Sladká jáhlová kaše

Už nevíte, co pořád snídat? Nebaví vás už kaše ovesná? Zkuste jáhlovou!

Jáhly jsou velmi zdravé a ve zdravém jídelníčku by neměly chybět. Obsahují cenné minerální látky: draslík, horčí, fosfor, měď, železo zinek,  vlákninu a vitamíny skupiny B. Jejich výživová hodnota je na 100 g: energie 1514 kJ, bílkoviny 11,02 g, sacharidy 72,9 g, tuky 4,2 g, vláknina 8,5 g. 

Ingredience pro 1 porci:

60 g jáhel

voda

mléko

máslo

sůl

skořice

semínka, ořechy a jiné zdravé pochutiny podle chuti

sladký sirup na doslazení

Postup:

Jáhly propláchneme horkou vodou a v lehce osolené vodě vaříme cca 15 minut. (Podle hrníčku 2x takové množství vody jako jáhel.) Když se voda vypaří, přidáme trochu mléka a másla, kaše je potom jemnější a chutnější. Chvíli povaříme a je hotovo!

Kaši ozdobíme podle chuti. Já přidala skořici, slunečnicová, zlatá lněná, černá sezamová a chia semínka, kustovnici, pekanové ořechy, jahody a javorový sirup. Výborně se k jáhlám hodí také rozinky nebo datle či fíky. Fantazii se meze nekladou!

Jak začít cvičit aneb moje cesta ke cvičení

V kruzích rodinných i přátelských se často dostaneme k tématu cvičení. Mnoho lidí by rádo začalo něco dělat, ale tak nějak neví, co a jak. Pokud se v tom vidíte, tak přesně pro vás píšu tenhle článek. Dám vám "návod" a doufám, že i dostatečný impulz k tomu, abyste zvedli svoje zadnice a začali něco dělat :)

Neříkám, že tento návod bude nějaký ideál, jak přesně cvičit. Popíšu ho na svém příkladu, napíšu, s čím mám zkušenosti, protože mi přijde blbost, doporučovat vám něco, co sama nemám vyzkoušeno a tudíž netuším, jak to funguje. Troufám si tvrdit, že mi způsoby, jakými jsem cvičila a cvičím, rozhodně pomohly a nikdy nijak neuškodily.

Jak často cvičit?

Intenzivně cvičím třetí rok. Co znamená intenzivně? Rozhodně to neznamená 365 dní v roce 7 dní v týdnu :D K takovému výkonu se nejsem schopná dokopat a navíc zastávám názor, že to není fyzicky ani psychicky zdravé. Pokud to mám zprůměrovat, cvičení se věnuju 8-9 měsíců v roce (léto a Vánoce prostě časově ani jinak nedávám, zase ale praktikuju jiný aktivity jako turistika, cyklistika, běžky, takže se nedá říct, že bych si úplně válela šunky).  

A když už jsem ve „cvičícím módu“, tak cvičím zhruba 5x (někdy i 6x) týdně. Ne, cvičení jednou týdně vás nespasí. Fakt ne, ani když budete cvičit tři hodiny v kuse. Chce to častěji. Ideál je podle mě 4-5x do týdne. A když už se k tomu takhle často odhodláte, stačí vám klidně půl hodinka denně a to je krása, ne? Ruku na srdce, kdo si nenajde blbejch 30 minut? Každej! Takže se přestaňte vymlouvat. Jak se tak říká mezi fitnessákama – kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy!

Jak a co cvičit?

Každej jsme jinej, každýho baví něco jinýho. Někdo rád zažívá tantrický orgasmy při pozici bojovníka, někdo rád potí krev v posilovně. Mě baví tak nějak všechno, ráda cvičení střídám, což je ideální, protože vás aspoň jen tak nepřestane bavit. Když budete cvičit pořád to samý dokola, moc dlouho vás to držet nebude. Je tolik způsobů a stylů cvičení, tak proč se o něco ochuzovat?

Kde cvičit?

