemožné – jsou totiž všude.

Někdo si možná bude ťukat na čelo, co to tady plácám za nesmysly, ale je mi líto, tyto tři suroviny opravdu jedy jsou a je třeba k nim s tímto vědomím přistupovat (pokud chcete zůstat zdrávi).

Dnes se tedy zaměříme na bílou pšeničnou mouku. Proč je to jed? Bílá mouka se vyrábí z pšenice očištěné od svrchního obalu zrna i klíčku a je tak bez vlákniny, vitamínů, tuků a minerálů. Navíc výživová hodnota pšenice je téměř nulová, co ale umí výborně, je téměř zalepit vaše střeva. Bývá příčinou plísní, které se často v tlustém střevě usazují díky podpoře kyselinotvorného prostředí střevní mikroflóry. 

Bílá mouka a hubnutí nejde dohromady. Chcete zhubnout a divíte se, že vaše břicho je stále jak pátrací balón? Může za to bílá mouka. Zkuste na několik dní bílou mouku vysadit a uvidíte, jak vaše břicho splaskne.

Jak zmiňuji výše, není vůbec lehké bílou mouku vysadit – je totiž schovaná téměř všude. Výrobci ji cpou, kam se dá, protože to je levné. Největším kamenem úrazu je samozřejmě pečivo, bílá mouka je ale také v těstovinách a všemožných sladkostech. Je tedy třeba studovat zadní etikety a být na pozoru, protože výrobci jsou schopni nacpat mouku i tam, kde byste to vůbec nečekali.

Ideálem je samozřejmě nahradit bílou mouku moukou celozrnnou, nejlépe špaldovou. Tyto mouky nejsou očištěné od svrchního obalu zrna i klíčku a jsou tudíž plné vlákniny, vitamínů a minerálů. Samozřejmě je to (jako téměř se vším zdravým) otázka peněz, protože špaldová mouka je 4x dražší než bílá. (V pražských zdravých výživou vám vecpou špaldovou mouku i za 90 Kč! Nebuďte hloupí, seženete ji jinde i za polovinu.) Alternativou může být také mouka kukuřičná, pohanková, žitná, cizrnová, ječná, sojová nebo ovesná, kterou si jednoduše vyrobíte doma z ovesných vloček.

Je to na vás, na kolik si ceníte svoje zdraví. Já neříkám, že nejím bílou mouku vůbec (protože například pizza z bílé mouky je prostě klasika), ale snažím se jí vyhýbat a rozhodně není mým každodenním chlebem. 

Nejlepší je převzít zodpovědnost do vlastních rukou, nekupovat polotovary a místo kupování obarvených rádoby celozrnných kaiserek si upéct vlastní, ale je jasné, že ne každý má na to čas a chuť.

Celozrnné výrobky (těstoviny, sladkosti, apod.) seženete ve zdravých výživách, skvělé pečivo seženete na farmářských trzích, i v obchodních řetězcích se dá něco „vyhrabat“, ale člověk musí opravdu hledat a připlatit si.

Pro zvídavější více na: http://www.celostnimedicina.cz/bila-psenicna-mouka-lepidlo-pro-vase-streva.htm#ixzz3XXgFU3H3

O absurdnosti výroba/cena celozrnné a bílé mouky: https://www.stream.cz/jidlo-s-r-o/10002628-pecivo-4-legenda-o-celozrnnosti

Poslouchejte svoje tělo, jezte podle ročních období

Podle počtu zobrazení neměl minulý poučný a naučný článek Jak správně jíst? příliš velký ohlas. Více vás zajímají recepty a za to jsem ráda, ale :D bohužel máte smůlu, já cítím i jakousi vnitřní potřebu vám kromě receptů také psát, jak ty recepty máte jíst. Protože je sice hezké, že vám tu dávám zdravé recepty, ale když si je nebudete umět vhodně poskládat do dne –  a tentokrát půjde o skladbu v roce – bude to zbytečná námaha.

