Zdravý životní styl: póza nebo jak to doopravdy je?

Zhubnout. Začít cvičit. Začít jíst zdravě. Začít žít zdravě. To jsou, předpokládám, předsevzetí, která si dalo mnoho z vás. Líp se to ale říká než plní, co?

Krafat o zdravým životním stylu s kámoškama u kafe, fotit si fotky nově nakoupených bio potravin a nových hadříků na cvičení umí každej, jak ale opravdu zabřednout do zdravého životního stylu a „žít ho“?

Za prvé přestaňte hledat výmluvy. Přestaňte se vymlouvat, že něco nejde, že na to nemáte čas, že to není nic pro vás a že teda když už tak až zítra. NE. Jde to, máte čas, zvládnete to a klidně už dnes! Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Když se chce, všechno jde. Ale musíte to udělat vy sami, nikdo jinej to za vás neuvaří ani neodcvičí.

Zdravý životní styl neznamená, že si jednou týdně dáte zdravější oběd nebo půjdete do posilovny. Zdravý životní styl není měsíční dieta nebo třiceti denní cvičební program. Jasně, nikdo vám nenutí, že musíte žít celý život zdravě, pokud jenom chcete zhubnout a pak se zas vrátit ke starému způsobu života. (Pak ale počítejte s tím, že se vám zhubnutá kila zase vrátí a vy zas pojedete znova kolotoč hubnutí <-> starý životní styl a tak pořád dokola. Ano, to je ten jojo efekt).

Takže pokud jste osvícenější, předpokládám, že byste rádi žili (převážně) zdravě už napořád. Protože zdravý životní styl není krátkodobá životní póza, jak většina rádoby fitness-healthy-food a jiných fajnšmekrů předpokládá, zdravý životní styl je dlouhodobá, náročná a neustále se vyvíjející cesta za zdravým, lepším a kvalitnějším životem.

Jo, je to teďka hrozně cool vyznávat healthy lifestyle. Jo, hodně lidí se na tom teď veze (a já taky :-D). Ne, zdravý životní styl není výmyslem posledních pár let. Představte si, že lidi tenhle styl vyznávaj a praktikujou už několik desítek, stovek či tisíce let, jen dosud neměli potřebu rvát to na Facebook a Instagram a prohlašovat se za výživové poradce a fitnessáky. Neměli a nemaj potřebu se s tím chlubit jako třináctiletá healthy-food-bloggerka, co včera objevila cizrnu a myslí si, jaký to neučinila objev století. Takže trochu pokory k našim předchůdcům, nejsme žádný průkopníci, to nám jen moderní technologie dávají falešný pocit slávy a mesiášství. Věřte, že skoro vše už bylo objeveno a řečeno dávno, než jste se narodili. Někdy to jsou pravdy starý tisíce let.

To jsem se ale trochu rozvášnila a odbočila od tématu. Zkrátka a dobře, jestli chcete žít zdravě, ŽIJTE ZDRAVĚ. To znamená: nakupujte, vařte a jezte zdravá jídla, buďte aktivní (fyzicky, ale i psychicky!), hýbejte se, choďte, běhejte, cvičte, plavejte, dělejte zkrátka to, co vás baví. A právě o tom by to mělo být především – mělo by vás to bavit. Pokud vás to nebaví a děláte to jen pro to, že je to teď cool, tak se na to vykašlete, protože u toho dlouho nevydržíte a opustí vás to v momentě, kdy přijde jiná módní vlna.

Nehrajte si na něco, co nejste. Buďte sami sebou. Protože zdravý život znamená šťastný život a pokud při cvičení nebo přežvykování řepy nejste šťastný, to, že je ta řepa zdravá a kliky dobrý na fyzičku, je vám k ničemu. Tak dělejte, co vás opravdu baví, a vykašlete se na nějaký trendy. Nemusíte se přetvařovat, když radši sedíte u televize, tak se vyfoťte, jak sedíte doma u tývky a nepostujte fotku, jak jdete běhat, když to pak stejně zakempíte u první lavičky a jste nas*aný, že jste vůbec vylejzali z postele.

Teď to může znít, že odrazuju od zdravýho životního stylu – to fakt ne, já sama ho miluju a chci podporovat lidi, který do toho chtěj jít taky. Jen nasnáším přetvářku a pozéry, který to neberou vážně a je to pro ně jen možnost, jak získat co nejvíc lajků. Takže vy, co to se zdravím myslíte vážně, směle do toho!

(Po napsání a editování tohohle článku slovní spojení "zdravý životní styl" nechci dlouho vidět.)

Jak jsem za měsíc zchudla o 3 kila (moje tipy, jak zhubnout)

Jak jsem psala v jednom z článků, s výdrží ohledně stravování a hubnutí mám prostě problém. (Kdo ne, že?:D) Přes léto se mi podařilo nakynout o krásná 4 kila, což už je poměrně dost. Kór když jako já měříte 164 cm a jste tudíž docela prcek. Dostala jsem se na váhu úctyhodných 56 kilo, které jsem v životě neměla. (Pro rýpaly: Já vím, že 56 zní, že je to málo, tak co tady dělám za scény, ale berte v potaz mou výšku a to, že jsem náročná a jako každá žena chci být dokonalá. Takže mě kecy, že to je v pohodě, co tady vyšiluju, nezajímaj.)

Mít na svém kontě takovou tučnou sumu (sádla) už pro mě bylo neudržitelné a řekla jsem si, že je čas začít zase něco dělat. Od října jsem se tedy pokoušela něco dělat. Ale byl to spíš takový pokus než opravdová revoluce. Občas jsem si milostivě zacvičila Shauna a jedla méně (což je blbost, vím!!), ale pořád stejně. Říkala jsem si, že když si prostě dám menší porci, že to bude ok a skladbu jídla nemusím měnit. Takže mi na denním pořádku zůstaly všechny sladkosti, kterých jsem se po létu neuměla vzdát. (Jo, vytvořila jsem si závislost na cukru.)

Celý říjen se (nečekaně) nic nedělo. Váha pořád stejná, já hladová a nasraná. Jednoho dne jsem se ale probudila a řekla si, že to prostě musim prolomit a do Vánoc ty kila zhubnout (abych je pak mohla zas cukrovím nabrat:D).

Takže jsem radikálně změnila svůj přístup a začala na sebe aplikovat všechny vylepšováky, který znám. A za listopad zhubla o tři kila a teď za 10 dní v prosinci o kilo další. Takže tadá, má stará váha (52 kg a pár deka) je zpět.

Samozřejmě si své vylepšováky nebudu syslit jenom pro sebe a napíšu vám je. Jen si prosím nemyslete, že to je nějaký zaručený způsob, jak 100% zhubnout. Každý jsme jiný a na každého funguje něco jiného, já se už docela znám, takže vím, jak na sebe jít. Za zkoušku ale nic nedáte a já věřím, že něco z toho by vám pomoct mohlo.

CO JSEM PRAKTIKOVALA:

Strava

Totální vysazení nezdravých cukrů v jídelníčku (rozuměj sušenky, sladké pečivo apod.). Zdravé přirozené cukry jsem do sebe samozřejmě dostávala v podobě ovoce a jiných přirozených potravin. A můžu vám odpřísáhnout, že závislost na cukru je opravdu pravda a že to je stejná závislost jako na cigaretách či jiných drogách. Tři týdny jsem v sobě neměla umělý cukr a když jsem si pak dala čtvereček čokolády, vůbec jsem na ni neměla chuť, ani mi to nechutnalo. Fakt, přísahám :D Takže konspirační teorie o cukrové ideologii opravdu funguje a všechny cukrovarnický firmy vás maj na háku, protože vám dealujou svojí drogu a vy fetujete, ani o tom nevíte :)

Z doby, kdy jsem držela Mačingovou dietu, jsem pořád zblblá fenoménem bílá mouka. Takže jsem celý říjen jedla pouze žitné suchary a mouce se vyhýbala obloukem. V listopadu jsem se na to vykašlala a začla jíst normálně i pečivo a vy už víte, jak to dopadlo. Neříkám, že bílá mouka je dobrá, to si fakt nemyslim! Ale myslím, že prostě platí mé heslo VŠEHO S MÍROU a že když si dám jednou za den bagetku nebo chleba, že nezhynu bídnou smrtí. Samozřejmě do sebe nesmíte cpát mouku horem dolem (ráno pečivo, k obědu knedlík, pak koláček, večer pečivo a tak). Já jím pečivo 1x denně.

