Na Rio jsme si vyhradili čtyři dny. A bylo to málo. Ale to není důvod k pláči, protože i týden, nejspíš i měsíc či rok by byly prostě málo. Ve světe zkrátka člověku, českému člověku, tak nějak dojde, že například trasa Praha-Brno je ve své podstatě komická, že na co my si pořád stěžujeme, když naše hlavní město přejedeme za hodinu a celou republiku za hodin pár.
Jestli máte tyto nešťastné pocity při dojíždění do práce, do školy či kamkoli, opravdu doporučuji návštěvu Brazílie...tyto roupy vás opustí rozhodně rychleji než řepka Čechii a pokora, možná i obdiv k té naší malé roztomilé zemičce bude najednou více než hmatatelný. Alespoň na vašich hýžďových svalech, protože jestli o něčem Brazílie je, tak je o hodinách, desítkách hodin a tisících kilometrech strávených v dopravních prostředcích. A to není žádný hoax.
Geografické okénko pro zvídavé: Brazílie je s rozlohou 8 516 000 km2 největším a nejlidnatějším státem Jižní Ameriky a pátým největším a nejlidnatějším státem světa. Rio de Janeiro má 6,4 milionu obyvatel a rozlohu 1260 km2, je druhým největším městem Brazílie, šestým v Americe. Naše zlatá stověžatá je rozlohou skoro třetinová a počet obyvatel snad všichni známe. V Riu je hustota obyvatel oproti Praze dvojnásobná. Konec geografického okénka pro zvídavé. Zvídavější si jistě rádi pogůglí více údajů.
Každopádně co tím chtěl básník říci - počítejte s tím, že jestli vás o něco Brazílie obere, tak to kromě brazilských reálů (1 BRL=6 Kč) bude hlavně váš čas a spánek a možná i zdravý selský rozum. Protože pokud jste správný turista, budete chtít vidět co nejvíc a z vaší dovolené vytřískat každou minutu...a to všechno tak nějak nejde na takové rozloze v takovém časovém úseku dohromady, takže pokud někde chcete přidat, rozhodně někde musíte ubrat.
Když máte týden na Seči nebo dva týdny v San Marinu, tak to jde asi docela hravě, ale logisticky uspořádat třítýdenní harmonogram v Brazílii tak, aby to vaše peněženka unesla a vaše touhy byly zcela cestovatelsky uspokojeny je docela kumšt. A zachovat chladnou hlavu a zůstat v reálném čase, to považuji za kumšt hodný nějakého gurua, protože překračování tolika časových pásem v tak krátkých časových úsecích jsem jako řádná Česka opravdu nikdy nezažila a celou dovolenou měla pocit, že snad lítám časem a všechno se mi to snad jenom zdá... (No děvče, technicky vzato jsi časem lítala, tak co se tak divíš?!)
Brazílie má čtyři časová pásma, v Riu je teď o sedm hodin méně než v Čechách.
Ale považte, že když se ocitnete na místě jako je tohle, že je snad škoda i chodit spát...A tak jsme, dobře jsem (chlapci si v poklidu vyspávali a byli každý den pěkně čerství) vstávala s kohouty a sledovala východy slunce a byly to jedny z nejlepších věcí, co jsem mohla dělat, i když jsem byla celý den jak mátoha. Toto nechat probíhat zatímco spím? Nikdy! Moje heslo znělo jasně: vyspím se až v hrobě a budu koukat na tu nádheru, ať mám v důchodu na co vzpomínat...
A pak vstal i pan K. a fotili jsme spolu východy a mlčeli a mluvili a byli i nebyly a mělo to opravdu zvláštní nádech...takový okamžiky...růžová knihovna hadr, co vám budu povídat.
A už se nám to tady zase mění na zcela něco jiného než jsem zamýšlela...Víc Esmeralda než Cestománie a pořád se nedostávám k jádru pudla, jak už je tak nějak mým (zlo)zvykem.
No tak třeba se příště už konečně dostaneme do města...nebo aspoň na zahradu našeho dočasného bydliště...
