Recept na šťastný vztah aneb jak k sobě najít ideálního partnera

Možná to může být trochu troufalé v mém relativně ještě nízkém (no dobře už taky nejsem nejmladší :D) věku psát něco o tom, jak najít ideální vztah. Určitě se najdou zkušenější a moudřejší, kteří by vám prozradili to gro dobrého vztahu. 

Mě partnerská tématika zajímá v podstatě od doby, kdy jsem si začala hrát s panenkama a zjistila, že svět se dělí na dva naprosto rozdílné vesmíry - MUŽE a ŽENY. Dva tábory, které se na jednu stranu šíleně nenávidí, ale na druhou stranu taky šíleně milují. Souboj starý jako lidstvo samo, který trvá od školky až po důchoďák.

Myslím si, že právě v tom je jádro pudla, na kterém stojí celý svět. Partnerství. Láska. Sex. Nikdy (nebo aspoň skoro nikdy) nejde o nic jiného. Maximálně když nejde o sex, tak jde o prachy. A často jde o obojí zároveň. Určitě nebudete všichni souhlasit a to je v pořádku. Ale podle mě je otázka vztahu, otázka toho, najít si k sobě někoho pravého, jednou z hlavních otázek smyslu života. 

Proč bychom se jinak už miliony let pořád párovali? Proč bychom jinak pořád k sobě někoho hledali? Protože nám jde o zachování rodu? Houby s voctem. Prostě nechceme být sami.

Člověk je tvor společenský. Chceme svůj život s někým sdílet, chceme někomu dát svou lásku a chceme, aby ji někdo dával nám. Prostě to chceme. A když říkám to, myslím i TO. Životním posláním každého puberťáka je začít sexuálně žít a toto poslání nám pak ve většině  případů (pomineme-li askety, kteří na to alespoň tajně myslí) vydrží celý život. Hlavně pánové toto poslání neberou na lehkou váhu, že?

Někdo nemá s navázáním vztahu problém, někdo ho má. Někdo má potřebu střídat partnery každý pátek, někdo touží po dlouhodobém vztahu. Každý jsme jiný. A každý se postupem času měníme. Někdo zažil divoká období a pak se usadil. Někdo se usadil hned na začátku a (zatím nebo vůbec) neměl potřebu měnit. Někdo štěstí má, někdo nemá, na někoho teprve čeká. Každý to máme prostě jinak. 

Neexistuje jeden univerzální recept, jak na šťastný partnerský život. NIKDO VÁM NEDÁ UNIVERZÁLNĚ PLATNÝ NÁVOD, JAK BOD PO BODU NAJÍT TU PRAVOU LÁSKU. Musíte si uvědomit, že každý jsme jiný, každý máme jiný život, jiné hodnoty a nemá cenu kopírovat život někoho jiného.

Samozřejmě ale můžeme najít nějaké modely, které v hodně případech fungují a dají se tak považovat za docela věrohodné.

Jak tedy poznat ideálního partnera? Ono je to v podstatě docela jednoduché, kdybych to měla napsat jen jednou větou, napsala bych, že byste s ním měli BÝT ŠŤASTNÍ. A víc bych k tomu nemusela dodávat. Protože o co jiného vám ve vztahu jde?

Co si každý definuje pod pojmem štěstí je už jeho věc. Může to být to, že mě bude zahrnovat láskou, že mě bude zahrnovat dary, že mě bude mít rád takovou, jaká jsem, že mě bude respektovat, že mě bude naplňovat (po psychické stránce samozřejmě), že mě rozesměje, že mě dojme, že mě dokáže překvapit, že se na něj můžu spolehnout, že mi pomůže, že mě zabezpečí, že mi dá pocit jistoty, že mi bude naslouchat, že mě bude tolerovat, že bude jíst moje výtvory a bude říkat, že mu to chutná, že se mnou bude hodinu vybírat jedno tričko, že bude mít rád moji matku, že bude mít rád moje kamarády, že se za mě nebude stydět, že že že … 

Každý očekává něco trochu jiného, i když možná v podstatě všichni očekáváme to samé. Prostě chceme být milováni a chceme při tom být šťastní. Nebo to máte jinak?

Je jasné, že nikdy nic není 100% sluníčkové a partnerské krize jsou a budou. Bude vás štvát, že nehází špinavý zpocený ponožky do koše na prádlo, ale úplně někam jinam (třeba na stůl), bude váš štvát ten jeho/její stupidní humor, bude váš štvát, že zas na něco zapomněl/a, bude vás štvát, že tohle dělá jinak než vy... Občas vás prostě bude zaručeně štvát. Ale mělo by to být jen občas a nemělo by se jednat o věci, který jsou pro vás zásadní. Mělo by jít o maličkosti, který, i když vás vytáčí do běla a přijdou vám důležitější než celá uprchlická krize, se dají v podstatě přejít mávnutím ruky (ale vás prostě vytáčej úplně nehorázně).

Když to vezmeme statisticky, rozhodně by šťastné chvíle měly převažovat nad nešťastnými. Jestli víc brečíte nebo jste naštvaní, než se smějete a jste v pohodě, utíkejte! 

(Rozvášnila jsem se nějak víc, než jsem chtěla a vůbec jsem se zatím nedostala k tomu, k čemu jsem chtěla. Takže z toho udělám seriál na pokračování :D)