Ano, ta kočka jsem já :D

A je pravda, že omezuju přílohy, v čemž musím dát Mačingové za pravdu. Prostě si místo brambor k masu dám zeleninu. A je mi dost fajn. Ale někdy si dám i tu přílohu, prostě pohoda jazz, všeho s mírou, víme.

(Jestli jste úplně neposkvrněni poznatky o tom, jak správně jíst čtěte více tady.)

Hladovění je další zajímavá kapitolka. I když to vím už x let, že hladovět je prostě blbost největší, stejně mám v mozku naprogramováno, že když si dám míň, tak zhubnu. S tímhle, musím přiznat, bojuju pořád. I když to prostě vím a vím, ale ty kódy nejdou tak lehce přeprogramovat. Hodně pomáhají kalorické tabulky, které vám ukazují, kolik toho máte ještě sníst, abyste naplnili svůj denní příjem. (Zas abych nevypadala, jak nějaká chudinka, co málo jí. Během mých nabíracích obdobích toho sním dvakrát tolik než pan K., kterej teda jí dost. Takže jsem vadná na obě strany.)

Pití

Dříve jsem pila převážně čaje a převážně zelené, protože green tea to je super-cool-zdravá-věc-že-jo. Jak jsem zjistila, s tím zeleným čajem to taky není tak horké a není tak úžasný, jak se všude hlásá. Nebo spíš – je zdravý ale pouze hrnek denně, jinak příliš dehydratuje. Já blbá pila litr. Takže jsem omezila čaje a začala pít více čisté neperlivé neslazené obyčejné vody z kohoutku. Minimálně 2 litry jsou snad jasné, já piju cca 2,5l nebo se o to spíš snažím.

Radikální věcí, která mi v hubnutí pomáhá, je podle mě terapie pití vody po ránu, o které vám už chci dlouho napsat, ale ještě jsem se k tomu nedostala. Celé kouzlo tkví v tom, že hned po probuzení (tedy nalačno) vypijete hodně vlažné (ideálně převařené) vody (já do sebe dostanu 0,5l a to mi stačí) a pak minimálně 45 minut nic nejíte. Najíst se můžete až po těch 45 minutách. Je to prastará ozdravná metoda východní medicíny, když budete chtít, napíšu o tom víc. Všichni se mi smáli, co to jako dělám a že to je nechutný dostat do sebe hned po probuzení tolik vody (navíc teplý!), ale přijde mi, že to na hubnutí fakt pomáhá. A i kdyby to bylo placebo, tak je to dobrý placebo!

Pak třeba dělám takový úchylárny, že nepiju během jídla ani půl hodiny po jídle a ani těsně před jídlem:D, ale to nevím, jestli má nějaký vliv? Jen je to prostě pro tělo lepší. A neříkám, že to dělám vždy.

Jak to vypadá v praxi:

• Před snídaní: 0.5 l vody
• Snídaně: 1-2 ks ovoce, nějaká kaše nebo jogurt s domácím müsli nebo ovesné palačinky nebo jiné dobroty. (Ano, mám z 99% sladké snídaně.) Pro inspiraci koukněte do receptů s tagem snídaně.
• Oběd: cokoli co najdete v receptech :D
• Večeře: nejčastěji nějaká pomazánka + pečivo + hooodně zeleniny + sýry + šunka, někdy tvaroh třebas

Jo, jím jen tři jídla denně. Ne, nemám chuť jich jíst pět :D

Pohyb

Celý problém nehubnutí tkvěl také v tom, že jsem si myslela, že to půjde jenom stravou. Všude se hlásá, jak 80% hubnutí dělá strava, ale ejhle – na mě to fakt neplatí. Asi to bude tím, že už mám několik let odcvičeno, moje tělo je zvyklý na docela solidní záhul a nějaký vysazení bílý mouky ho prostě netankuje. Takže jsem začala zase pěkně cvičit. (Teď cvičím tříměsíční program Kayly Itsines, kterou mi doporučila kamarádka a je to dobré!) Ale zas to nijak nepřeháním, dřív jsem cvičila 6x týdně, teď se k tomu dokopu stěží 2x za týden.

A samozřejmě chodíme na výlety a tak. Prostě se snažím nesedět jenom doma na zadku.

Stres

Nerada musím přiznat, že jsem zhubla asi i díky stresu. Ne že bych teď byla v depresi, to fakt nejsem, právě naopak, jsem teď tak přetížená hormony štěstí (asi to vysazení antikoncepce), že mám takový příjemný stres, kdy potřebuju pořád něco dělat, a tudíž nestíhám. Ale stres rozhodně nedoporučuji!

Tak to je asi všechno. (Je toho málo, vím :D) Ve zkratce moje doporučení tedy je: přestat jíst nezdravé sladkosti bez výjimky (sušenky, sladké pečivo, nekvalitní čokolády apod.), pít hodně čisté vody, pít 0,5l vody nalačno a hýbat se.

Vím, že někdo bude namítat, že jsem třeba zhubla moc rychle, ale tak za to já nemůžu, že to najednou jde ze mě ven :D Navíc nejsem žádný specialista, nepočítám si každý den kalorie, prostě dělám, co si myslím, že je to pro mě nejlepší. Jestli se vám to nelíbí, tak to nezkoušejte a jestli naopak jo, tak to zkuste. 

Pro mě je největší odměnou, že se mám na sebe zase chuť dívat do zrcadla. Ale samozřejmě jako každá žena nejsem nikdy spokojená a toto není rozhodně finální výsledek, vždycky je co zlepšovat, můj cíl je momentálně již nehubnout, ale nabrat svalovou hmotu, o kterou pořád přicházím svým nicneděláním.

Tak jestli se sebou taky chcete něco dělat, tak směle do toho! :)

Je levný, je ve všem a ničí planetu: PALMOVÝ OLEJ

Nevím, jestli to máte stejně, ale mám pocit, že právě prožíváme další milníkovou etapu lidstva. Děje se hodně světových událostí, které budou mít dopad na nás všechny. A na naše děti a jejich děti a jejich děti. A ten pocit není vůbec fajnovej, protože se nejedná o žádnou růžovou etapu, která by lidstvo někam posunovala nebo něco vylepšovala. Naopak. Jdeme spíše dozadu a přitom ničíme, co můžeme. A z toho je mi upřímně hodně na nic.

Dneska budu psát o velkym globálním průseru - palmovém oleji.

Skoro celá Indonésie hoří. Víte to? Facebook, televize i jiné sociální sítě a média do zblbnutí omílají téma imigranti, ale o tom, že kvůli pos*anýmu palmovými oleji (ano, budu v tomhle článku sprostá) hoří celá Indonésie a mizí pralesy, se zas tak moc neví.

A přitom jsme všichni spoluviníci. Papkáte rádi sušenky, čokolády, používáte kosmetiku z drogerie? Jasně, že jo. Kdo by ne. A já vám to nevyčítám. Problém je ale v tom, že ve všem je ten palmovej olej, kvůli kterýmu zvířata přicházej o svůj domov, kvůli kterými Indonésané už nedýchaj nic jinýho než černej dým, kterej se valí z pralesa. (A tohle se děje už desítky let.)

