Nevím, jestli to máte stejně, ale
mám pocit, že právě prožíváme další milníkovou etapu lidstva. Děje se hodně
světových událostí, které budou mít dopad na nás všechny. A na naše děti a
jejich děti a jejich děti. A ten pocit není vůbec fajnovej, protože se nejedná
o žádnou růžovou etapu, která by lidstvo někam posunovala nebo něco
vylepšovala. Naopak. Jdeme spíše dozadu a přitom ničíme, co můžeme. A z toho
je mi upřímně hodně na nic.
Skoro celá Indonésie hoří. Víte
to? Facebook, televize i jiné sociální sítě a média do zblbnutí omílají téma
imigranti, ale o tom, že kvůli pos*anýmu palmovými oleji (ano, budu v tomhle článku sprostá) hoří celá Indonésie a
mizí pralesy, se zas tak moc neví.
A přitom jsme všichni
spoluviníci. Papkáte rádi sušenky, čokolády, používáte kosmetiku z drogerie?
Jasně, že jo. Kdo by ne. A já vám to nevyčítám. Problém je ale v tom, že
ve všem je ten palmovej olej, kvůli kterýmu zvířata přicházej o svůj domov,
kvůli kterými Indonésané už nedýchaj nic jinýho než černej dým, kterej se valí
z pralesa. (A tohle se děje už desítky let.)
Proč se to děje? Jako vždy jde o
prachy, samozřejmě. Protože prachy jsou vždy až na prvním místě a jinak tomu
nebylo ani nebude. A jelikož ti, kteří s palmovým olejem obchodujou,
chtějí těch peněz mít co nejvíc, potřebují mít co nejvíc plantáží a ty jim jen
tak z nebe nespadnou. Tak co udělám, když nemám volnou plantáž? No jasně,
tajně v noci podpálim prales a plantáž bude ráno na světě. Však to je
jedno, že prales je něco, co už se samo nikdy nevytvoří, že je to něco, co
bychom měli chránit a obdivovat, že tam žijí ohrožené druhy, který buď upálim
za živa, nebo je alespoň připravim o domov.
Jo, tak to fakt je. Hlavní problém
palmovýho oleje je v tom, že je levnej a díky tomu je opravdu všude. Mezi
zásady „správného“ obchodníka přece patří: když je něco levný a můžu to použít,
tak to použiju, proč bych tam dával něco dražšího, zisk zisk a zase zisk. Že je
to totálně neekologický a přírodu i životy devastující, to už je fuck. Nevážíme si přírody,
nerespektujeme ji, myslíme si, že můžeme být mocnější. A ona nemá moc šancí se
bránit.
Co proti tomu můžeme dělat? (A
doufám, že jako čtenáři blogu o zdraví proti tomu chcete něco dělat!) Možná to
může znít zbytečně konspiračně a sluníčkově a říkáte si no jo dyk vo hovno de. Co
se bába rozčiluje nad nějakym palmovym volejem, co se pěstuje na druhym konci
světa? Mě, Jardy z Horní Dolní, se to netýká. A já říkám: týká, Jardo, protože to taky žereš. Tohle je už fakt
hodně velkej průser, který je nutný zastavit.
Je jasný, že jako obyčejný
smrtelníci toho moc nezmůžeme. Není v našich silách těm omezencům zakázat pěstovat palmy. Můžeme podepisovat petice, kterých už po internetu běží
spousta. (Jestli to má efekt, o tom by se dalo polemizovat.) Jediný, co můžeme opravdu efektivně udělat a reálně tak bojovat, je přestat kupovat výrobky s palmovým olejem.
To je naše zbraň. Číst etikety a přemýšlet o tom, co kupujeme.
Jasně není to jednoduchý, když
ten palmovej olej je fakt ve všem. Já vám tady taky nemůžu slíbit, že už si ho
nikdy nekoupim. Bohužel s největší pravděpodobností koupim a to nejednou. Ale rozhodně se budu snažit jeho konzumaci omezit na minimum. To je jediný, co pro to můžu já jako obyčejnej člověk udělat. A když to uděláte i vy, bude to moc fajn.
Nekupujte sladkosti, upečte si
je. (Nebo kupujte ty bez palmáče.) Kupujte si kosmetiku bez palmáče. Nebo když už nic jinýho, tak se
nad tím alespoň zamyslete, jestli vám jako přijde košér, že kvůli tomu, abyste
si mohli dát sušenku za 9,90Kč (kde je palmáč) místo za 19,90Kč (kde je nějakej dražší tuk), musí umřít orangutan nebo jiný
vzácný zvíře. (Jo, tou fotkou vám hraju na city.)
Pár odkazů pro zvídavější:
Děkuji moc za tento zajímavá článek:) I já jsem nedávno hledal nějaké levné potraviny a ono to není vůbec jednoduché... Ono je na tom snad ale nejhorší to, že je to prostě všechno naprosto nepřístupný obyčejným lidem a ti musí prostě hledat... Mně se naštěstí podařilo nalézt tuto stránku zde na slevové kupony
OdpovědětVymazat