Snídat či nesnídat? A co snídat?

Snídaně je mezi lidmi zabývajícími se zdravým životním stylem i lidmi obecně ožehavým tématem. Je snídaně hlavním jídlem dne? Je dobré snídat či nesnídat? A když už ano – co je nejlepší jako první do žaludku dopravit?

Zdravotní doporučení i výživové směry se různí. Nikdo vám neřekne – tady je absolutní pravda, tohle je to nejlepší, takhle snídej. I moje snídaně se s přibývající informacemi, které jsem načetla a načerpala, mění. A tipla bych, že se měnit stále budou. Zkrátka neexistuje jeden správný úhel pohledu, je jich víc a je na vás jaký si vyberete. Zvolte podle nálady, zvolte způsob, jaký vám momentálně vyhovuje. Až ho vyzkoušíte, můžete zkusit další a další a nakonec zůstat u toho, který vám nejvíc vyhovuje. O to jde – nepodřizovat se a nepraktikovat něco, co vůbec nesedí k mému životu, ale vybrat a najít něco, co zapadá, vyhovuje a přináší radost (a v ideálním případě i to zdraví).

Ještě před rokem bych vám tvrdila, že snídaně je dozajista nejdůležitějším jídlem dne a snídat se prostě musí. Teď už na to mám trochu jiný názor. Samozřejmě pokud jste zarytí sportovci, nabíráte svaly a nemůžete si dovolit jejich úbytek, snídaně pro vás bude zřejmě povinná. Ale pokud jste vyznavači přerušovaného půstu nebo půstu obecně, ejhle – ona ta snídaně není alfou a omegou života. Neumřete, když se nenasnídáte! A nakonec ani těch svalů určitě tolik neztratíte. Tělo je držák, a když mu dáte najíst o tři čtyři hodiny déle než obvykle, ono se z toho nesesype. Právě naopak – možná vám spíš poděkuje. (Více v chystaném článku.) No a já jelikož nejsem vyhraněná jedním směrem, beru si něco z každého směru i názoru. Nevyznávám jeden snídaňový světonázor.

Ještě před pěti lety by mě nenapadlo, že si k snídani jednou nedám sladkou koblihu a kakavíčko. Byla to každodenní rutina, která bylo moc dobrá! :D Bylo to rychlé – nemusíte nic chystat, ale taky ne moc zdravé. Pak jsem začala cvičit a číst a řešit, jak snídám, a všude na mě vyskakovaly články o ovesných kaších k snídani jako super volbě. A tak jsem začala snídat kaše a jsem jim věrná do teď. I teď ale snídám jiným způsobem, než před rokem a jsem si jistá, že za rok to bude zase trochu jinak. (O tom, jakým způsobem snídám, určitě napíšu, ale až po delší době, zatím nemohu soudit dlouhodobější efekt na zdraví.)

Kaše tedy tvoří významnou a převládající součást mých snídaní. Rozhodně ale nezůstávám jen u kaší ovesných, protože snídat pořád to samé, to je trochu nuda, ne? Myslím si, že odpůrci zdravého jídla mají přesně tuto představu – že jíme pořád to samé a že to rozhodně nemůže být chutné. Kde je pravda? Podle mě jsou kaše přesně tím typem jídla, které je neuvěřitelně pestré a rozmanité. Kaši můžete uvařit pokaždé jinak, pokaždé ji jinak osladit, ochutit, přidat jiné ovoce, semínka, ořechy, čokoládu, kokos, mák, cokoli. Je to tak pestré, až se mi z toho točí hlava a směju se těm, co snídaj buřta s hořčicí a mluví něco o pestrosti.

Snídám kaši ovesnou, jáhlovou, rýžovou nebo třeba pohankovou. Když nestíhám, vařím si instantní kaši Nomina, která má opět více příchutí. Když nemám hlad nebo chuť na kaši, snídám jenom ovoce (ideální je sezónní, nejideálnější to, co si jdete ráno utrhnout na zahradu). Občas si dám jogurt s domácím müsli. A občas taky klidně míchaný vajíčka se slaninou nebo dort, co zbyl ze včerejší oslavy, čerstvý křupavý rohlíček s máslem nebo vánočku s kakavíčkem, když jsou Vánoce. Nejsem radikál, nejím kaši každý den celoročně, když mám chuť, dám si, na co mám chuť. Mně ale ta kaše prostě chutná, takže chuť mám většinou na ni :D

Takže snídejte, jak vám vyhovuje. Pokud snídat nechcete nebo to nestíháte, nesnídejte. Svět se nezboří. Občas si užijte koblihu nebo klidně i ten párek, když vám to chutná, ale zdravější snídaně by měly převažovat.