Proč se to děje? Jako vždy jde o prachy, samozřejmě. Protože prachy jsou vždy až na prvním místě a jinak tomu nebylo ani nebude. A jelikož ti, kteří s palmovým olejem obchodujou, chtějí těch peněz mít co nejvíc, potřebují mít co nejvíc plantáží a ty jim jen tak z nebe nespadnou. Tak co udělám, když nemám volnou plantáž? No jasně, tajně v noci podpálim prales a plantáž bude ráno na světě. Však to je jedno, že prales je něco, co už se samo nikdy nevytvoří, že je to něco, co bychom měli chránit a obdivovat, že tam žijí ohrožené druhy, který buď upálim za živa, nebo je alespoň připravim o domov.

Jo, tak to fakt je. Hlavní problém palmovýho oleje je v tom, že je levnej a díky tomu je opravdu všude. Mezi zásady „správného“ obchodníka přece patří: když je něco levný a můžu to použít, tak to použiju, proč bych tam dával něco dražšího, zisk zisk a zase zisk. Že je to totálně neekologický a přírodu i životy devastující, to už je fuck. Nevážíme si přírody, nerespektujeme ji, myslíme si, že můžeme být mocnější. A ona nemá moc šancí se bránit.

Co proti tomu můžeme dělat? (A doufám, že jako čtenáři blogu o zdraví proti tomu chcete něco dělat!) Možná to může znít zbytečně konspiračně a sluníčkově a říkáte si no jo dyk vo hovno de. Co se bába rozčiluje nad nějakym palmovym volejem, co se pěstuje na druhym konci světa? Mě, Jardy z Horní Dolní, se to netýká. A já říkám: týká, Jardo, protože to taky žereš. Tohle je už fakt hodně velkej průser, který je nutný zastavit.

Je jasný, že jako obyčejný smrtelníci toho moc nezmůžeme. Není v našich silách těm omezencům zakázat pěstovat palmy. Můžeme podepisovat petice, kterých už po internetu běží spousta. (Jestli to má efekt, o tom by se dalo polemizovat.) Jediný, co můžeme opravdu efektivně udělat a reálně tak bojovat, je přestat kupovat výrobky s palmovým olejem. To je naše zbraň. Číst etikety a přemýšlet o tom, co kupujeme.

Jasně není to jednoduchý, když ten palmovej olej je fakt ve všem. Já vám tady taky nemůžu slíbit, že už si ho nikdy nekoupim. Bohužel s největší pravděpodobností koupim a to nejednou. Ale rozhodně se budu snažit jeho konzumaci omezit na minimum. To je jediný, co pro to můžu já jako obyčejnej člověk udělat. A když to uděláte i vy, bude to moc fajn. 

Nekupujte sladkosti, upečte si je. (Nebo kupujte ty bez palmáče.) Kupujte si kosmetiku bez palmáče. Nebo když už nic jinýho, tak se nad tím alespoň zamyslete, jestli vám jako přijde košér, že kvůli tomu, abyste si mohli dát sušenku za 9,90Kč (kde je palmáč) místo za 19,90Kč (kde je nějakej dražší tuk), musí umřít orangutan nebo jiný vzácný zvíře. (Jo, tou fotkou vám hraju na city.)

Pár odkazů pro zvídavější:

více fotek: Facebook

http://stoppalmovemuoleji.cz

http://www.greenpeace.org/czech/cz/Kampan/Ochrana-pralesu/Palmovy-olej/Jak-poznat-palmovy-olej-ve-vyrobcich/

http://glopolis.org/cs/palmovy-olej/indonesie/

Problém výdrže – jak nepřestat cvičit a jíst zdravě?

Tak to by mě taky zajímalo! (Asi jste čekali zaručený tip, jak na to, co?) Jestli patříte mezi šťastlivce, kteří dokáží cvičit a dodržovat zdravé zásady 24/7 celý život, gratuluji. Obávám se ale, že je nás spíš většina těch, co tu vůlí zkrátka nemáme tak silnou a občas (někdy častěji než je zdrávo) ji pošleme k šípku.

Abych nebyla nařčena z toho, že jenom cvičit a jíst zdravě taky není to pravé ořechové – ano, s tím souhlasím. Občas musí člověk trochu zvolnit a místo každodenního cvičení si dát nohy nahoru nebo si dopřát něco nezdravého, jinak by mu asi hráblo. Já teď ale mluvím o tom, když si odpočinek začnete dopřávat každý den, vaše sportovní boty jste neviděli už nějaký pátek (či měsíc) a z vašeho jídelníčku se vytratila disciplína a začaly se tam každodenně objevovat sušenky a brambůrky (samy od sebe samozřejmě).

Máte to tak? Já to tak občas bohužel mám. (Ohoho, takže slečna bloggerka Buď zdráv nám tady káže vodu a pije víno.) Ano, jsem vinna. Jasně, nevyčítala bych si, kdybych si dala párkrát týdně nějakou tu sladkost a na měsíc se vykašlala na cvičení. Vyčítám si, že jsem si ty sladkosti dávala několikrát denně a na cvičení se vykašlala na půl roku :D (Jako žíly mi to nerve, jen mě prostě trochu nebaví, že budu ZAS začínat od znova. Že ZAS musim shazovat to, co už jsem měla dáávno dole. Že ZAS musim nabírat svaly, který už jsem dáávno měla a že byly pěkný, achjo :D) No ale nedá se svítit, co jsem si nadrobila, to si taky sním, že. A že těch drobečků teda není málo.

Mezi má krizová období patří léto – no nedávejte si ty dobroty z grilu, nejezte zmrzliny a dodržujte zdravý režim, když máte prázdniny a těžkej no stress. A samozřejmě Vánoce – sladký horor pro všechny, kteří si snaží držet linii. Cukroví všude kam se podíváš - v ledničce, ve spíži, pod gaučem a možná i pod peřinou. (No kdo se z postele nekouká na pohádky?)

Jak už jste asi pochopili, rozhřešení vám bohužel nedám. Sama bojuju se svojí výdrží a nebylo by ode mě košér házet sem nějaká zaručená moudra, který jsem si vycucala z prstu nebo z googlu, a která (alespoň na mě) nefungujou. Určitě to bude hodně o hlavě, o sebekázni, vůli a vlastním přesvědčení. Takže mám co dopilovávat. Ale i kdybych to nedopilovala, tak se svět nezboří. (Ale ty nehty bych si asi mohla zapilovat.) 

Zkrátka nezapomínejte, že život nestojí na tom, jestli máte o 4 kila míň nebo víc. Jsou rozhodně důležitější věci. (Teda pokud nemáte dvě stě kilo a každý nabytý kilo neohrožuje váš život.) 

A jak to máte vy? Jestli máte zaručený recept na výdrž, tak sem s ním!

Rok bez antikoncepce

Vypadá to, že vysazování hormonální antikoncepce je takový další boom. Před x lety jsme všechny nadšeně nosily recepty na tyto zázračně pilulky od svých gynekologů a teď je stejně nadšeně všechny házíme do koše. (To samozřejmě ne, prášky do koše nepatří!) Ale spojení s košem se hodí, ať se nám to líbí nebo ne – antikoncepce je zkrátka odpad, který si cpeme do těla.

Ano, je to super vynález, který usnadňuje sexuální život. Ano, neumím si představit lepší ochranu před otěhotněním pro mladé a nezkušené puberťáky. Ano, je to nejspolehlivější a hlavně nejpohodlnější způsob antikoncepce. ALE není to absolutně nic zdravého pro tělo. Což je rozhodně velké a zásadní ale, které se začalo v posledních letech drát na ten uhlazený povrch, který euforie kolem dokonalosti hormonální antikoncepce vytvořila.

Vysazení antikoncepce mi vrtalo hlavou nějaký pátek, možná i rok. Když se začnete zabývat zdravým životním stylem a zdravím obecně, je to kapitola, na kterou prostě narazíte, ať chcete nebo ne, zvlášť pokud jste žena, že :D

Takže jsem si začala pročítat různé články a diskuze, začala trochu přemýšlet nad tím, co s čím může souviset a nakonec se rozhodla do toho jít. Není to snadný krok, spíš naopak, je to celkem revoluce, se kterou pojí mnoho otazníků a obav. Ale já už byla otrávená ze svých migrén, které jsem antikoncepci právě přičítala, a nebavilo mě být otrokem nějakého prášku, který musím mít všude sebou a musím si neustále hlídat, jestli jsem si ho vzala.

