Brazílie - ulice a lidé Rio de Janeira

Plna úžasu, že mé neochvějně zajímavé reporty z Brazílie nečte ani pan K., který byl přímým účastníkem této expedice, jsem se ho jala velmi nenásilně donutit k jejich přečtení a zhodnocení. Občas se solidárně pousmál a prý jako dobrý a prý jak růžová knihovna. Taktně tedy spláchl mou objektivitu a věrohodnost do záchodu, ale já si barvu svých vzpomínek vzít nedám a pokračuji dál! 

Dnes vás konečně vezmu ven do Ria a zkusím naservírovat i nějaké ty turistické památky a faktické údaje. 

Z ulic Ria jsme měli respekt, byli jsme mnohokráte varováni, ať jsme na pozoru i v pozoru.

A nebyla to varování planá, každodenní zprávy mluvily jasnými čísly a počet zastřelených lidí v tomto jinak krásném městě nebyl nijak úsměvný...

Inu vydali jsme se se staženými žaludky a lišácky ukrytými cennostmi do akce.

První den jsme se připojili k turistické skupince, abychom se rozkoukali a další dny už brázdili Rio na vlastní pěst.

Nejkrásnějším zážitkem byly nekonečné pláže, které Rio lemují.

Neopomenutelná je Copacabana, která na mě byla moc přelidněná, hlučná, špinavá i zdrogovaná, ale člověk si to odškrtnout musel, že.

Doporučuji nechodit na Copacabanu k večeru, nekempnout to v první řadě u moře, nevypadat jako turista a nedávat moc ostentativně najevo veselí. Drogový dealeři i podivíny všeho druhu si na vás smlsnou jak Horst Fuchs na důchodcích.

Samozřejmě pokud máte zájem utratit všechny svoje peníze, odcházet zcela zdrogovaní, kdo ví čím a do toho být zcela opojeni výtečnou caipirinhou, dávejte na odiv svoje majetky, stejně jako svoje bělošské předky.

Větší nálet potulných obchodníků se štěstím jsem nezažila. Větší strach o svou zrcadlovku i holý život skoro také ne, to ještě přijde jindy a jinde. (Ano, z fotek to na nálet nevypadá a zase to vypadá, že akorát vše zveličuji a přeháním. Bohužel nejsem placený válečný reportér, abych vytahovala aparát v tom "nejlepším".)

Každopádně otrlé i extrovertní povahy si pobyt na slovutné Copacabaně asi i užijí. Já jako těžký autistický introvert byla na pokraji zhroucení. Zvlášť když jedna polovina vaší posádky pod vlivem caipirinhy přestává vnímat realitu, srdečně se objímá se všemi přítomnými černochy a už ani neregistruje, kdo vše je u vaší deky a kdo vše se domáhá vstupu do otvorů vašich zavazadel.

Lidé jsou v Riu i v celé Brazílii tak trochu jiní. A nemyslím to pejorativně ani nijak jinak, ale prostě tomu tak je. Velká část obyvatel je takzvaně a jednoduše řečeno normální, velká část je ale také dosti podivná.

Podíl na tom mají zřejmě různé omamné látky a asi i život sám. Hodně lidí je poblouzněných, porůznu šilhají, běhají po ulici, něco mumlají a bohužel i dost obtěžují. Nejčastěji chtějí něco prodat nebo chtějí peníze nebo váš mobil nebo foťák nebo vaši duši, kdo ví.

Dost se na člověka lepí. Jakože hodně lepí. Regulérně se na vás přitisknou a svým jedním šilhajícím okem vám koukají do očí a druhým šilhajícím okem si měří vaši kabelku.

No je to takové záživné, co vám budu povídat. Po prvních pár nalepeních jsem se velmi rezolutně naučila pár výstražných hlášek a gest a byla na pozoru před každou existencí.

Hodně jedinců bylo uražených i dotčených, že je považujeme za žebráky nebo otrapy, že oni nám jen chtějí něco prodat...bohužel jsme neměli milion reálů, abychom uspokojili tržní nabídku všech prodávajících a měli plné kapsy všemožných pokladů, které nám byly nabízeny...

Někteří byli lišky podšité a měli svoje služby vychytanější.

Například pán na fotce nabízel čištění bot a moc dobře věděl, že aby se bota chtěla vyčistit, musí se cítit špinavá. Nelenil tedy nenápadně házet po botách ptačí exkrementy a pak jako zázrakem seslaným z nebes nabízel své čistící služby. Pán se vyznal, pán věděl.

Doprava byla v Riu záživná stejně jako jeho obyvatelstvo. Metro spletité, ale hezké a čisté. Autobusy plné každodenního života a taxíky příjemné cenou i klimatizací.

Jestli v Riu budete, rozhodně vyjeďte na Cukrovou horu. Za mě největší nádhera tohoto města.

Samozřejmě si vyšlápněte na sochu Krista Spasitele. S poklidnou náboženskou poutí ale moc nepočítejte.

Rio je krásné město. A když se nebudete chovat jako páv máchající svým chytrým telefonem a ostatní technikou všem před očima, nemusíte se ani moc bát. (Jak vidno, toto varování zcela pozbývá platnosti na turistických místech, je účelné v uličkách a zákoutích.)

My to přežili ve zdraví, všechny končetiny, orgány i věci s námi pokračují dál do vnitrozemí. Ale to zas příště...