Jak jsem od pana K. dostala květinu

Asi jako každá ženská mám hrozně ráda kytky. No… ty na zahradě v květináči zas tak nemusim, upřednostňuju třeba rajčata v kýblu, který můžu alespoň sníst, ale miluju kytky, který vám někdo daruje. Z lásky, k narozeninám, k svátku, jen tak, prostě... za to, že jsi…znáte to.

A nemusí to ani být pugét za tisíce, klidně mi stačí natrhané luční kvítí. Prostě se mi líbí to gesto, ten proces darování, to že dostanete kytku. Že jste žádaná žena obdarovaná květinou. Ach!

A já už hodnou chvíli žádnou nedostala. Nejsem žádaná? Nejsem žena? Říkala jsem si. Co mi paměť sahá, nevzpomínám si, kdy by mi pan K. milostivě daroval pugét. Jó, asi mi utrh při jednom z našich slavných výletů nějakou levanduli z cizí zahrádky nebo květ třešně taky z cizí zahrádky, jako jó dobrý, taky se to počítá, ale není to ono, že. Pugét jsem neviděla nějakej pátek (rozuměj rok).

A tak jsem si o něj jen tak mimochodem řekla. Takový to Týjó, já bych chtěla dostat kytku, to je takový hezký, už jsi mi dlouho žádnou nedal pane K. A co se stalo? 

Jdem si takhle dopoledne po nákupech jako správní důchodci, nakupujem věci na oběd, jdeme po pardubické avenue a pan K. najednou zamíří do květinářství. Já hned zbystřím. Co je? Co se děje? Proč tam jdeš? Co tam chceš? Prostě zvědavá jako vždy. Pan K. neodpovídá a zamyšleným pohledem sjíždí krám. Já ignoruju jeho neodpověď a stále nechápajíc se alespoň koukám po ozdobách na vánoční věnec, když máme ty Vánoce. 

Pak ale Pan K. zamíří k mým milovaným růžím a mně začíná svítat. Ahá ahá tývago on mi jde koupit kytku, to mě podrž, hlavně nebreč ty kozo. A tak pan K. udělal docela malým činem krásné gesto, které ho ani tolik nestálo, zkrásnil mi den a udělal mě zas na nějakou dobu květinově uspokojenou. (Nutno podotknout, že situace mi hrála do karet, jelikož jsem měla zrovna svátek.)  

Možná byste řekli žádná neobvyklá situace, tak proč to sem píšeš? To bych ale nebyla já, abych za tím neskrývala nějaké hlubší poselství :D 

Tímto příběhem jsem vám všem chtěla říct, abyste se nebáli projevovat své názory a pocity a říkali druhému, co chcete, co vám chybí, co potřebujete. Ten druhej vám nemůže pořád číst myšlenky a nemůže tušit, že když na něj významně zvedáte pravý obočí, že chcete, aby taky někdy umyl nádobí. A že když zvedáte levý, že chcete, aby vynes koš. Vykašlete se na nějaký kódy a naznačování a prostě to řekněte. Pokud je vaše love člověk na správným místě, vyslyší vás, splní vám vaše přání a váš vztah nebude troskotat na tom, že vám váš partner nerozumí nebo vás nenaplňuje. On jen zkrátka místo zašifrovanejch kódů potřebuje jasný instrukce.