Tak jsem jednoho krásného dne dobrala poslední prášek a rozloučila se s nejjednodušší možnou ochranou. Vysadila jsem po šesti letech. Teď je to rok. (To zní jak kdybych brala herák :D) A já si říkala, že by bylo hezké ten rok bez antikoncepce nějak shrnout.

Psychika

Radost, že jsem to dokázala a zároveň strach a nejistota. To byla asi první vlna pocitů, která mě po vysazení doprovázela první měsíc dva. Přišlo mi, že bez antikoncepce musím otěhotnět jen při pohledu na prvního chlapa :D

Další etapa byla naprosto euforická. Bylo mi skvěle, cítila jsem se skvěle. Možná to byl jen placebo efekt, ale zkrátka fungoval. Nemusela jsem do sebe každý den cpát prášek, byla jsem svobodná, sama jsem měla kontrolu nad svým tělem, vše probíhalo přirozeně a z toho mi bylo božsky hodný půl rok. 

Další etapa byla naprosto opačná. Hormony lítaly jak na horský dráze. Deprese, stres, nechuť ke všemu. No nic pěkného, naštěstí to netrvalo tak dlouho. (Neříkám, že vy to budete mít stejně, řekla bych, že po vysazení čeká na každou vlastní hormonální koktejl.)

A teď jsem zas slečna sluníčkářka a to doufám vydrží už navždy :D Každopádně jsem ale ráda, že antikoncepci neberu. Minimálně poslední rok mě braní hodně štvalo, bylo to naprosto proti mému přesvědčení.

Menstruace

Velký vzrůšo po vysazení přichází s očekáváním, zda a kdy to vůbec dostanete. Já patřila mezi ty šťastnější, jelikož jsem to dostala normálně hned další měsíc a relativně pravidelně to stále dostávám, i když to zatím není úplně na den přesné, ale hlavně, že to přijde, že :D

Tělo a vzhled

Velké obavy a strachy, kterými se hemží všechna ženská diskuzní fóra, jsou z toho, co vysazení udělá s vaším zevnějškem. No, nebudeme si nic nalhávat, je to jízda :D Když do sebe několik let cpete hormony, nemůžete se divit, že vaše tělo zažije po vysazení velký šok a potřebuje jako fénix znovu vstát z popela a dostat ze sebe všechny ty jedy. Takže to jde ven, kudy jen může. Vlasy padají. Nehty se třepí. Akné se rojí. Tak to zkrátka je a nikdo s tím nic neudělá. Někdo má průběh brutálnější,  někdo méně, někdo ho má rychlejší, někomu se to táhne pomalu. Každá to máme zkrátka jinak.

U mě se půl roku celkem nic nedělo, tak jsem si říkala, no tak to je fajn, to není tak hrozný. Ale po půl roce to začalo. Vlasy se mi začaly o dost víc mastit a hlavně začaly padat. Na otázku mé kamarádky, kde máš háro, jsem se nezmohla na jinou odpověď než „v hajzlu“, protože tam opravdu byly. Nadobro spláchnutý. Nehty se mi taky začaly lámat. A akné taky nechtělo zůstat pozadu, takže se neváhalo ukázat nejen na obličeji, ale i na rukou a zádech, aby toho náhodou nebylo málo.

Teď po roce už to začíná být lepší, nehty mám pevný a dlouhý jako nikdy, vlasy padají míň, ale budou zřejmě potřebovat delší rekonvalescenci a akné je snad taky na ústupu. Není to tedy úplně ideální, ale snad na dobré cestě. Jo, není to sranda vysadit, tělo si to vybírá za ty roky zpátky a nedá vám to zadarmo.

Hodně holek po vysazení zhubne, míň jich ztloustne. Já samozřejmě vyfasovala to ztloustnutí :D Ale nebylo ti nijak radikální, asi 2 kila, která jsem si stejně spíš vyžrala sama.

Bolesti hlavy

Kvůli migrénám jsem vysazovala. Doufala jsem, že to bude TA příčina a že po vsazení bude s migrénama amen. No, bohužel. Žádný happy end se (zatím) nekoná. Jednu dobu mi přišlo, že se migrény alespoň zmírnily a nebylo jich tolik, ale nezmizely. Někdo tvrdí, že to trvá dva roky, než se tělo kompletně očistí, tak ještě zkusím rok počkat :D

Ochrana

A to nejzajímavější a zároveň nejrelevantnější nakonec – sex. Asi první, co budete řešit je, jak se teda budu do háje dál chránit? Asi nebudete chtít jinou hormonální alternativu, když ty blbý hormony nechcete už ani vidět. Asi budete chtít něco nehormonálního, že? Možností máte několik. Pesary. No…četla jsem si a studovala o nich nemálo a úplně mě to teda nebralo. Kondomy…no taky žádná hitparáda, žejo…ale tak je to takový nejdostupnější a všichni známe, jak se navlíká kondom na rohlík či banán :D Nějaký krémy, no to nezní tak špatně, ale dá se tomu fakt věřit? No a pak je tady ještě taková ta podivná metoda opředená tajemstvím a opovržením, kterou já si vždy spojuji (nevím proč) s komunismem, klasická přerušovaná soulož. Tak to už je vůbec hazard a sebevražda, že ano.

Takže co si vybrat? Je to jen na vás. To asi tušíte. Já (ač jsem to absolutně neměla v plánu a absolutně jsem tomu nejdřív nevěřila) skončila u možnosti poslední. Možná schytám pěknou sodu, že tu nabádám k naprosto nejdebilnější a nejnezodpovědnější ochraně a podobně, ale je mi líto, já pro sebe tuto možnost shledávám jako nejlepší. A po debatě s několika kamarádkami jsem zjistila, že nejsem sama. (Něco na tom asi bude. Ale je mi jasný, že vždy budou dva tábory, jeden bude opěvovat a druhý těžce hanit. Každý zkrátka podle svého gusta, že.) Já sama nepopírám, že tato metoda je hodně riskantní a měly by ji praktikovat spíše páry, které jsou spolu delší dobu (rozuměj několik let, ne dnů) a kterým by dítě zas tolik nevadilo. Rozhodně to nezkoušejte, když je vám patnáct. A už vůbec to nezkoušejte se známostí na jednu noc.

Sex

Ochrana je tedy takové ošemetnější téma, ale co samotný sex? Berete prášky a absolutně na něj nemáte chuť? Marně vzpomínáte, kde je vaše staré vášnivější já? Zkuste vysadit a uvidíte. Je to ověřené (a není to podvod, jako když v reklamě tvrdí, že 9 z 10 žen doporučuje Calgon) – to antikoncepce z nás dělá ty netykavky typu dnes ne miláčku bolí mě hlava  a bere chuť na sex. Já se po vysazení nestačila divit a s radostí vítala své nové-staré já. Což oceníte zajisté nejen vy, ale i váš protějšek.

Partner

Na sex musí být (alespoň) dva čili toho, kvůli kterýmu jste antikoncepci brala, taky nemůžete úplně přehlížet. Pokud nikoho nemáte, je vysazení antikoncepce čistě vaší záležitostí. Pokud jste ale ve vztahu, přeci jen se to toho chlapa taky týká. Ale jestli je to ten pravej, rozhodně vám ve vysazení nebude bránit. Ano, nebude mít to smočení teď tak jednoduchý jako dřív, ale pokud vás má fakt rád a záleží mu na vás a potažmo vašem zdraví, podpoří vás a půjde do toho hormonálního kolotoče s váma.  

Takže za mě vysazení rozhodně ano. Ten pocit přirozenosti a svobody je prostě k nezaplacení. A to nepíšu proto, že to zní jak slogan z reklamy na holicí strojek, píšu to proto, že to tak opravdu je.