Můžete chodit do posilovny, což už vyžaduje nějakou znalost nebo zakoupení trenéra, nebo na nějaké skupinové sporty, cvičení. Obě tyto možnosti jsou super, ale pro mě jako pro chudého studenta momentálně nevyhovující. Proto jsem se zamilovala do možnosti cvičení doma podle různých videí. Alespoň k něčemu je dnešní svět internetu opravdu skvělý – nemusíte vytáhnout paty z domu a můžete si zacvičit s lektorem z opačného konce světa. To mi hrozně vyhovuje. Myslím, že bych byla líná dokopat se 5x týdně někam do posilky. Doma je to něco jiného, doma prostě jsem a tudíž docházku splnit musím.

Co potřebujete?

K domácí cvičení vám ze začátku postačí pouze podložka a samozřejmě internet. A dobré boty. Postupem času si jistě rádi přiberete nějaké činky a podobné pomůcky, ale s podložkou si klidně vystačíte.

Čeho chcete dosáhnout?

Důležitá otázka, když začínáte cvičit je, o co vám vlastně jde? Chcete zhubnout? Chcete si jen udržovat postavu? Nebo chcete rýsovat svaly? Každej záměr potřebuje trochu jiný zacházení.

Chci zhubnout

Mně jako každý druhý holce šlo o to, zhubnout (a zpevnit to rozkydlý tělo:D). Pokud chcete hubnout, volte cvičení, při kterým se vám zvýší tepová frekvence. Cardio. Hiit (High Intensity Interval Training). Tabata. To jsou zkratky, který vás zajímaj. Je zkrátka důležitý, abyste si pěkně rozbušili srdíčko a vaše tělo spalovalo. (Neznamená to, že musíte dostat infarkt. Ideální tepová frekvence je taková, když cítíte zvýšenej tep, ale není vám z toho nijak zle. Když sotva popadáte dech, je to špatně. Za prvý takhle dlouho nevydržíte a za druhý nespalujete tuky, o což vám jde, ale svaly, vaše tělo je vyflusaný a bere si energii tam, kde nemá.) Já tomuhle stylu říkám skákačky, protože jak jinak chcete tělo pořádně rozpumpovat? Prostě se různě skáče či běhá. Ano, k hubnutí je ideální i běh,  jízda na kole, rychlá chůze nebo třeba plavání.

Chci svaly

Pokud chcete nabírat svaly, zřejmě nebudete jak blázni cvičit cardio, ale budete spíš posilovat. Ze začátku jenom s vlastní vahou, později s činkama. Super je pilates i jóga!

Zlatá střední cesta

Podle mě je ideální oboje skloubit, protože upřímně – cvičit jenom cardio, to je prostě na palici :D A zase jenom posilovat, člověk taky dlouho nevydrží. Když chcete hubnout, dejte si víc cardia (třeba 3x týdně) a 2x týdně posilujte. K tomu abyste rychlejc zhubli, vám dopomůžou právě svaly získaný posilováním. Pokud chcete nabírat hmotu, například 4x týdně posilujte a jednou si dejte cardio nebo si jděte zaběhat.

Nezapomínejte odpočívat

Důležitá je taky relaxace. Doporučuje se jeden den (nebo klidně dva) v týdnu vypustit a dopřát tělu zasloužený odpočinek. Velmi důležité je dopřát tělu také kvalitní protažení, proto mi přijde ideální jeden den v týdnu taky zařadit třeba jógu. Protažení po (ideálně i před) cvičení je samozřejmostí!

Co konkrétně cvičit?

Hezky jsem vám tu popsala, co máte cvičit, ale možná z toho nejste vůbec moudrý. Podle koho čeho teda cvičit? Napíšu vám moje zkušenosti s programy, které jsem odcvičila.

Začínala jsem (jako valná většina) s Jillian Michaels a jejím 30 Days Shred. Pro začátek je to podle mě ideál. Jillian sice nesedne každému, ale naučí vás všechny základy. Tenhle program obsahuje cardio i posilování a je ideální pro ty, co chtějí zhubnout a probudit v sobě první svaly. Prostě ideální základ, který vás naučí kliky a ostatní základní cviky, který se vám budou později hodit.