Poslouchejte svoje tělo. Možná to některým z vás bude znít příliš pateticky či mysticky či nevím jak, ale nic takového na tom není. Poslouchat své tělo je to nejjednodušší, co můžete udělat. Všichni si neustále lámete hlavu nad tím, co budu zítra zase vařit….a zkusili jste se místo dětí/partnerů, kteří stejně nikdy řádně nespolupracují, zeptat svého těla? Na pár vteřin se zastavte a poslechněte sami sebe, na co máte zrovna chuť, co si vaše tělo žádá.

Ač se to může zdát podivné, tělo je velmi chytré a samo ví, co by potřebovalo. Možná jste si toho všimli sami, že v zimě máte podvědomě chuť na mastnější, hutnější, sladší jídla a v létě naopak toužíte po čerstvosti, lehkosti, svěžesti. To je ono! To je názor vašeho těla a jeho vnitřní hlas, který vám velmi dobře radí, že v zimě si klidně můžete dát knedlík se zelím a v létě naopak vyměnit knedlík za zeleninový salát nebo rybu.

Nejsem žádný odborník, ale myslím si, že toto cítění musí být v každém z nás a pokud tvrdíte, že ho nemáte, pouze nedokážete správně naslouchat svému těla. Tak se to zkuste naučit!

Co byste tedy měli jíst v jednotlivých obdobích? (Čerpám hodně z Knihy Víme, co jíme od Lenky Žák)

Jaro:

Po zimě byste měli stravu odlehčit. Zkracovat dobu tepelné úpravy jídel, vyhýbat se smaženým jídlům, která jsou v zimě vhodnější.

Obiloviny: oves, žito, špalda, ječmen, rýže natural

Luštěniny: všechny druhy čočky, tofu, tempeh, hrách, mungo fazole

Zelenina: zařazujeme první bylinky, jíme vše zelené (polníček, petržel, pažitka, kopřiva, sedmikráska a další), klíčíme luštěniny, kvasíme zeleninu

Celkově byste měli tělu dopřát regeneraci, očistu.

Léto:

V létě by měla být hlavním zdrojem naší energie příroda. Berte od ní čerstvou zeleninu i ovoce, když vám je sama nabízí. Albert vám je sice nabízí v akci, ale nemusíme se hádat, kde je kvalita, že? :D 

Jezte tedy sezónní ovoce a zeleninu, vše jezte ideálně čerstvé, syrové nebo krátce napařené. Jelikož je v létě teplo, nepotřebujete příliš teplých pokrmů, které naopak tělo ocení v zimě. Užívejte si letních dnů a netravte je u plotny, vařte rychlá jídla (těstoviny, saláty, ryby).

Obiloviny: kuskus, těstoviny, kroupy, polenty, rýže basmati, rýže dlouhozrnná

Luštěniny: červená čočka, mungo, cizrna, tofu, tempeh, velké bílé fazole

Zelenina: saláty, brokolice, ředkvičky, salátové okurky, ředkve, papriky, rajčata, mrkev, petržel, kukuřice, cukety, čerstvé bylinky

Ovoce: jahody, třešně, borůvky, maliny, letní jablka, broskve, meruňky, meloun

Podzim:

S podzimem pomalu přecházíme k hutnějším pokrmům. Používáme kořenovou zeleninu, díky které se tělo zahřívá a připravuje na zimu. Z rychlých jídel přecházíme na ta složitější, zapékáme, smažíme. Z loupaných luštěnin bychom měli přejít na celá zrna a neloupané luštěniny!

Obiloviny: kulatozrnná rýže, jáhly, oves, špalda, kamut

Luštěniny: čočka zelená, čočka černá, čočka červená neloupaná

Zelenina: zázvor, kvašená, kořenová zelenina – kapusta, růžičková kapusta, řapíkatý celer, zelí, dýně, tuřín, pórek, cukety

Zima:

V zimě toužíme po zahřátí, nebudeme do sebe tedy cpát syrové zeleninové saláty, i když je to super zdravé, v zimě tím svému tělu radost neuděláte. Tělo se samo hlásí o tučnější jídla, takže si je neodříkejte (nenabádám ale k tomu, abyste chodili obden do mekáče a jedli jenom smažáky apod.! Tučnější jídla mohou být kupodivu také zdravá!) Jíme zeleninu, která přirozeně vydrží skladování. Zapomeňte na saláty nebo citrusy – ty tělo ochlazují.

