Stále slunný říjen

Takový říjen jsem snad v životě nezažila. Bylo tak strašně krásně, že jsme pořád vyráželi s panem K. na výlety. (Jaké to je, chodit s panem K. na výlet si můžete přečíst tady.)

První výlet byl na Babu, kam chodí pan K. běhat. No s takovým výhledem bych běhala taky.

 Pak jsme se snažili vyskočit oba naráz, páč to je pak supr-cool-fotka.

 Ano, nešlo nám to.

Tak holt postojíme.

Další výlet se konal v Orlických horách. Tentokrát jsme zabloudili jen malilinko :D

Jó, my jsme letos našli houby! Ale museli jsme pro ně až do hor.

Další víkend patřil výletu na Kárlštejn. Jestli bydlíte v Praze a kopete se doma do zadku, fakt doporučuju ten zadek zvednout a z hlaváku dojet kousek za Prahu. My takhle z Prahy na výlet vyrazili poprvé v životě (divný no:D) a bylo to hrozně super!

To bychom ale nebyli samozřejmě my, pokud bychom šli jen 100 m od vlaku na hrad a zas domů. Takže jsme si to protáhli na Ameriku a nestačili čumět. Jestli jste tam nikdy nebyli, tak opravdu povinně, je to krása! Tyhle krásy pro vás vyfotil pan K.

Bez komentáře, fakt jedna z největších parád, co jsme v ČR viděli. A že jsme toho viděli dost!

A zase bychom to ale nebyli my, kdybychom si to z Ameriky neprodloužili ještě o dalších 10 kilásků krásnou lesní cestou do Sv. Jána.

Pan K. v lese

Na poslední říjnový výlet mě pan K. vzal do údolí Divoké Šárky. Ano, i v Praze se dají dělat takhle krásný výlety, což jsem vůbec netušila a byla z toho nadšená. (Nojono, to je tak, když se někdo chodí projít akorát na Václavák :D)