Po měsíci jsem po „suché“ Jillian přesedlala na šílenou Casey Ho a její Blogilates. Jsou dvě skupiny lidí – jedni Casey milují, druzí nenávidí. Je prostě blázen. Její infantilní způsob mluvení ne každý snese. Někomu se to líbí, někomu ne. Vyzkoušejte a uvidíte. Její videa najdete zdarma na youtube, což je super. Na jejích stránkách si stáhnete měsíční kalendář a podle něj jedete. Casey cvičí pop pilates, které mě hodně chytlo. V jejích videích najdete i cardio i posilování, ale změny s ní nejsou nijak radikální.

Pokud chcete revolučně změnit své tělo, doporučuji jinou kapacitu. Tou jest můj miláček Shaun T. Teprve Shaun mě dovedl tam, kam jsem chtěla, dokázala jsem s ním, co jsem netušila, že dokážu. Odcvičila jsem jeho tříměsíční Insanity a teď cvičím Focus T25. Jsou to šílený masakry! Shauna rozhodně nedoporučuji cvičit hned na začátku, jeho programy nejsou úplně lehké a je dobré, když už máte nějakou sílu a kondičku, když dáte pánský kliky apod. Samozřejmě si to můžete střihnout hned z kraje, ale podle mě vás to zbytečně vyřídí a demotivuje. Ideální je připravit se na něj třeba s Jillian a pak na něj vlítnout :D Takže s Shaunem se rozhodně hubne (zhubla mi místa, která už jsem odepsala) a taky nabírá krásná svalová hmota (konečně začínám mít viditelné svaly na břiše!)

Také mám odcvičeno tříměsíční P90X3 s Tonym Hortonem. V tomhle programu si můžete vybrat, zda chcete hubnout nebo nabírat, což je super, protože podle toho cvičíte právě víc cardia nebo posilování. Taky hodně fyzicky náročné.

Zkusila jsem i tříměsíční ChaLEAN Extreme, což je převážně posilovací cvičení, kde už potřebujete nějaký to náčiní jako činky (víc vah), guma. Ideální pro pokročilejší, na rýsování.

Zkušenosti mám i s Bobem Harperem, mám hrozně ráda jeho Yoga for the Warrior, což je skvělá hodinová dynamická jóga, která vás krásně protáhne a posílí. Myslíte, že jóga je nuda? Zkuste tuhle!

Asi by se už slušelo skončit, z článku se pomalu stává kniha. O jednotlivých programech se asi ještě rozepíšu. A vy se nebojte a začněte. Je to fakt jednoduchý a skoro nic to nestojí. Jen vaše úsilí a nějakou tu kapku potu. Ale ten pocit potom? K nezaplacení!

Jak jsem se dostala ke zdravému životnímu stylu aneb z punkerky fitness holkou

Pivo. Vodka. Zelená. To byly před několika lety mé oblíbené nápoje. Dnes je to voda a zelený čaj. Jak se to stane, že se ze zaryté punkerky, která fakuje svět, stane zdravá dívka se snahou osvítit druhé?

Zkrátka člověk míní a čas mění. Všichni se neustále vyvíjíme a naše názory se postupem času transformují a přizpůsobují momentálním okolnostem a lidem, se kterými trávíme nejvíc času.

Jako každý mladý člověk jsem si musela projít alkoholickými fázemi a řádně si užít nespoutaného života. Prostě sex&drogy&rock'n'roll. Někomu tenhle styl vyhovuje a zůstane u něj až do smrti. Mě to ale nějak postupem času přestávalo bavit.

Zhruba před čtyřmi lety jsem se začala intenzivně zajímat o cvičení a o zdravou stravu. Čím víc jsem měla načteno, tím míň mi můj starý punkový život do nových idejí zapadal.

Začal mi vadit cigaretovej kouř (který je nezbytnou součástí každýho koncertu a festivalu), začali mi vadit opilci. (Punková hudba mi ale rozhodně vadit nepřestala!)

Řekla bych ale, že punk mám pořád v srdci a vždycky mít budu. Pořád jsem ta punkerka, jen nemám ráda cigarety a alkohol :D Takže nejspíš nezapadám do dané škatulky. Ale o tom to právě je, ne? Vždyť ten pravej punk neznamená vyexovat 5 piv, flašku zelený a vytáhnout celou krábu startek. Je to o svobodě. O snaze fungovat jinak než masa, jít si svojí nezávislou cestou, užívat si život. A o to já se snažím…

Toť má punková vsuvku. Punk není mrkev!

