Buďte zdrávi, vítám Vás na svém blogu!
Šest let mlčení. Tolik času uplynulo
od zveřejnění posledního blogerskýho příspěvku na mém minulém (infantilním a
pubertálním, ale také celkem navštěvovaném) blogu. A zas mám chuť cpát se do
blogerskýho světa. Proč?
Mám chuť sdělovat a mám chuť psát. Můj počítač se plní
fotkama, o který se chci podělit a moje hlava se plní myšlenkama, co jsem si
v hlavě za poslední roky (možná spíš měsíce) uspořádala a ty musí ven. A
už mi nestačí otravovat svými dojmy a pojmy rodinu a přátele, chci otravovat i
vás. (Jestli to bude někdo číst, to se uvidí:D)
A co hlavně půjde? Jak už název napovídá, půjde (nejenom!) o
zdraví. Poslední dobou si uvědomuju, že to je opravdu to nejdůležitější. Vždyť si
pořád dokola přejeme hodně štěstí, lásky a HLAVNĚ TO ZDRAVÍ. Nevím, jak máte
sestavený žebříček hodnot vy, ale pro mě je zdraví opravdu primární. Uvědomuju
si, že pokud nemáte zdraví, nemáte nic. A proto jsem se o zdraví jako takové, o
zdravý život a zdravé jídlo začala celkem intenzivně zajímat. Chci žít zdravě a
být zdravá. Kdo by nechtěl, že?
Ráda bych ale avizovala, že nejsem žádný BIOfanatik, žádný
striktní radikál, který má klapky na očích, vše je pro něj černé a bílé a
vyznává zásady, přes které nejede vlak. Razím základní heslo: VŠEHO
S MÍROU. Jím všechno, zkouším všechno, ničemu se nebráním, o nic se
neochuzuju. Ale o tom později. A pro odpůrce zdravého jídla – myslíte si, že
jím jenom kořínky a semínka? Že nejde uvařit zdravě knedlo-vepřo-zelo? Sledujte
a uvidíte :D
O čem teda budu psát? Moje představy jsou zatím lehce
mlhavé, ale rozhodně můžete očekávat množství zdravých (i nezdravých) receptů,
jelikož vaření se stalo mojí vášní. Prostě mě to baví. Prostě mi přijde lepší
uvařit si skvěle doma, než chodit do hospody, kde dostanete mastnou šlichtu, za
kterou si ještě draze zaplatíte. (Samozřejmě jsou i super podniky, kde se
skvěle najíte, ale o tom třeba jindy.) Takže vařím a fotím a už nemám sílu
držet to pod pokličkou a nepodělit se.
Asi to nebude ale jenom o jídle. Můj celoživotní problém je
ten, že si neumím vybrat jednu věc a té se držet a naplno se jí věnovat. Neumím
si vybrat jeden obor a v něm se zdokonalovat, být odborník na jednu věc.
Prostě to neumím a začínám se s tím smiřovat. Prostě jsem taková. Prostě
mě baví víc věcí, no a co?! (A taky mě baví psát slovo prostě :D) Takže kromě
jídla čekejte povídání o sportu, o medicíně, cestování, kultuře, zkrátka o
všem, co k (zdravému) životu tak nějak pasuje. Nechci se nějak omezovat a
škatulkovat, budu psát o tom, o čem se mi bude zrovna chtít.
I když to bude „zdravý blog“, bude to v podstatě deník.
Jsem egoista a budu psát věci ze svého pohledu. Bude to o mně. Bude to MŮJ
život. A jelikož se snažím, aby můj život měl aspoň trochu nějaký smysl a byl
tak nějak zdravý, bude to o mém (zdravém) životě. Budu ráda, když někoho třeba
inspiruje, pomůže nebo bude třeba jen bavit číst. Chci sdělovat svoje
zkušenosti, svoje názory.
A to je jeden z dalších důvodů, proč se cpu mezi blogery.
Chci psát svobodně. Chci si psát, o čem chci a jak chci. Už od malička jsem
psala a postupem času jsem psát přestala. Studium mi vzalo na tyhle „kravinky“
čas. Ještě na gymplu mohl člověk tak nějak ve slohovce z češtiny vyjádřit
svoje názory a psát podle svého. Na vejšce mi ale bylo toto právo tak nějak
postupně odebráno. Nebo jsem se spíš podřídila normě. Studium žurnalistiky
znamenalo psaní podle striktních pravidel a pyramid. Člověk nemohl napsat, co
se mu zlíbilo, každou věc, každou myšlenku musel mít ověřenou z několika
zdrojů a často se musel podepsat pod něco, co vůbec nekorespondovalo
s jeho svědomím a vědomím. Být objektivní! Ovšem zlatá žurnalistika –
studium sociologie bylo v tomto směru ještě krutější. Moje autorská
činnost se omezila na opisování cizích myšlenek, odkazování a zdrojování. A
víte co? Hrozně mě to nebaví!
Chci psát, chci si to užívat. Těším se na psaní bez cenzury
a relativně svobodný prostor, který mi internet poskytuje. Fakt se na to těším,
tak doufám, že vy třeba taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat