Abychom si to pro začátek vyjasnili - pan K. není (nebo alespoň pro zatím nebyl) typ muže, se kterým budete jezdit v taxíku, chodit do potemnělých barů na long drinky nebo navštěvovat firemní večírky a okouzlovat jeho kolegy.
Pan K. do teď byl (jak už asi pravidelný čtenář tuší) pravý opak. Je to typ, se kterým jezdíte v pochybných vozidlech pochybného stáří bez pásů, kde se musíte držet hlava nehlava, abyste neproletěli čelním sklem, chodíte na nejrůznější místa nejrůznorodějšími cestami a navštěvujete jeho kamarády v odlehlých lesích a pustinách.
Život s panem K. neznamená chodit po vydlážděné cestičce a to v doslovném i symbolickém smyslu slova. Nechodíme a nevyskytujeme se většinu času na betonových chodnících nebo čistých prostorách obchodních center, my to máme prostě jinak.
Všichni tráví víkend v obchoďáku nebo na procházce po městě, my trávíme víkendy v bahně. Nevím, jak to pan K. dělá, ale opravdu, ať jdeme, kam jdeme, povětšinou se brodíme houštím nebo blátem a to nemusíme jít zrovna na výlet do lesa. My se tím blátem brodíme i když jdeme pro rohlíky! (Abych zase nebyla prudérní, samozřejmě se asi pětkrát za těch šest let stalo, že jsme šli jako normální lidi po chodníku a nestihli sejít na žádné scestí.)
Takže absolvovat život s panem K. znamená být připravena na vše. Na všechny druhy překážek (koleje, skály, sjezdařské kopce, spadlé stromy, divoké řeky) i všechny druhy terénu (kamenitý, hliněný, nerovný, strmý, blátivý, mokrý či nesjízdný). Zkrátka nic pro opravdovou dámu.
Už od mala jsem si představovala (asi jako každá první), že budu mít movitého prince, který mi umožní být princeznou s krásnými šaty, střevíčky a hvězdou na čele. Ale jako partnerka flexibilní a přizpůsobivá jsem se bez remcání adaptovala na dané podmínky. Nebyla to změna dobrovolná, ale pro záchranu vlastního života nutná.
Takže ejhle - z postu princezny si jsem rovnou sestoupila na post selkovský.
Abych všechny taje, které život s panem K. skýtá, mohla ve zdraví přežít, musela se ze mě stát nekonfliktní nicnenamítající pohodová farmářka, které nevadí, že si nové boty zase*e od bahna nebo že bundu roztrhne od houští, kterým se právě prodírá. Prostě mi nevadí, že nemůžeme jít na nějakou normální procházku, při které mi to může slušet. Prostě mi to nevadí, jsem pohodová farmářka, víte?
Podpatky tabu (jak bych v nich skákala přes koleje?), pěkné ale nefunkční věci tabu (co kdybych v nich musela náhodou přenocovat v lese?). Pohodlí, funkčnost, odolnost, to je poslední roky moje mantra při nakupování oblečení. "Ach to je ale hezký kabát", říkám si vždy v kabince. "Jak v tom ale budeš lítat po poli, baru?", napomíná hnedle farmářka ve mně. "To jsou ale pěkné boty! Ten podpatek je ale moc vysoký, nebudeš panu K. stačit a vyvrtneš si v nich nohu, až půjdete na procházku po městě a budete se brodit jeho zákoutími."
Takže jsem se adaptovala. Z mého šatníku zmizely všechny hezké, elegantní a designové, ale naprosto nevhodné věci, ve kterých nelze běhat či skákat či je potírat bahnem.
Nestěžuju si, zvykla jsem si. Ale jak to tak bývá, abych se nenudila, pan K. si pro mě zase vymyslel novinku, které bych se mohla přizpůsobit. Prý by se mu líbilo, kdybych chodila elegantněji oblečená?! Že by se mu líbily kozačky, že by se mu líbily sukně?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!? Že bych se mohla oblíkat víc jako dáma!!!!!!!!!!!!!! Vytřeštěný voči až na půdu, tep stoupá, sto chutí začít křičet.
Čelist padá, Barbora odpadá a až se probudí, běží do obchoďáku nakupovat. Download Adaptace verze 2.0, spustit aktualizaci z pohodové farmářky na sexy sekretářku, po stažení aktualizací restartujte počítač.
Žádné komentáře:
Okomentovat