Obiloviny: kulatozrnná rýže, sladká rýže, pohanka, jáhly, oves

Luštěniny: fazole, čočka, cizrna, hrách

Zelenina: kořenové zelenina, řepa, zelí, kapusta, růžičková kapusta, pórek, květák, patizon, kvašené zelí

Není to tak složité, ne? A opět - samozřejmě vám nehrozí žádný trest smrti za to, že si v zimě dáte pomeranč nebo v létě rýži kulatozrnnou místo dlouhozrnné. Stačí, když skladba "vhodných potravin" bude převažovat nad těmi "nevhodnými". 

Jak správně jíst?

Je sice hezké, že vám sem cpu nějaké recepty, ale některé z vás by možná zajímala mnohem základnější otázka – jak správně jíst? Jak si jídlo poskládat, aby bylo prospěšné a neškodilo?

Jídlo je důležité. Ať si říká, kdo chce, co chce – jídlo je základ. Můžete cvičit jako blázni, ale pokud nebudete dodržovat zásady správného stravování, nemáte šanci. Říká se, že 80% úspěchu tvoří jídlo, o zbylých 20% se dělí cvičení a genetické predispozice.

Jak tedy jíst?

Základní zásadou je jíst pravidelně a hlavně nehladovět! (Diskutabilní v době půstu, ale o tom jindy.) Odborníci se vesměs shodují na 5 jídlech denně (snídaně-svačina-oběd-svačina-večeře), já 5 jídel do svého dne nenacpu, jím 3x (maximálně 4x) a také žiju. Nikdo vám nenaplácá, když vynecháte svačiny, hlavní je, abyste neměli hlad a nekručelo vám během dne/noci v břiše. Pokud je hlad na vašem denním pořádku, koukejte přidat svačiny nebo zvětšit porce! Hladověním nic nezhubnete, ba naopak. Hlad vám bere svalovou hmotu a ukládá tukové zásoby na horší časy, kterých se pak budete horko těžko zbavovat. Tělo je chytré, pamatuje si, že často hladovíte a své tukové zásoby si pěkně hlídá.

Důležité je také dodržovat vyvážený poměr základních živin (bílkoviny-tuky-sacharidy). Ideální je sacharidy zařadit ráno, protože vám dodají energii, a bílkoviny odpoledne a večer. Jednoduše řečeno poměr bílkoviny:tuky:sacharidy by měl být ZHRUBA následující 30:20:50. (Zdůrazňuji zhruba, jelikož neexistuje jeden správný poměr, záleží, zda chcete hubnout, nabírat svaly, apod. Toto je takový průměr.)

Konkrétněji by skladba měla vypadat takto: 30% vaší denní stravy by měla tvořit jenom zelenina (měli byste sníst 500-600g zeleniny denně, sníte?:), dalších 30% sacharidy, 15% bílkoviny, 15% mléčné výrobky a 10% tuky. Důležitá je také vláknina (ideální je 18-32 gramů denně).

Pro někoho, kdo v životě neřešil, co a jak jí, se to může zdát jako španělská vesnice. V podstatě na tom ale není nic složitého. Stačí se trochu zajímat o to, co jíme, z čeho se to skládá, zkrátka přemýšlet. Uvědomte si, že jste to, co jíte! Tak dávejte svému tělo to, co potřebuje a neplňte ho zbytečným odpadem.

Velmi důležitý je také pitný režim. Ideální je vypít kolem 2 litrů denně, v létě klidně litry 3. Pokud chcete zhubnout nebo prostě jen žít zdravě, zapomeňte na slazené nápoje. Pijte čistou vodu nebo neslazené (!) čaje. Dobré jsou také 100% ovocné  a zeleninové šťávy.

Co konkrétně jíst? Z čeho čerpat sacharidy (cukry)? Z čeho bílkoviny, tuky nebo vlákninu?

