Teď se možná někoho dotknu, protože bude mít pocit, že se ho
to týká. Že mluvím o něm. Jo, mluvím o tobě. Mluvím o vás všech, kteří slepě
plníte předepsanou pětiletku a neřešíte, že vlastně vůbec nejste šťastný a že
takhle žít nechcete.
Je to taková jednoduchá věta, kterou slyšíme ze všech stran –
ono by se mělo, ono se to takhle dělá, ono se to ode mě očekává. Sakra jaký vono? Váš život není žádný standardizovaný ono, váš život je váš originální
jedinečnej život, kterej máte ve vlastních rukou a o kterým byste měli rozhodovat
pouze vy sami.
Naši společnost sužuje tragédie průměru. Všichni se snažíme
být normální, zapadat a hlavně chraň Bůh příliš nevybočovat. Protože pak nejsme
normální, jsme divný a to je přece automaticky špatně. Seš normální? Tohle přece není
normální! To jsou hlavní věty, které slyší malé dítě už při výchově ve
standardizovaného průměrného jedince. Bojíme se odlišnosti. Bojíme se být jiní,
než většina. Bojíme se neuposlechnout tlaku společnosti (či rodiny) a udělat něco
jinak. Jsme prostě posraný až za ušima. A není divu, vždyť je to do nás cpáno ve
všemožných pohádkách a souslovích už od malička – černá ovce, ošklivé káčátko a tak dále a
tak dále (už nemůžu nic jinýho vymyslet:D). Ve školkách i ve školách jsou potlačovány vlastnosti, které vybočují
z normy. Učíme se, jak se máme chovat, učíme se, co je normální.
Co ale vlastně je to normální? Ve slovníku najdete
vysvětlení, že normální = běžný, průměrný, obvyklý, pravidelný, představující
normu. Podle toho mi teda přijde, že normální = docela solidní nuda. Normální
tlak. Normální holka. Normální život. Normální vztah. Normální práce. Normální
hudba. Normální jídlo. Normální názory. Všechno musí být normální, jinak seš
nenormální a to je tfuj tfuj tfuj!
Už to taky cítíte? Být normální? To je normální diktatura. Buďte
takový, jaký chcete bejt. Buďte sami sebou. Přestaňte fungovat v módu,
co je a co není normální, co by se mělo a co by se nemělo, co se od vás očekává
a neočekává. Nikdo (ať už stát nebo vlastní matka) nemá právo, od vás něco
očekávat a natož to od vás násilně požadovat. Jasně, že se nemůžete chovat jako
nezodpovědní blázni (ale kdo je vlastně blázen, že?) a nějaká zodpovědnost a
morálka je samozřejmě nutná, ale nesvazujte se a neničte si život tím, že
budete dělat něco, co sami nechcete a děláte to jen proto, že by se to mělo.
Je to váš život, kterej je docela krátkej na to, abyste ho
prožili nešťastný, ale s vědomím jó udělal jsem, co se ode mě očekávalo. Nelezte
do chomoutu, když jste nešťastný, ale cítíte to jako povinnost vůči partnerovi,
matce, Bohu, whatever. Nedělejte si děti, když je ještě nechcete, ale chce je
někdo jinej (partner, tchýně, váš pes, whatever). Nestudujte tu školu jen proto, že tam studoval váš děda, praděda i prapraděda. Nedělejte tu práci, když ji bytostně nenávidíte (pokud neživíte tři hladový krky, potom ji dělejte do tý doby, než si najdete práci jinou). Prostě nedělejte věci, který
necítíte jako správný. Dělejte je až ve chvíli, kdy budete vědět, že je ten
správnej čas. Ucejtíte to, věřte mi. Ale nenechte se do ničeho nutit a nikoho
do ničeho nenuťte. Život může bejt fakt krásnej, když si ho nebudete
komplikovat závazkama a slibama, který děláte kvůli někomu jinýmu.
Neřešte, co na to budou říkat báby v krámě, řešte co na to říkáte vy sami. Je to váš život, váš svět, ve kterým žijete 24/7, tak si ho udělejte podle sebe, ať vás baví, protože nikdo jinej ho za vás neodžije.
Howgh.
Žádné komentáře:
Okomentovat