Zapečený lilek s mletým masem a bramborovou kaší

Mnoho lidí lilek v kuchyni vůbec nepoužívá. A je to velká škoda. Proč? Lilek (či baklažán) je zdrojem vitamínů i minerálů, obsahuje málo kalorií, pomáhá snižovat cholesterol a dokonce je považován za afrodiziakum!

V lilku najdete vitamín A, B3 (který je nutný pro tvorbu hormonů estrogenu, progesteronu, testosteronu, kortizonu a dalších. Proto ono afrodiziakum:), B6 (zajišťuje dobrou funkci imunitního systému, B5, B9, C. Obsahuje taky draslík, horčík, železo a mangan. 

Lilek je ideální, pokud hubnete. Je tvořen z 90% vodou. Sto gramů baklažánu má pouhých 35 kcal!

Ingredience pro 4 osoby:

• půl kila mletého masa
• 2 lilky
• cibule
• česnek
• olej
• pepř
• sůl
• majoránka/oregáno

Postup:

Lilky rozpůlíme a vydlabeme. Na oleji osmažíme nakrájenou cibulku, přidáme mleté maso a poté vnitřek lilků (nakrájený na kostičky). Okořeníme, osmahneme, dokud nebudou kostičky lilků měkké, přidáme na kousky nakrájená rajčata (nebo rajčata v plechovce či protlak) a nakonec přidáme česnek. Připravenou směsí naplníme vydlabané půlky lilků a dáme na pečícím papíře péct na cca 25 minut na 180°C. Mezitím si připravíme bramborovou kaši a podáváme s letním salátem s octovou zálivkou.  

Hovězí steak s domácími hranolkami

Občas je potřeba dát si pořádně do nosu! Hovězí byste rozhodně neměli konzumovat denně, ale jednou za čas je to prostě lahoda, kterou musí ocenit každý masožrout:)

Ingredience pro 4 osoby:

4 hovězí steaky

cca 8 brambor

olivový olej

pepř

sůl

libovolná zelenina (v tomto případě mrkev a brokolice)

Postup:

Brambory nakrájíte na hranolky, dáte na pečící papír na plech, posolíte, pokapete olivovým olejem a pečete při 180°C cca 40 minut dozlatova. Steaky osolíte a opepříte a osmažíte na pánvi s trochou oliv. oleje (stačí cca 10 minut, záleží, jak moc je chcete propečený). Brokolici a mrkev nakrájíte na kousky a dáte na 10 minut napařit. A chlapácký jídlo je na světě!

Krůtí maso s rýží a brokolicí

Dnes jsem byla od vaření osvobozena a tohoto údělu se chopil můj muž. Nevím, jak to máte doma vy, ale já mám doma (díky Bohu!) skrytý talent a chlapa, co se kuchyně nebojí a slova jako kurkuma nebo würzl pro něj nejsou značky dámských vložek :D Vždyť je něco víc sexy, než chlap, co to umí v kuchyni?

Podle mého názoru jsou muži v kuchyni více svobodnější než ženy. Nedrží se receptů, nebojí se experimentovat a tak dokážou vykouzlit velmi zajímavé kombinace, které jsou navíc často chuťově skvělé. A já se tak vždy jen nestačím divit a moje chuťové buňky zažívají orgasmus.

Ingredience pro 4 osoby:

půl kila krůtího masa (my měli krůtí prsa)

1 brokolice

1 hrnek rýže
1 a půl hrnku vody

1 cibule

1 česnek

Pepř

Sůl

Kurkuma

1 chilli paprička

tymián

Sójová omáčka

Worchester

1 dcl červeného vína

Semínka (lněná, slunečnicová, sezamová)

Olivový olej

Postup:

Pár hodin předem si naložíme maso. Nakrájíme ho na nudličky, okořeníme, zakápneme sojovkou a worchestrem a necháme uležet. Na olivovém oleji opražíme semínka dozlatova, přidáme na plátky nakrájený česnek, potom na nudličky nakrájené maso. Maso zprudka osmažíme a podlejeme vínem (nebo vodou) a cca 10 minut dusíme. Mezitím si uvaříme rýži. Na oleji osmažíme cibulku, přidáme rýži a kurkumu. Opražíme a zalejeme vodou. A na páře připravíme brokolici (cca 10 minut). A je to!