Zdroje zdravých sacharidů:

• Ovoce
• Pečivo (ideálně celozrnné)
• Sladké pokrmy (např. ovesné a jiné kaše)
• Přílohy (brambory, rýže, kuskus celozrnný, jáhly)

Zdroje bílkovin:

Živočišné:

• Libové maso (kuřecí, krůtí, hovězí, králík)
• Ryby, mořské plody
• Vajíčka
• Mléčné výrobky (jogurty, sýry, mléko, tvaroh, kefír)

Rostlinné:

• Luštěniny
• Sója
• Tofu

Zdroje zdravých tuků:

• Ořechy
• Semínka
• Rostlinné oleje
• Rybí tuk

Zdroje vlákniny:

• Ovoce (i sušené)
• Zelenina
• Celozrnné pečivo
• Luštěniny
• Ovesné vločky
• Semínka
• Ořechy
• Jablečná vláknina (lze koupit ve zdravé výživě)

Kolik byste toho měli sníst? Na internetu najdete množství kalkulaček, které vám vypočítají, kolik kcal byste měli denně přijmout. Já doporučuji kaloricketabulky.cz, kde si můžete vše krásně nastavit a přehledně spravovat svůj jídelníček.

Velikost porcí by měla být zhruba následovná:

• 30 % denního energetického příjmu snídaně
• 5-10 % svačina
• 30 % oběd
• 5-10 % svačina
• 30 % večeře

Nezapomeňte, že nejde o to do puntíku a na procenta přesně dodržovat předepsaná pravidla. Jde o to, naučit se správně jíst a uzpůsobit tato pravidla sobě na míru. Nezvládáte jíst 5x denně? Nedělejte to. Jezte 4x ale větší porce. Každý jsme jiný a každému vyhovuje něco jiného. Nejsme před tabulí ve škole a nic není 100% správné. Hlavní je najít si způsob, který vám bude nejvíc vyhovovat a jíst (a potažmo žít) vás pak bude bavit!

Snídat či nesnídat? A co snídat?

Snídaně je mezi lidmi zabývajícími se zdravým životním stylem i lidmi obecně ožehavým tématem. Je snídaně hlavním jídlem dne? Je dobré snídat či nesnídat? A když už ano – co je nejlepší jako první do žaludku dopravit?

Zdravotní doporučení i výživové směry se různí. Nikdo vám neřekne – tady je absolutní pravda, tohle je to nejlepší, takhle snídej. I moje snídaně se s přibývající informacemi, které jsem načetla a načerpala, mění. A tipla bych, že se měnit stále budou. Zkrátka neexistuje jeden správný úhel pohledu, je jich víc a je na vás jaký si vyberete. Zvolte podle nálady, zvolte způsob, jaký vám momentálně vyhovuje. Až ho vyzkoušíte, můžete zkusit další a další a nakonec zůstat u toho, který vám nejvíc vyhovuje. O to jde – nepodřizovat se a nepraktikovat něco, co vůbec nesedí k mému životu, ale vybrat a najít něco, co zapadá, vyhovuje a přináší radost (a v ideálním případě i to zdraví).

Ještě před rokem bych vám tvrdila, že snídaně je dozajista nejdůležitějším jídlem dne a snídat se prostě musí. Teď už na to mám trochu jiný názor. Samozřejmě pokud jste zarytí sportovci, nabíráte svaly a nemůžete si dovolit jejich úbytek, snídaně pro vás bude zřejmě povinná. Ale pokud jste vyznavači přerušovaného půstu nebo půstu obecně, ejhle – ona ta snídaně není alfou a omegou života. Neumřete, když se nenasnídáte! A nakonec ani těch svalů určitě tolik neztratíte. Tělo je držák, a když mu dáte najíst o tři čtyři hodiny déle než obvykle, ono se z toho nesesype. Právě naopak – možná vám spíš poděkuje. (Více v chystaném článku.) No a já jelikož nejsem vyhraněná jedním směrem, beru si něco z každého směru i názoru. Nevyznávám jeden snídaňový světonázor.

Ještě před pěti lety by mě nenapadlo, že si k snídani jednou nedám sladkou koblihu a kakavíčko. Byla to každodenní rutina, která bylo moc dobrá! :D Bylo to rychlé – nemusíte nic chystat, ale taky ne moc zdravé. Pak jsem začala cvičit a číst a řešit, jak snídám, a všude na mě vyskakovaly články o ovesných kaších k snídani jako super volbě. A tak jsem začala snídat kaše a jsem jim věrná do teď. I teď ale snídám jiným způsobem, než před rokem a jsem si jistá, že za rok to bude zase trochu jinak. (O tom, jakým způsobem snídám, určitě napíšu, ale až po delší době, zatím nemohu soudit dlouhodobější efekt na zdraví.)

