Jak mě pan K. naučil mluvit sprostě

Bývala jsem dívenkou jemnou, sprostého slova jsem ze svých úst nevypustila. Od té doby, co jsem ve vztahu s panem K., se moje ústa naučila mluvit zcela novým jazykem. Je ze mě obhroublá děva, co si nebere servítky a nejde pro sprosté slovíčko daleko.

Jak jste již mohli z dřívějších článků vyčíst, jsem zkrátka adaptabilní šikovné děvče, které se naučí lecčemu, využívá okolní prostředí a nasává vjemy odkud jen může. Možná bych se svým způsobem dala označit za solidního parazita, který vysává svého hostitele, ale o tom bych nerada polemizovala. Zkrátka jsem učenlivá a basta.

A jelikož pan K. není žádná ženština a je vychován životem (špínou učiliště, skateparku i působením tří starších sourozenců), asi si dovedete představit, jaký jazykový základ do života dostal. Ty ****, *****, *****, ***** **** ***** **, *****, **** a tak.

A také si nejspíš dovedete představit, jakým jazykovým obratům jsem tedy denně vystavována. A ne, nejedná se o symbolické metafory, metonymie, ani oxymoróny. Tyto obraty jsou většinou velmi doslovné. Pan K. prostě nazývá věci pravými jmény, na líbivou češtinu jsem tady já. 

Samozřejmě se mnou nemluví pouze tímto tónem :"Ty *****, ***** mi *****!". Ale občas (často) mu nějaké to slovíčko uklouzne. Zvláště v situacích, kdy se přestává ovládat, kdy mu něco nejde nebo něco nestíhá. A že tyto situace nastávají celkem často. (Řekla bych, a to mě trochu děsí, že stále častěji.)

Pro vykreslení si ukažme pár modelových situací.

Modelová situace č. 1: Jsme na chalupě. Je krááásně, já relaxuji s knihou na lehátku, lépe mi nemůže být, pohoda, peace and love. Najednou se ale ozve něco, z čeho mi tep vyskočí z poklidné relaxační polohy na polohu honí tě vrah. Z nedaleké dílny pana K. se začnou linout zvuky třískajícího nářadí, kopání do dveří, horlivého oddychování a slov s takovou negativní energií vyslovených, že jsem to ještě nezažila. Pan K. natírá dveře od auta a větříček mu na čerstvě natřený díl přilepí plachtu. To je toho. (klik pro ilustrační ukázku)

Modelová situace č. 2: Pan K. něco ťuká do počítače, já stará/mladá pohodářka si také něco kutím, mám klidovou tepovou frekvenci. V setině vteřiny se ale opět vše mění a můj tlak dostává pěknou čočku (a tlak pana K. zřejmě taky). Třískání do klávesnice, třískání do stolu, skákání hrnků s kafem, hluboké nadechování a vydechování doprovázené vybraným slovníkem. Zasekl se excel, restartoval se počítač, tříhodinová práce se neuložila. Co se dá dělat? Nic.  (klik pro ilustrační ukázku).

Modelová situace č.3: Jedeme autem, chudák důchodkyně před námi nejede na padesátce šedesát, ale čtyřicet devět. Pan K. brunátní, demonstrativně se lepí na vůz před sebou a uklidňuje svoje nervy slovy "Ty ******** ****, tak jeď, *****!" (klik pro ilustrační ukázku)

A já, chudinka nucená být svědkem těchto výlevů, jsem se zkrátka musela nějak integrovat do tohoto jazykového systému. Byla jsem nucena ochránit své srdce před infarktem a přijmout tento slovník za svůj vlastní. 

Problém je, že jsem ho natolik přijala za svůj, že pro mne není problém takto distingovaně hovořit v restauraci nebo přeplněném obchodním centru, u návštěvy kamarádů nevyjímaje. To je ale ***** dobrý jídlo, tady je lidí jak *******,  už mě to tady ****, ty seš *****, to mě *****, do *** *****. Z mylady nefalšovaným dlaždičem. Ta učenlivost vždy není výhodou, povím vám.

+ POZOR SOUTĚŽ!
Kdo první vyluští alespoň pět nadávek, vyhraje naše VB 100% přírodní handmade mýdlo! ODPOVĚDI PIŠTE DO KOMENTÁŘŮ. (Jestli se nikdo nezúčastní, tak si mě nepřejte:D)