Bílý jed: pšeničná mouka

Tři bílé jedy: bílá mouka, cukr, sůl. Tak zní mantra lidí, co řeší zdravou výživu. Možná by se našly i další bílé jedy, třeba kokain :D Ale to už jsme v trochu jiném odvětví, i když při troše filozofické nadsázky by se dalo říct, že vše je na stejné vlně. Jde o drogu. O nezdravou drogu. Stejně jako si feťák vytvoří závislost na kokainu, lidstvo si postupem času vytvořilo závislost na bílé mouce, cukru i soli. Neumíme bez nich fungovat, a když jsme osvícenější a chceme je co nejvíce omezovat, je to téměř nemožné – jsou totiž všude.

Někdo si možná bude ťukat na čelo, co to tady plácám za nesmysly, ale je mi líto, tyto tři suroviny opravdu jedy jsou a je třeba k nim s tímto vědomím přistupovat (pokud chcete zůstat zdrávi).

Dnes se tedy zaměříme na bílou pšeničnou mouku. Proč je to jed? Bílá mouka se vyrábí z pšenice očištěné od svrchního obalu zrna i klíčku a je tak bez vlákniny, vitamínů, tuků a minerálů. Navíc výživová hodnota pšenice je téměř nulová, co ale umí výborně, je téměř zalepit vaše střeva. Bývá příčinou plísní, které se často v tlustém střevě usazují díky podpoře kyselinotvorného prostředí střevní mikroflóry. 

Bílá mouka a hubnutí nejde dohromady. Chcete zhubnout a divíte se, že vaše břicho je stále jak pátrací balón? Může za to bílá mouka. Zkuste na několik dní bílou mouku vysadit a uvidíte, jak vaše břicho splaskne.

Jak zmiňuji výše, není vůbec lehké bílou mouku vysadit – je totiž schovaná téměř všude. Výrobci ji cpou, kam se dá, protože to je levné. Největším kamenem úrazu je samozřejmě pečivo, bílá mouka je ale také v těstovinách a všemožných sladkostech. Je tedy třeba studovat zadní etikety a být na pozoru, protože výrobci jsou schopni nacpat mouku i tam, kde byste to vůbec nečekali.

Ideálem je samozřejmě nahradit bílou mouku moukou celozrnnou, nejlépe špaldovou. Tyto mouky nejsou očištěné od svrchního obalu zrna i klíčku a jsou tudíž plné vlákniny, vitamínů a minerálů. Samozřejmě je to (jako téměř se vším zdravým) otázka peněz, protože špaldová mouka je 4x dražší než bílá. (V pražských zdravých výživou vám vecpou špaldovou mouku i za 90 Kč! Nebuďte hloupí, seženete ji jinde i za polovinu.) Alternativou může být také mouka kukuřičná, pohanková, žitná, cizrnová, ječná, sojová nebo ovesná, kterou si jednoduše vyrobíte doma z ovesných vloček.

Je to na vás, na kolik si ceníte svoje zdraví. Já neříkám, že nejím bílou mouku vůbec (protože například pizza z bílé mouky je prostě klasika), ale snažím se jí vyhýbat a rozhodně není mým každodenním chlebem. 

Nejlepší je převzít zodpovědnost do vlastních rukou, nekupovat polotovary a místo kupování obarvených rádoby celozrnných kaiserek si upéct vlastní, ale je jasné, že ne každý má na to čas a chuť.

Celozrnné výrobky (těstoviny, sladkosti, apod.) seženete ve zdravých výživách, skvělé pečivo seženete na farmářských trzích, i v obchodních řetězcích se dá něco „vyhrabat“, ale člověk musí opravdu hledat a připlatit si.

Pro zvídavější více na: http://www.celostnimedicina.cz/bila-psenicna-mouka-lepidlo-pro-vase-streva.htm#ixzz3XXgFU3H3

O absurdnosti výroba/cena celozrnné a bílé mouky: https://www.stream.cz/jidlo-s-r-o/10002628-pecivo-4-legenda-o-celozrnnosti

Poslouchejte svoje tělo, jezte podle ročních období

Podle počtu zobrazení neměl minulý poučný a naučný článek Jak správně jíst? příliš velký ohlas. Více vás zajímají recepty a za to jsem ráda, ale :D bohužel máte smůlu, já cítím i jakousi vnitřní potřebu vám kromě receptů také psát, jak ty recepty máte jíst. Protože je sice hezké, že vám tu dávám zdravé recepty, ale když si je nebudete umět vhodně poskládat do dne –  a tentokrát půjde o skladbu v roce – bude to zbytečná námaha.

Poslouchejte svoje tělo. Možná to některým z vás bude znít příliš pateticky či mysticky či nevím jak, ale nic takového na tom není. Poslouchat své tělo je to nejjednodušší, co můžete udělat. Všichni si neustále lámete hlavu nad tím, co budu zítra zase vařit….a zkusili jste se místo dětí/partnerů, kteří stejně nikdy řádně nespolupracují, zeptat svého těla? Na pár vteřin se zastavte a poslechněte sami sebe, na co máte zrovna chuť, co si vaše tělo žádá.

Ač se to může zdát podivné, tělo je velmi chytré a samo ví, co by potřebovalo. Možná jste si toho všimli sami, že v zimě máte podvědomě chuť na mastnější, hutnější, sladší jídla a v létě naopak toužíte po čerstvosti, lehkosti, svěžesti. To je ono! To je názor vašeho těla a jeho vnitřní hlas, který vám velmi dobře radí, že v zimě si klidně můžete dát knedlík se zelím a v létě naopak vyměnit knedlík za zeleninový salát nebo rybu.

Nejsem žádný odborník, ale myslím si, že toto cítění musí být v každém z nás a pokud tvrdíte, že ho nemáte, pouze nedokážete správně naslouchat svému těla. Tak se to zkuste naučit!

Co byste tedy měli jíst v jednotlivých obdobích? (Čerpám hodně z Knihy Víme, co jíme od Lenky Žák)

Jaro:

Po zimě byste měli stravu odlehčit. Zkracovat dobu tepelné úpravy jídel, vyhýbat se smaženým jídlům, která jsou v zimě vhodnější.

Obiloviny: oves, žito, špalda, ječmen, rýže natural

Luštěniny: všechny druhy čočky, tofu, tempeh, hrách, mungo fazole

Zelenina: zařazujeme první bylinky, jíme vše zelené (polníček, petržel, pažitka, kopřiva, sedmikráska a další), klíčíme luštěniny, kvasíme zeleninu

Celkově byste měli tělu dopřát regeneraci, očistu.

Léto:

V létě by měla být hlavním zdrojem naší energie příroda. Berte od ní čerstvou zeleninu i ovoce, když vám je sama nabízí. Albert vám je sice nabízí v akci, ale nemusíme se hádat, kde je kvalita, že? :D 

Jezte tedy sezónní ovoce a zeleninu, vše jezte ideálně čerstvé, syrové nebo krátce napařené. Jelikož je v létě teplo, nepotřebujete příliš teplých pokrmů, které naopak tělo ocení v zimě. Užívejte si letních dnů a netravte je u plotny, vařte rychlá jídla (těstoviny, saláty, ryby).

Obiloviny: kuskus, těstoviny, kroupy, polenty, rýže basmati, rýže dlouhozrnná

Luštěniny: červená čočka, mungo, cizrna, tofu, tempeh, velké bílé fazole

Zelenina: saláty, brokolice, ředkvičky, salátové okurky, ředkve, papriky, rajčata, mrkev, petržel, kukuřice, cukety, čerstvé bylinky

Ovoce: jahody, třešně, borůvky, maliny, letní jablka, broskve, meruňky, meloun

Podzim:

S podzimem pomalu přecházíme k hutnějším pokrmům. Používáme kořenovou zeleninu, díky které se tělo zahřívá a připravuje na zimu. Z rychlých jídel přecházíme na ta složitější, zapékáme, smažíme. Z loupaných luštěnin bychom měli přejít na celá zrna a neloupané luštěniny!