Kaše tedy tvoří významnou a převládající součást mých snídaní. Rozhodně ale nezůstávám jen u kaší ovesných, protože snídat pořád to samé, to je trochu nuda, ne? Myslím si, že odpůrci zdravého jídla mají přesně tuto představu – že jíme pořád to samé a že to rozhodně nemůže být chutné. Kde je pravda? Podle mě jsou kaše přesně tím typem jídla, které je neuvěřitelně pestré a rozmanité. Kaši můžete uvařit pokaždé jinak, pokaždé ji jinak osladit, ochutit, přidat jiné ovoce, semínka, ořechy, čokoládu, kokos, mák, cokoli. Je to tak pestré, až se mi z toho točí hlava a směju se těm, co snídaj buřta s hořčicí a mluví něco o pestrosti.

Snídám kaši ovesnou, jáhlovou, rýžovou nebo třeba pohankovou. Když nestíhám, vařím si instantní kaši Nomina, která má opět více příchutí. Když nemám hlad nebo chuť na kaši, snídám jenom ovoce (ideální je sezónní, nejideálnější to, co si jdete ráno utrhnout na zahradu). Občas si dám jogurt s domácím müsli. A občas taky klidně míchaný vajíčka se slaninou nebo dort, co zbyl ze včerejší oslavy, čerstvý křupavý rohlíček s máslem nebo vánočku s kakavíčkem, když jsou Vánoce. Nejsem radikál, nejím kaši každý den celoročně, když mám chuť, dám si, na co mám chuť. Mně ale ta kaše prostě chutná, takže chuť mám většinou na ni :D

Takže snídejte, jak vám vyhovuje. Pokud snídat nechcete nebo to nestíháte, nesnídejte. Svět se nezboří. Občas si užijte koblihu nebo klidně i ten párek, když vám to chutná, ale zdravější snídaně by měly převažovat.

Je zdravé jídlo otázkou peněz? Aneb jak jíst zdravě a levně

Ať už se stravujete jakkoli, na jídlo ve většině domácností padá převážná část měsíčního rozpočtu. Jíst se prostě musí a jídlo něco (bohužel hodně) stojí. Mnoho lidí si myslí, že jíst zdravě znamená utrácet tisíce za super-bio-potraviny a podobné produkty. Je to opravdu tak? Můj názor je ten, že pokud chce člověk jíst zdravě, měl by místo vytahování tisícovek z peněženky, radši zapnout mozek.

Jíst zdravě nemusí nutně znamenat jíst draze. Stačí přemýšlet. Mnoho zdravých potravin stojí pár korun, ale jsou často opomíjeny, protože jsou buď neatraktivní, nebo nám je zprotivila školní jídelna. Třeba taková řepa – stojí kolem deseti korun a z jedné řepy uděláte hravě salát pro čtyřčlennou rodinu. Většina lidí ji ale nejí. Proč? Protože jim řepu cpali ve školce nebo ve škole a od té doby se při pomyšlení na tuto potraviny spíš osypou, než aby se jim na ní sbíhali sliny. Přitom řepa se dá upravovat mnoha způsoby a rozhodně nemusí chutnat jako ta řepa, co dávali ve škole k rizotu.

Stejně tak to je s ostatní kořenovou zeleninou – mrkev, petržel, celer. Patří mezi nejlevnější druhy zeleniny, tak proč si neudělat mrkvový salát nebo mrkvovo-celerovou pomazánku, která vyjde na pár korun? Jsou dobré a zdravé!

Stejné je to s luštěninami. Půl kila čočky nebo fazolí vyjde zhruba na 40 korun a uvaříte z nich minimálně dva obědy a výběr je velmi pestrý. Že luštěniny nejíte? To jste ale hloupí! Luštěniny obsahují hodně bílkovin, železo, vápník, fosfor nebo vitamíny skupiny B. Z luštěnin se dá uvařit velké množství receptů, které rozhodně nechutnají jak studená hrachovka s párkem, co do vás tlačily kníraté kuchařky v obědové pauze.