Oběd za 15 minut: Kuskus s brokolicí a sýrem cottage

Tohle jídlo se stalo během mých vysokoškolských studií mým favoritem. Nestíháte, ale nechcete se odbýt nějakým polotovarem? Uvařte si oběd (nebo třeba večeři), který máte za čtvrt hodinky na talíři!

Ingredience pro 4 osoby:

1 hrnek celozrnného kuskusu

1 brokolice

1 cibule

olej

pepř

sůl

kari

pálivá paprika

1 hrnek vody

1 cottage

Postup:

Na oleji osmažíme cibulku, poté přidáme kuskus, který okořeníme a chvíli pražíme. Potom kuskus zalejeme vodou a necháme 10-15 minut odstát. Mezitím si na páře uvaříme

brokolici (cca 10 minut). Ke kuskusu a brokolici přidáme ještě sýr cotagge a je hotovo! 

Karamelovo-ovesné sušenky

Neodpírejte si sladké, mlsat se dá i zdravě! Tyto sušenky jsou chuťově výborné, hodí se ke kávě i do batohu na cesty.

INGREDIENCE

• 115 g špaldové mouky
  
• 150 g jemně namletých ovesných vloček
• 100 g másla
• 40-80 g třtinového cukru (záleží, jak chcete sušenky sladké)
• 130 g oříšků/semínek (lze použít cokoli, lze jakkoli kombinovat, výborné jsou vlasšké ořechy, lískové, mandle, pekany, pistácie, semínka slunečnicová, dýňová, lněná nebo třeba rozinky či brusinky)
• 100 ml mléka
• 2 lžičky mleté skořice
• špetka soli
• 1 lžička sody na pečení

POSTUP

1. Předehřejte troubu na 150°C. V malém hrnci si na středním až slabém žáru nechte zkaramelizovat cukr. Když jsou krystalky rozpuštěné, přidejte máslo, mléko a za stálého míchání propojte všechny ingredience. Vznikne vám krém úžasné karamelové barvy, vůně i chuti. Odstavte, přidejte skořici, promíchejte a nechte stydnout.

2. V míse smíchejte mouku, ovesné vločky, nasekané oříšky, semínka, sůl a sodu. Teď můžete přidat vlažnou karamelovou směs, promíchat a lžící tvarovat sušenky na dva plechy vyložené pečícím papírem.

3. Pečte 20-30 minut do světle zlata.

Toto je opět recept, u kterého se fantazii meze nekladou. Přidejte nasekanou čokoládu nebo kokos a voila sušenky dostanou zase jinou chuť!

Absurdita blogu o zdraví aneb jak jsem začala psát "zdravý" blog a přestala žít zdravě

Na začátku jsem si myslela, že budu přidávat několik článků denně, že to nemůže být nic nereálného. Opak je ale pravdou, článek není napsaný za deset minut a já si necelý týden po založení blogu uvědomila jakou absurditu jsem spáchala. 

Zjišťuju, že se blogování absolutně neslučuje se zdravým životním stylem. Psát blog je časově velmi náročné, pokud chce člověk přidat denně aspoň jeden článek. Je velmi těžké poctivě zdravý život prožívat a ještě o něm psát. Je těžké poctivě cvičit, vařit, fotit, nakupovat, sbírat, chodit ven a pak to ještě publikovat. A ještě do toho samozřejmě plnit povinnosti normálního života, jako třeba chodit do školy (či do práce)!