Obiloviny: kulatozrnná rýže, jáhly, oves, špalda, kamut

Luštěniny: čočka zelená, čočka černá, čočka červená neloupaná

Zelenina: zázvor, kvašená, kořenová zelenina – kapusta, růžičková kapusta, řapíkatý celer, zelí, dýně, tuřín, pórek, cukety

Zima:

V zimě toužíme po zahřátí, nebudeme do sebe tedy cpát syrové zeleninové saláty, i když je to super zdravé, v zimě tím svému tělu radost neuděláte. Tělo se samo hlásí o tučnější jídla, takže si je neodříkejte (nenabádám ale k tomu, abyste chodili obden do mekáče a jedli jenom smažáky apod.! Tučnější jídla mohou být kupodivu také zdravá!) Jíme zeleninu, která přirozeně vydrží skladování. Zapomeňte na saláty nebo citrusy – ty tělo ochlazují.

Obiloviny: kulatozrnná rýže, sladká rýže, pohanka, jáhly, oves

Luštěniny: fazole, čočka, cizrna, hrách

Zelenina: kořenové zelenina, řepa, zelí, kapusta, růžičková kapusta, pórek, květák, patizon, kvašené zelí

Není to tak složité, ne? A opět - samozřejmě vám nehrozí žádný trest smrti za to, že si v zimě dáte pomeranč nebo v létě rýži kulatozrnnou místo dlouhozrnné. Stačí, když skladba "vhodných potravin" bude převažovat nad těmi "nevhodnými". 

Jak správně jíst?

Je sice hezké, že vám sem cpu nějaké recepty, ale některé z vás by možná zajímala mnohem základnější otázka – jak správně jíst? Jak si jídlo poskládat, aby bylo prospěšné a neškodilo?

Jídlo je důležité. Ať si říká, kdo chce, co chce – jídlo je základ. Můžete cvičit jako blázni, ale pokud nebudete dodržovat zásady správného stravování, nemáte šanci. Říká se, že 80% úspěchu tvoří jídlo, o zbylých 20% se dělí cvičení a genetické predispozice.

Jak tedy jíst?

Základní zásadou je jíst pravidelně a hlavně nehladovět! (Diskutabilní v době půstu, ale o tom jindy.) Odborníci se vesměs shodují na 5 jídlech denně (snídaně-svačina-oběd-svačina-večeře), já 5 jídel do svého dne nenacpu, jím 3x (maximálně 4x) a také žiju. Nikdo vám nenaplácá, když vynecháte svačiny, hlavní je, abyste neměli hlad a nekručelo vám během dne/noci v břiše. Pokud je hlad na vašem denním pořádku, koukejte přidat svačiny nebo zvětšit porce! Hladověním nic nezhubnete, ba naopak. Hlad vám bere svalovou hmotu a ukládá tukové zásoby na horší časy, kterých se pak budete horko těžko zbavovat. Tělo je chytré, pamatuje si, že často hladovíte a své tukové zásoby si pěkně hlídá.

Důležité je také dodržovat vyvážený poměr základních živin (bílkoviny-tuky-sacharidy). Ideální je sacharidy zařadit ráno, protože vám dodají energii, a bílkoviny odpoledne a večer. Jednoduše řečeno poměr bílkoviny:tuky:sacharidy by měl být ZHRUBA následující 30:20:50. (Zdůrazňuji zhruba, jelikož neexistuje jeden správný poměr, záleží, zda chcete hubnout, nabírat svaly, apod. Toto je takový průměr.)

Konkrétněji by skladba měla vypadat takto: 30% vaší denní stravy by měla tvořit jenom zelenina (měli byste sníst 500-600g zeleniny denně, sníte?:), dalších 30% sacharidy, 15% bílkoviny, 15% mléčné výrobky a 10% tuky. Důležitá je také vláknina (ideální je 18-32 gramů denně).

Pro někoho, kdo v životě neřešil, co a jak jí, se to může zdát jako španělská vesnice. V podstatě na tom ale není nic složitého. Stačí se trochu zajímat o to, co jíme, z čeho se to skládá, zkrátka přemýšlet. Uvědomte si, že jste to, co jíte! Tak dávejte svému tělo to, co potřebuje a neplňte ho zbytečným odpadem.

Velmi důležitý je také pitný režim. Ideální je vypít kolem 2 litrů denně, v létě klidně litry 3. Pokud chcete zhubnout nebo prostě jen žít zdravě, zapomeňte na slazené nápoje. Pijte čistou vodu nebo neslazené (!) čaje. Dobré jsou také 100% ovocné  a zeleninové šťávy.

Co konkrétně jíst? Z čeho čerpat sacharidy (cukry)? Z čeho bílkoviny, tuky nebo vlákninu?

Zdroje zdravých sacharidů:

• Ovoce
• Pečivo (ideálně celozrnné)
• Sladké pokrmy (např. ovesné a jiné kaše)
• Přílohy (brambory, rýže, kuskus celozrnný, jáhly)

Zdroje bílkovin:

Živočišné:

• Libové maso (kuřecí, krůtí, hovězí, králík)
• Ryby, mořské plody
• Vajíčka
• Mléčné výrobky (jogurty, sýry, mléko, tvaroh, kefír)

Rostlinné:

• Luštěniny
• Sója
• Tofu

Zdroje zdravých tuků:

• Ořechy
• Semínka
• Rostlinné oleje
• Rybí tuk

Zdroje vlákniny:

• Ovoce (i sušené)
• Zelenina
• Celozrnné pečivo
• Luštěniny
• Ovesné vločky
• Semínka
• Ořechy
• Jablečná vláknina (lze koupit ve zdravé výživě)

Kolik byste toho měli sníst? Na internetu najdete množství kalkulaček, které vám vypočítají, kolik kcal byste měli denně přijmout. Já doporučuji kaloricketabulky.cz, kde si můžete vše krásně nastavit a přehledně spravovat svůj jídelníček.

Velikost porcí by měla být zhruba následovná:

• 30 % denního energetického příjmu snídaně
• 5-10 % svačina
• 30 % oběd
• 5-10 % svačina
• 30 % večeře

Nezapomeňte, že nejde o to do puntíku a na procenta přesně dodržovat předepsaná pravidla. Jde o to, naučit se správně jíst a uzpůsobit tato pravidla sobě na míru. Nezvládáte jíst 5x denně? Nedělejte to. Jezte 4x ale větší porce. Každý jsme jiný a každému vyhovuje něco jiného. Nejsme před tabulí ve škole a nic není 100% správné. Hlavní je najít si způsob, který vám bude nejvíc vyhovovat a jíst (a potažmo žít) vás pak bude bavit!

Návštěva u výživového poradce

Už dlouho jsem se chtěla nechat řádně zvážit a zjistit poměr tuků x svalů v těle. V nedalekém výživovém centru byla minulý týden akce. Hodinová konzultace s poradcem a s měřením za dvě stovky místo sedmi set? Jako správného důchodce honícího všechny akční slevy, mě tato příležitost nenechala chladnou :D

Takže jsem si šla nechat poradit od výživového specialisty. Nebudu lhát, že jsem tušila nebo si spíš byla jistá, že se toho asi moc nového nedozvím. Ale tak říkala jsem si, proč ne, třeba se něco dozvím a především mi šlo o to měření.

Opomenu, že slečna výživová poradkyně, která na mě padla, celou dobu spíš za stolem ležela, než seděla. Prý špatný tlak. (Z pozdějšího povídání vyplynulo, že je velmi striktní fanatička, co toho víc nejí, než jí, takže trochu úsměvné, že lidem se zdravím radí člověk, který sám svoje zdraví a tělo příliš pod kontrolou nemá.) Také opomenu, že její styl mluvy, jestli jím masíčko, šunčičku a rybičky mi lehce nadzvedával žaludek a měla jsem chuť jí říct, že nejím pouze jatérka, ale to je můj osobní problém, jelikož nesnáším zdrobněliny :D Nechci nějak urážet nebo kritizovat, ale tyto detaily jsem si nemohla odpustit pro vykreslení situace.