Ještě větší vychytávkou jsou kroupy, které v minulosti tvořily pravidelnou součást jídelníčku každé správné hospodyňky. Proč asi? Jsou levné a výživné! Půl kila krup pořídíte ani ne za dvacku a vykouzlíte z nich hodně - kroupy hodně zasytí. Skvělá je kroupová polévka nebo výtečná staročeská klasika – houbový kuba.

Stejnou pohádku vám povím i o vločkách – kilo vloček stojí pod dvacet korun a využijete je na všechno možné. Už jsem psala o domácím müsli, namleté vločky můžete přidávat místo mouky, můžete z nich péct sladké i slané dobroty. Je to mnohem levnější varianta, než špaldová mouka, která v pražských zdravých výživách stojí 80 (!) korun. Velmi zajímavé, že ve výživě na malém městě může stát korun 38?! Holt poptávka dělá nabídku, že.

S tím souvisí velké téma – BIO. Mají biopotraviny význam nebo je to jen vychytralý tah prodejců, jak si namastit kapsy na důvěřivých vyznavačích zdravého životního stylu? Inu, popřemýšlejte si o tom sami, jestli vám to stojí za to, koupit si bio citron za nehoráznou částku nebo se spokojíte s citronem ze supermarketu. Ano, bio citron není chemicky ošetřen apod., ale kde máte jistotu, že bioprodejce neskupuje levné potraviny od obchodních řetězců a vám je pak jako biopotraviny vesele prodává s vysokohorskou přirážkou?

Samozřejmě u některých potravin je bio kvalita průkazná, a pokud na ně máte peníze, proč si je nedopřát? Nic se ale nemá přehánět, zvlášť pokud na to nemáte. Pokud chcete jíst zdravě, nejste zrovna za vodou a v peněžence obracíte každou korunu, přemýšlejte, než budete platit. Opravdu chcete dávat za tu špaldovou mouku 80 korun, když ji můžete nahradit rozemletými vločkami, které vás vyjdou dvakrát levněji? Opravdu potřebujete bio mrkev? Nikdo vám na zadek nenaplácá, pokud místo bio soli koupíte sůl normální.

A to jsem ještě nezmínila, kolik potravin vám příroda nabízí zadarmo. Chodíte na houby, na borůvky, na maliny? Ne? A že jste z Prahy? Tak zvedněte zadek a udělejte si výlet do lesa. Marmelády, sušený houby, zavařeniny, kompoty, sušený bylinky. To všechno si lze vyrobit za minimum peněz. Ano, musíte to jít sesbírat, přebrat, očistit a zpracovat. Je s tím práce. Ale víte, co? Stojí to za to!

Jíst zdravě neznamená kupovat si zdraví. Jíst zdravě znamená mít pod čepicí a rozumět tomu, co a jak mám jíst.

(Zmíněné recepty brzy na vašich monitorech:)

Fantazii se při vaření meze nekladou

Něco jsem si při psaní prvních receptů uvědomila. A to že konkrétní recept je pouze nápad, inspirace. Nemusí to být striktně daný popis na určitý pokrm, je to jen myšlenka, kterou lze rozvíjet, obohacovat a měnit.

Tímto způsobem vařím i já. Když mám nějaké oblíbené jídlo, tak ho občas zkouším nějak pozměnit, vylepšit. Samozřejmě jsou i jídla, kdy pozměňování je spíše na škodu než na užitek, z jídla se vytrácí autenticita, apod. Ale řekla bych, že převažují jídla, se kterými se dá právě tímto způsobem krásně čarovat a zpestřit si tak svůj jídelníček. Proto budu u některých receptů uvádět alternativy, které lze střídat.

Že je v receptu bílá mouka? Co zkusit špaldovou, kukuřičnou nebo třeba namleté ovesné vločky? Že je v receptu půl kila cukru? Co to zkusit bez něj nebo nahradit medem či nějakým sirupem? Že je v receptu kari a vy ho nemáte rádi? Netrapte se, zkuste jiné koření! Je recept masový a nejste masožrouti? Maso vynechte nebo nahraďte sójou. Máte rádi čokoládu nebo kokos? Přidejte je i tam, kde nejsou. Je to rizoto s rýží už nuda? Co zkusit jinou přílohu – pohanku nebo třeba jáhly? Chybí v receptu něco, co máte rádi? Přidejte to tam!