Začala jsem připalovat jídla a nestíhat, protože mě neustále napadají nápady na nové články a já si je musím hned zapsat. A tak si sednu k počítači, abych si nápad napsala a najednou píšu a píšu a z kuchyně se valí dým nebo mi ujíždí metro… A tak to nechci. Nechci být pěstební dělnice plnící denní normu :D

Mým cílem je, aby se z mého života nevytratila podstata – žít zdravě z vlastního přesvědčení a radosti a ne proto, abych to dala na blog. Nepřemýšlet o tom, co budu dělat, abych to pak mohla nafotit a psát o tom, ale nejdřív to něco udělat a pak si teprve vzpomenout, že nějaký blog mám a tam to můžu dát. 

Pro mě je lepší život žít, než o něm jenom psát. Tudíž nehodlám trávit svůj život u počítače a články nebudou přibývat tak radikálně. Ze začátku se budu snažit přispívat každý den a až se tady utvoří nějaký slušný základ, přibývání zřejmě omezím na párkrát za týden, jednou do týdne, možná méně často, uvidí se. Rozhodně ale nebudu mít připoutaný ruce ke klávesnici a oči k monitoru, když bude venku svítit sluníčko a vy byste neměli taky. Žít se nemá virtuálně, ale reálně. Takže jestli jste ještě dneska nebyli venku mezi lidma, tak šup ven!

Úvodem k sociologickému okénku

Oslím můstkem k jádru věci

Znáte Jana Hnízdila? Já jsem na něj narazila před čtyřmi lety, když jsem tak nějak náhodou pročítala Žlutý časopis, který vydává Student Agency. Seděla jsem v autobuse a četla rozhovor s ním. A ten pán mi mluvil z duše. A ten pán byl doktor. Doktor, který neléčí, ale uzdravuje. Dívá se na vás jako na celek, praktikuje celostní medicínu. Odklonil se masy a dělá věci jinak. A zřejmě mu to dost jde, jeho přecpaná kartotéka s pacienty mluví za vše.

Tak tento pan doktor Hnízdil tvrdí, že naše současná společnost je nemocná. A že v nemocné společnosti nelze být zdravý. Což je argument, který mi přijde vcelku logický a souhlasím s ním. Naše společnost rozhodně není v pořádku, není "zdravá" a asi ani není v lidských silách ji zdravou udělat. Rozhodně ne v téhle hektické době.

Konečně k jádru pudla

Jak tedy být zdravý v nemocné společnosti? Tímto nemotorným úvodem jsem se chtěla dostat k tomu, že naše nemocná společnost často vyvolává mnoho témat k zamyšlení. A podle mého názoru uvědomování si problémů a snaha je nějak řešit nebo o nich alespoň mluvit, může být lékem (nebo přinejmenším podpůrným vitamínem).

Jakožto studentka sociologie tak budu mít zřejmě občas choutky polemizovat o české společnosti nebo o společnosti obecně. Rozhodně netvrdím, že moje názory jsou nějak kvalifikované a správné. Jde pouze o můj názor a pohled na dané téma. Zřejmě nebudu vůbec objektivní, ale v rámci mého studia by to mohlo být fajn, vzít si na paškál společnost, i když ne pomocí odborných metodologií a na základě argumentů podložených provedenými výzkumy a publikovanými statěmi, ale prostě tak nějak selským rozumem. To je „sociologie“, která mě baví, i když není dostatečně vědecká a vzdělaní sociologové by nad ní jistě jen ohrnuli nos. 

Budou to takové polemiky, úvahy, názory. Prostě publicistické okénko jedné mladé rádoby socioložky. Nehlásám ortodoxní pravdu a nikoho nenutím, aby vyznával můj názor. Říkám jen, co si myslím, jak to cítím. Takže mě nikdo nemůže nutit, abych své názory podkládala fakty a nějak  je obhajovala (na druhou stranu si nemyslím, že mám tak zcestné názory, takže doufám, že se s některými z vás i shodnu a budu ráda, když u někoho čtení mých polemik vyvolá úsměv nebo souhlasné pokyvování, ale samozřejmě neočekávám, že můj názor budou sdílet všichni, takže budu ráda za diskuzi v komentářích). 

Nejde mi o objektivní popis reality, bude to subjektivní popis mé „reality“, se kterou souhlasit můžete, ale také vůbec nemusíte. A mě to nevadí. Každý nechť má názor svůj. Žijeme v demokratické společnosti a svoboda slova je prý vítána, tak směle do toho! 