Jinak jsme si se slečnou specialistkou v podstatě sedly. Po deseti minutách, kdy se snažila vést debatu typu „vy mi řeknete, co jíte, a já vám řeknu, co je na tom špatně“, shledala, že toho u mě moc špatně není a že se tedy nemáme o čem bavit. Logicky jsem navíc odmítla i její nabídku po tři měsíce mě provádět zdravým životním stylem za deset tisíc (aha, proto ta akce, jak nalákat nevinné duše :D) a tak jsme z módu „zákazník-poradce“ přešly do módu „kámošky u zeleného čaje“ a společně si zanadávaly na bílou mouku, antikoncepci a podobné jedy.

Měla ta návštěva tedy smysl? Rozhodně ano! Uvědomila jsem si, že nepotřebuju žádného výživového poradce, jsem jím sama. Každý můžeme být sám sobě tím nejlepším poradcem, protože se známe nejlépe. Ale není to zadarmo. Ve výživové poradně zaplatíte tisíce a oni vám „na míru“ ušijí výživový plán. Stojí to tedy peníze. Nebo to může stát něco jiného – čas. Sami si můžete sednout k internetu, ke knihám a studovat. A zadarmo. A dozvíte se úplně stejné informace. Protože vygooglit se dá dneska už opravdu vše. Takže záleží jen na vás, pokud radši dáte peníze a svěříte se do rukou „odborníka“, proč ne. Taky ale můžete dát svůj čas a stát se „odborníkem“ sám. Jen to jen na vás. Někdo nemá čas a má peníze, někdo naopak.

Z „porady“ jsem ale odcházela nadšená. Nejen proto, že jsem shledala svou „odbornost“ v oblasti výživy :D Ale také proto, že mé měření dopadlo přímo skvěle! Všechny hodnoty (tuk, svaly, voda v těle, BMI) mám (pro mě) ideální. Ale o tom zas v příštím článku.

Jak jsem se dostala ke zdravému životnímu stylu aneb z punkerky fitness holkou

Pivo. Vodka. Zelená. To byly před několika lety mé oblíbené nápoje. Dnes je to voda a zelený čaj. Jak se to stane, že se ze zaryté punkerky, která fakuje svět, stane zdravá dívka se snahou osvítit druhé?

Zkrátka člověk míní a čas mění. Všichni se neustále vyvíjíme a naše názory se postupem času transformují a přizpůsobují momentálním okolnostem a lidem, se kterými trávíme nejvíc času.

Jako každý mladý člověk jsem si musela projít alkoholickými fázemi a řádně si užít nespoutaného života. Prostě sex&drogy&rock'n'roll. Někomu tenhle styl vyhovuje a zůstane u něj až do smrti. Mě to ale nějak postupem času přestávalo bavit.

Zhruba před čtyřmi lety jsem se začala intenzivně zajímat o cvičení a o zdravou stravu. Čím víc jsem měla načteno, tím míň mi můj starý punkový život do nových idejí zapadal.

Začal mi vadit cigaretovej kouř (který je nezbytnou součástí každýho koncertu a festivalu), začali mi vadit opilci. (Punková hudba mi ale rozhodně vadit nepřestala!)

Řekla bych ale, že punk mám pořád v srdci a vždycky mít budu. Pořád jsem ta punkerka, jen nemám ráda cigarety a alkohol :D Takže nejspíš nezapadám do dané škatulky. Ale o tom to právě je, ne? Vždyť ten pravej punk neznamená vyexovat 5 piv, flašku zelený a vytáhnout celou krábu startek. Je to o svobodě. O snaze fungovat jinak než masa, jít si svojí nezávislou cestou, užívat si život. A o to já se snažím…

Toť má punková vsuvku. Punk není mrkev!

Absurdita blogu o zdraví aneb jak jsem začala psát "zdravý" blog a přestala žít zdravě

Na začátku jsem si myslela, že budu přidávat několik článků denně, že to nemůže být nic nereálného. Opak je ale pravdou, článek není napsaný za deset minut a já si necelý týden po založení blogu uvědomila jakou absurditu jsem spáchala. 

Zjišťuju, že se blogování absolutně neslučuje se zdravým životním stylem. Psát blog je časově velmi náročné, pokud chce člověk přidat denně aspoň jeden článek. Je velmi těžké poctivě zdravý život prožívat a ještě o něm psát. Je těžké poctivě cvičit, vařit, fotit, nakupovat, sbírat, chodit ven a pak to ještě publikovat. A ještě do toho samozřejmě plnit povinnosti normálního života, jako třeba chodit do školy (či do práce)!

Začala jsem připalovat jídla a nestíhat, protože mě neustále napadají nápady na nové články a já si je musím hned zapsat. A tak si sednu k počítači, abych si nápad napsala a najednou píšu a píšu a z kuchyně se valí dým nebo mi ujíždí metro… A tak to nechci. Nechci být pěstební dělnice plnící denní normu :D

Mým cílem je, aby se z mého života nevytratila podstata – žít zdravě z vlastního přesvědčení a radosti a ne proto, abych to dala na blog. Nepřemýšlet o tom, co budu dělat, abych to pak mohla nafotit a psát o tom, ale nejdřív to něco udělat a pak si teprve vzpomenout, že nějaký blog mám a tam to můžu dát. 

Pro mě je lepší život žít, než o něm jenom psát. Tudíž nehodlám trávit svůj život u počítače a články nebudou přibývat tak radikálně. Ze začátku se budu snažit přispívat každý den a až se tady utvoří nějaký slušný základ, přibývání zřejmě omezím na párkrát za týden, jednou do týdne, možná méně často, uvidí se. Rozhodně ale nebudu mít připoutaný ruce ke klávesnici a oči k monitoru, když bude venku svítit sluníčko a vy byste neměli taky. Žít se nemá virtuálně, ale reálně. Takže jestli jste ještě dneska nebyli venku mezi lidma, tak šup ven!

Je zdravé jídlo otázkou peněz? Aneb jak jíst zdravě a levně

Ať už se stravujete jakkoli, na jídlo ve většině domácností padá převážná část měsíčního rozpočtu. Jíst se prostě musí a jídlo něco (bohužel hodně) stojí. Mnoho lidí si myslí, že jíst zdravě znamená utrácet tisíce za super-bio-potraviny a podobné produkty. Je to opravdu tak? Můj názor je ten, že pokud chce člověk jíst zdravě, měl by místo vytahování tisícovek z peněženky, radši zapnout mozek.

Jíst zdravě nemusí nutně znamenat jíst draze. Stačí přemýšlet. Mnoho zdravých potravin stojí pár korun, ale jsou často opomíjeny, protože jsou buď neatraktivní, nebo nám je zprotivila školní jídelna. Třeba taková řepa – stojí kolem deseti korun a z jedné řepy uděláte hravě salát pro čtyřčlennou rodinu. Většina lidí ji ale nejí. Proč? Protože jim řepu cpali ve školce nebo ve škole a od té doby se při pomyšlení na tuto potraviny spíš osypou, než aby se jim na ní sbíhali sliny. Přitom řepa se dá upravovat mnoha způsoby a rozhodně nemusí chutnat jako ta řepa, co dávali ve škole k rizotu.

Stejně tak to je s ostatní kořenovou zeleninou – mrkev, petržel, celer. Patří mezi nejlevnější druhy zeleniny, tak proč si neudělat mrkvový salát nebo mrkvovo-celerovou pomazánku, která vyjde na pár korun? Jsou dobré a zdravé!

Stejné je to s luštěninami. Půl kila čočky nebo fazolí vyjde zhruba na 40 korun a uvaříte z nich minimálně dva obědy a výběr je velmi pestrý. Že luštěniny nejíte? To jste ale hloupí! Luštěniny obsahují hodně bílkovin, železo, vápník, fosfor nebo vitamíny skupiny B. Z luštěnin se dá uvařit velké množství receptů, které rozhodně nechutnají jak studená hrachovka s párkem, co do vás tlačily kníraté kuchařky v obědové pauze.