Každá ingredience má svou specifickou chuť a vždy dodá jídlu jiný rozměr. Tak se nebojte čarovat!

Jídlo a já

Už od dětství jím skoro všechno. A vyhovuje mi to. Zastávám názor, že nemá cenu se zbytečně o něco ochuzovat, samozřejmě pokud vás to nějak zdravotně neomezuje. Chápu, když jsou lidi vegani, protože mají alergii na laktózu nebo jim maso nedělá dobře. Já ale žádný takový omezení nemám a proto se dobrovolně neomezuju. (Teď doufám, že mě všichni vegani a vegetariáni předem nezavrhnou.) Zároveň ale se ničemu nebráním. Ráda zkouším všechny výživové směry, jsem otevřená všemu. Vařím vegansky i vegetariánky i „normálně“. Moje primární snažení je vařit zdravě. Prostě se neškatulkuju do určitýho šuplíku, nic si nezakazuju, což je pocit ohromný svobody.

Hodně mě v tomto směru utvrdila knížka o vědomém vaření Víme, co jíme od Lenky Žák, která se mi dostala po Vánocích do ruky. Tato paní mi mluví z duše. Proč se omezovat na jeden výživový směr, když můžete čerpat ze všech? (Samozřejmě pokud nejste zarytý ochránce zvířat a jíst maso či jiné živočišné produkty je pro vás neetické.) Základním principem je čerpat ze všech směrů to nejlepší a jíst tak zdravě (a rozmanitě).

Velkou otázkou je maso. Maso jím celý život, ale je pravda, že poslední roky ho jím míň a míň. Uvědomila jsem si, že maso rozhodně nepotřebuju každý den. Ráda si ho dám jednou dvakrát za týden s chutí, ale ostatní dny si bohatě vystačím bez něj. Myslím, že by pro mě nebylo těžké být vegetarián, ale zase na druhou stranu, maso mám ráda a občas na něj ta chuť prostě je. Tak proč si ho odpírat? (Ano, již zmíněné etické důvody, ale to je téma a dlouhé debaty. O tom třeba někdy příště.) Třeba týden nebo dva nejím maso, ale pak si dám klidně tatarák. A světě div se – pokud si k němu neděláte mastný topinky, tak ono to zas tak nezdravý není.

Veganství je pro mě taky velkým zdrojem inspirace ale opět – není pro mě tak motivující, abych se mu plně oddala. Čerpám z něj, ráda dělám alternativy, ale – ty alternativy jsou často velmi tak drahé, že mi přijde zbytečné kupovat pětkrát dražší sójové mléko, když můžu použít kravské. Možná tímto svým postojem ztratím vyznavače jiných názorů, ale toto je názor můj a přetvařovat se kvůli tomu nebudu.

Je klidně možné za rok budu mluvit jinak. Jelikož se před ničím nezavírám a neustále hledám a objevuju nové informace a názory, netvrdím, že mě určitý směr nemůže oslovit natolik, abych mu podlehla. Ale teď to to mám prostě takto. Slečna otevřená všem možnostem :D

Toť asi tak v kostce vše. Zkrátka se snažím jíst vše, co mě může nějak obohatit (a samozřejmě občas i ochudit), nejsem žádná světice, co si nikdy nedá brambůrky nebo Coca Colu. Hřešit se občas musí, ale zdravá strava by měla rozhodně převažovat.

Setkávám se s lidmi, co se zdravé stravě a zdravému životnímu stylu už z principu posmívají. Je podle nich trapné dbát na nějaké zdravé zásady stravování a rozhodně to nemůže být dobré a nějak uspokojující. Tak já vám něco povím – zdravé vaření mě uspokojuje jako nikdy nic (v oblasti jídla :D) a jím tak bohatě a rozmanitě jako nikdy. Prostě si to strašně užívám a vy můžete se mnou!