Dýňová polévka - ideální na podzim a zimu

Dýně není dobrá jenom na vydlabávání o Haloweenu. Z dýně můžete zkoušet všemožné recepty. Dýně je navíc velmi zdravá a ve většině domácností taky celkem opomíjená. Chcete zhubnout? Dýně vám pomůže!

Dýni tvoří z 90% voda (je tedy močopudná a pomáhá čistit ledviny), zbytek tvoří vláknina, která zase pomáhá při trávení a očistě organismu. Dýně obsahuje velké množství vitamínů, mezi nejdůležitější patří vitamín C, B1 a B2. Dýně obsahuje také hodně minerálů (železo, hořčík, draslík). Jíst dýni je tedy ideální v chladnější měsících, protože podporuje imunitní systém. 

DÝŇOVÁ POLÉVKA

Ingredience:

• 1 dýně
• 1 cibule
• olej
• zeleninový bujon Würzl
• 1 litr vody
• sůl
• pepř
• kari
• chilli
• smetana
• dýňová semínka

Postup:

Dýni oloupeme, rozpůlíme, zbavíme semínek a nakrájíme na kostičky. Na oleji osmažíme cibulku, přidáme dýni a krátce osmažíme. Okořeníme, přidáme vodu, vhodíme bujon a vaříme, dokud dýně nezměkne (cca 20 minut, zaléží na velikosti kostek). Poté vše rozmixujeme, přidáme smetanu (pokud chcete dietnější verzi, smetanu nedávejte) a případně ještě dochutíme. Polévka by měla být pikantní, nebojte se tedy pořádně ochutit! Nakonec na sucho na pánvi opražte dýňová semínka (můžete si vyloupat ty z dýně, ale je to pracné a semínka bývají hořká, já používám normálně kupovaná), se kterými polévku podávejte.

Snídat či nesnídat? A co snídat?

Snídaně je mezi lidmi zabývajícími se zdravým životním stylem i lidmi obecně ožehavým tématem. Je snídaně hlavním jídlem dne? Je dobré snídat či nesnídat? A když už ano – co je nejlepší jako první do žaludku dopravit?

Zdravotní doporučení i výživové směry se různí. Nikdo vám neřekne – tady je absolutní pravda, tohle je to nejlepší, takhle snídej. I moje snídaně se s přibývající informacemi, které jsem načetla a načerpala, mění. A tipla bych, že se měnit stále budou. Zkrátka neexistuje jeden správný úhel pohledu, je jich víc a je na vás jaký si vyberete. Zvolte podle nálady, zvolte způsob, jaký vám momentálně vyhovuje. Až ho vyzkoušíte, můžete zkusit další a další a nakonec zůstat u toho, který vám nejvíc vyhovuje. O to jde – nepodřizovat se a nepraktikovat něco, co vůbec nesedí k mému životu, ale vybrat a najít něco, co zapadá, vyhovuje a přináší radost (a v ideálním případě i to zdraví).

Ještě před rokem bych vám tvrdila, že snídaně je dozajista nejdůležitějším jídlem dne a snídat se prostě musí. Teď už na to mám trochu jiný názor. Samozřejmě pokud jste zarytí sportovci, nabíráte svaly a nemůžete si dovolit jejich úbytek, snídaně pro vás bude zřejmě povinná. Ale pokud jste vyznavači přerušovaného půstu nebo půstu obecně, ejhle – ona ta snídaně není alfou a omegou života. Neumřete, když se nenasnídáte! A nakonec ani těch svalů určitě tolik neztratíte. Tělo je držák, a když mu dáte najíst o tři čtyři hodiny déle než obvykle, ono se z toho nesesype. Právě naopak – možná vám spíš poděkuje. (Více v chystaném článku.) No a já jelikož nejsem vyhraněná jedním směrem, beru si něco z každého směru i názoru. Nevyznávám jeden snídaňový světonázor.