Ještě větší vychytávkou jsou kroupy, které v minulosti tvořily pravidelnou součást jídelníčku každé správné hospodyňky. Proč asi? Jsou levné a výživné! Půl kila krup pořídíte ani ne za dvacku a vykouzlíte z nich hodně - kroupy hodně zasytí. Skvělá je kroupová polévka nebo výtečná staročeská klasika – houbový kuba.

Stejnou pohádku vám povím i o vločkách – kilo vloček stojí pod dvacet korun a využijete je na všechno možné. Už jsem psala o domácím müsli, namleté vločky můžete přidávat místo mouky, můžete z nich péct sladké i slané dobroty. Je to mnohem levnější varianta, než špaldová mouka, která v pražských zdravých výživách stojí 80 (!) korun. Velmi zajímavé, že ve výživě na malém městě může stát korun 38?! Holt poptávka dělá nabídku, že.

S tím souvisí velké téma – BIO. Mají biopotraviny význam nebo je to jen vychytralý tah prodejců, jak si namastit kapsy na důvěřivých vyznavačích zdravého životního stylu? Inu, popřemýšlejte si o tom sami, jestli vám to stojí za to, koupit si bio citron za nehoráznou částku nebo se spokojíte s citronem ze supermarketu. Ano, bio citron není chemicky ošetřen apod., ale kde máte jistotu, že bioprodejce neskupuje levné potraviny od obchodních řetězců a vám je pak jako biopotraviny vesele prodává s vysokohorskou přirážkou?

Samozřejmě u některých potravin je bio kvalita průkazná, a pokud na ně máte peníze, proč si je nedopřát? Nic se ale nemá přehánět, zvlášť pokud na to nemáte. Pokud chcete jíst zdravě, nejste zrovna za vodou a v peněžence obracíte každou korunu, přemýšlejte, než budete platit. Opravdu chcete dávat za tu špaldovou mouku 80 korun, když ji můžete nahradit rozemletými vločkami, které vás vyjdou dvakrát levněji? Opravdu potřebujete bio mrkev? Nikdo vám na zadek nenaplácá, pokud místo bio soli koupíte sůl normální.

A to jsem ještě nezmínila, kolik potravin vám příroda nabízí zadarmo. Chodíte na houby, na borůvky, na maliny? Ne? A že jste z Prahy? Tak zvedněte zadek a udělejte si výlet do lesa. Marmelády, sušený houby, zavařeniny, kompoty, sušený bylinky. To všechno si lze vyrobit za minimum peněz. Ano, musíte to jít sesbírat, přebrat, očistit a zpracovat. Je s tím práce. Ale víte, co? Stojí to za to!

Jíst zdravě neznamená kupovat si zdraví. Jíst zdravě znamená mít pod čepicí a rozumět tomu, co a jak mám jíst.

(Zmíněné recepty brzy na vašich monitorech:)

Slovo úvodem

Buďte zdrávi, vítám Vás na svém blogu!

Šest let mlčení. Tolik času uplynulo od zveřejnění posledního blogerskýho příspěvku na mém minulém (infantilním a pubertálním, ale také celkem navštěvovaném) blogu. A zas mám chuť cpát se do blogerskýho světa. Proč?

Mám chuť sdělovat a mám chuť psát. Můj počítač se plní fotkama, o který se chci podělit a moje hlava se plní myšlenkama, co jsem si v hlavě za poslední roky (možná spíš měsíce) uspořádala a ty musí ven. A už mi nestačí otravovat svými dojmy a pojmy rodinu a přátele, chci otravovat i vás. (Jestli to bude někdo číst, to se uvidí:D)

A co hlavně půjde? Jak už název napovídá, půjde (nejenom!) o zdraví. Poslední dobou si uvědomuju, že to je opravdu to nejdůležitější. Vždyť si pořád dokola přejeme hodně štěstí, lásky a HLAVNĚ TO ZDRAVÍ. Nevím, jak máte sestavený žebříček hodnot vy, ale pro mě je zdraví opravdu primární. Uvědomuju si, že pokud nemáte zdraví, nemáte nic. A proto jsem se o zdraví jako takové, o zdravý život a zdravé jídlo začala celkem intenzivně zajímat. Chci žít zdravě a být zdravá. Kdo by nechtěl, že?

Ráda bych ale avizovala, že nejsem žádný BIOfanatik, žádný striktní radikál, který má klapky na očích, vše je pro něj černé a bílé a vyznává zásady, přes které nejede vlak. Razím základní heslo: VŠEHO S MÍROU. Jím všechno, zkouším všechno, ničemu se nebráním, o nic se neochuzuju. Ale o tom později. A pro odpůrce zdravého jídla – myslíte si, že jím jenom kořínky a semínka? Že nejde uvařit zdravě knedlo-vepřo-zelo? Sledujte a uvidíte :D

O čem teda budu psát? Moje představy jsou zatím lehce mlhavé, ale rozhodně můžete očekávat množství zdravých (i nezdravých) receptů, jelikož vaření se stalo mojí vášní. Prostě mě to baví. Prostě mi přijde lepší uvařit si skvěle doma, než chodit do hospody, kde dostanete mastnou šlichtu, za kterou si ještě draze zaplatíte. (Samozřejmě jsou i super podniky, kde se skvěle najíte, ale o tom třeba jindy.) Takže vařím a fotím a už nemám sílu držet to pod pokličkou a nepodělit se.

Asi to nebude ale jenom o jídle. Můj celoživotní problém je ten, že si neumím vybrat jednu věc a té se držet a naplno se jí věnovat. Neumím si vybrat jeden obor a v něm se zdokonalovat, být odborník na jednu věc. Prostě to neumím a začínám se s tím smiřovat. Prostě jsem taková. Prostě mě baví víc věcí, no a co?! (A taky mě baví psát slovo prostě :D) Takže kromě jídla čekejte povídání o sportu, o medicíně, cestování, kultuře, zkrátka o všem, co k (zdravému) životu tak nějak pasuje. Nechci se nějak omezovat a škatulkovat, budu psát o tom, o čem se mi bude zrovna chtít.

I když to bude „zdravý blog“, bude to v podstatě deník. Jsem egoista a budu psát věci ze svého pohledu. Bude to o mně. Bude to MŮJ život. A jelikož se snažím, aby můj život měl aspoň trochu nějaký smysl a byl tak nějak zdravý, bude to o mém (zdravém) životě. Budu ráda, když někoho třeba inspiruje, pomůže nebo bude třeba jen bavit číst. Chci sdělovat svoje zkušenosti, svoje názory.

A to je jeden z dalších důvodů, proč se cpu mezi blogery. Chci psát svobodně. Chci si psát, o čem chci a jak chci. Už od malička jsem psala a postupem času jsem psát přestala. Studium mi vzalo na tyhle „kravinky“ čas. Ještě na gymplu mohl člověk tak nějak ve slohovce z češtiny vyjádřit svoje názory a psát podle svého. Na vejšce mi ale bylo toto právo tak nějak postupně odebráno. Nebo jsem se spíš podřídila normě. Studium žurnalistiky znamenalo psaní podle striktních pravidel a pyramid. Člověk nemohl napsat, co se mu zlíbilo, každou věc, každou myšlenku musel mít ověřenou z několika zdrojů a často se musel podepsat pod něco, co vůbec nekorespondovalo s jeho svědomím a vědomím. Být objektivní! Ovšem zlatá žurnalistika – studium sociologie bylo v tomto směru ještě krutější. Moje autorská činnost se omezila na opisování cizích myšlenek, odkazování a zdrojování. A víte co? Hrozně mě to nebaví!

Chci psát, chci si to užívat. Těším se na psaní bez cenzury a relativně svobodný prostor, který mi internet poskytuje. Fakt se na to těším, tak doufám, že vy třeba taky.