Nikdy (opravdu nikdy) bych si
nemyslela, že budu psát články tohoto typu. Vždy pro mě byly poněkud trapně
paranoidní, zbytečně vyhrocené a konspirační. Ale já tu sedím a datluju do
klávesnice tyhle myšlenky. Proč?
Protože už delší dobu kolem sebe
pozoruju věci (ať už na lokální nebo globální úrovni), který naznačujou děsivou
(či spíš žádnou) budoucnost pro nás všechny. Ono se to děje pomalu už desítky
let, ale přijde mi, že teď to všechno nabírá nějak na obrátkách. A nemůže za to
nikdo jiný než člověk chamtivý, tvor, kterýmu nestačí to, co má, chce pořád víc
a bere si to bez ohledu na všechny a všechno okolo.
Problém dnešní doby spočívá v tom,
že se zaměřujeme především na krátkodobé cíle. Řešíme, co je pro nás výhodné
teď, neřešíme, jaký to bude mít dopad za několik let, jak to ovlivní nás a naše potomky. (Viz. například antikoncepce: super řešení, když teď nechci dítě, ale
už neřeším, co se mnou po deseti letech braní antikoncepce bude, až to dítě
chtít budu. To budu řešit až to bude aktuální a nechám se radši uměle oplodnit,
než to vyřešit nějak preventivně.)
A takových příkladů by bylo mnoho.
Jasně, můžete oponovat, že v dnešní době to pomalu ani nijak nejde, že v dnešní
chaotický době člověk musí řešit co je teď a hned a nemá čas myslet na vyšší dlouhodobější
cíle, protože to než se mu vrátí, tak bude pod drnem a ani si to neužije. Jasně. Jo, máte pravdu,
je to tak. Ale potom musíte uznat, že jsme arogantní sobci, co myslí jen na sebe
a neřeší, jak se budou mít naše děti a děti našich dětí a tak dále.
Chápu, že většině z vás je dost
volný, jak se má nějakej Somálec, protože žije na druhým konci světa. Každej
holt to sociální cítění nemá. Ale že si v poklidu rodíte děti do světa, kterej
jde s prominutím do hajzlu, to už mi přijde zajímavý. Protože sobcům na
vlastní krvi většinou záleží.
Můj přítel nedávno vyslovil
myšlenku, jestli má vůbec cenu do takovýho světa přivést vlastní dítě. A já
jsem bohužel musela uznat, že má pravdu. Protože přivést dítě do doby, která je
naprosto sebedestruktivní, je docela proti zdravýmu rozumu. Zas jako nebudu
přehánět, nemyslím si, že svět skončí s další generací, ale myslím, že
ještě pár stovek let a končíme přátelé nebo budeme žít minimálně úplně jinak. Protože nebude voda, nebude prales, ale hlavně že budou prachy. A hlavně to budeme řešit, až v tý
době, až k tomu dojde, nebudeme to řešit předem. Proč, když se nás to v podstatě
netýká. My za pár let natáhnem brka, tak ať se snažej ty, co do toho přijdou.
Problém je v tom, že všichni
akorát hrabeme. A nemáme dost. Chceme pořád víc. Ani za to v podstatě nemůžeme,
je to v nás naprogramovaný, nutí nás k tomu model konzumní západní
společnosti. A jen pár jedinců vyznává jiný hodnoty a ty jsou automaticky
označení za magory a exoty, div nejsou postavený na okraj společnosti jako socky, protože nemaj auto a ajfoun.
Milujeme peníze a majetek a moc.
Milujeme to všechno mnohem víc než přírodu. Než naši Zemi, na který žijeme. My žijeme
na ní. Ne ona na nás. Jsme v podstatě hosty, ona nás přijala jako
obyvatele, ubytovala nás. Nemělo by být samozřejmé, že se host chová ke své
hostitelce slušně? Neměli bychom jí být alespoň trochu vděční? Né, to my bereme
jako samozřejmost, že tady bydlíme, že pijeme její vodu a kácíme její
les, do kterýho si utíráme prdel. A teď jsme se dostali ke správnýmu slovu – je
nám to prostě u prdele, ne-li ještě někde jinde. A příroda nemá šanci. Nemá
takový zbraně jako člověk, nemůže se bránit proti debilním nápadům, který na ní
aplikujeme. Jediná její odpověď jsou přírodní katastrofy. (A že je jich čim dál
víc, nemyslíte?)
Co s tím? Asi nic
podstatnýho. Momentální arogantně-egoistická ideologie se ze dne na den nezmění, nezmění
se ani z generace na generaci. Takže můžete zas v poklidu žít, nakupovat
palmáč, jíst antikoncepci a klidně spát. Já jsem se z toho vypsala a budu doufat, že stihnu porodit dítě do doby, kdy ještě bude mít šanci vidět orangutana
nebo deštnej prales. A že to pro děti za několik stovek let už může bejt jenom
sci-fi, o kterým budou číst ve svých 10D ultra mega giga full HD digital učebnicích, to mi může bejt tak maximálně líto. Víc s tím bohužel nenadělám.
Žádné komentáře:
Okomentovat