Ještě před pěti lety by mě nenapadlo, že si k snídani jednou nedám sladkou koblihu a kakavíčko. Byla to každodenní rutina, která bylo moc dobrá! :D Bylo to rychlé – nemusíte nic chystat, ale taky ne moc zdravé. Pak jsem začala cvičit a číst a řešit, jak snídám, a všude na mě vyskakovaly články o ovesných kaších k snídani jako super volbě. A tak jsem začala snídat kaše a jsem jim věrná do teď. I teď ale snídám jiným způsobem, než před rokem a jsem si jistá, že za rok to bude zase trochu jinak. (O tom, jakým způsobem snídám, určitě napíšu, ale až po delší době, zatím nemohu soudit dlouhodobější efekt na zdraví.)

Kaše tedy tvoří významnou a převládající součást mých snídaní. Rozhodně ale nezůstávám jen u kaší ovesných, protože snídat pořád to samé, to je trochu nuda, ne? Myslím si, že odpůrci zdravého jídla mají přesně tuto představu – že jíme pořád to samé a že to rozhodně nemůže být chutné. Kde je pravda? Podle mě jsou kaše přesně tím typem jídla, které je neuvěřitelně pestré a rozmanité. Kaši můžete uvařit pokaždé jinak, pokaždé ji jinak osladit, ochutit, přidat jiné ovoce, semínka, ořechy, čokoládu, kokos, mák, cokoli. Je to tak pestré, až se mi z toho točí hlava a směju se těm, co snídaj buřta s hořčicí a mluví něco o pestrosti.

Snídám kaši ovesnou, jáhlovou, rýžovou nebo třeba pohankovou. Když nestíhám, vařím si instantní kaši Nomina, která má opět více příchutí. Když nemám hlad nebo chuť na kaši, snídám jenom ovoce (ideální je sezónní, nejideálnější to, co si jdete ráno utrhnout na zahradu). Občas si dám jogurt s domácím müsli. A občas taky klidně míchaný vajíčka se slaninou nebo dort, co zbyl ze včerejší oslavy, čerstvý křupavý rohlíček s máslem nebo vánočku s kakavíčkem, když jsou Vánoce. Nejsem radikál, nejím kaši každý den celoročně, když mám chuť, dám si, na co mám chuť. Mně ale ta kaše prostě chutná, takže chuť mám většinou na ni :D

Takže snídejte, jak vám vyhovuje. Pokud snídat nechcete nebo to nestíháte, nesnídejte. Svět se nezboří. Občas si užijte koblihu nebo klidně i ten párek, když vám to chutná, ale zdravější snídaně by měly převažovat.

Je zdravé jídlo otázkou peněz? Aneb jak jíst zdravě a levně

Ať už se stravujete jakkoli, na jídlo ve většině domácností padá převážná část měsíčního rozpočtu. Jíst se prostě musí a jídlo něco (bohužel hodně) stojí. Mnoho lidí si myslí, že jíst zdravě znamená utrácet tisíce za super-bio-potraviny a podobné produkty. Je to opravdu tak? Můj názor je ten, že pokud chce člověk jíst zdravě, měl by místo vytahování tisícovek z peněženky, radši zapnout mozek.

Jíst zdravě nemusí nutně znamenat jíst draze. Stačí přemýšlet. Mnoho zdravých potravin stojí pár korun, ale jsou často opomíjeny, protože jsou buď neatraktivní, nebo nám je zprotivila školní jídelna. Třeba taková řepa – stojí kolem deseti korun a z jedné řepy uděláte hravě salát pro čtyřčlennou rodinu. Většina lidí ji ale nejí. Proč? Protože jim řepu cpali ve školce nebo ve škole a od té doby se při pomyšlení na tuto potraviny spíš osypou, než aby se jim na ní sbíhali sliny. Přitom řepa se dá upravovat mnoha způsoby a rozhodně nemusí chutnat jako ta řepa, co dávali ve škole k rizotu.

Stejně tak to je s ostatní kořenovou zeleninou – mrkev, petržel, celer. Patří mezi nejlevnější druhy zeleniny, tak proč si neudělat mrkvový salát nebo mrkvovo-celerovou pomazánku, která vyjde na pár korun? Jsou dobré a zdravé!

Stejné je to s luštěninami. Půl kila čočky nebo fazolí vyjde zhruba na 40 korun a uvaříte z nich minimálně dva obědy a výběr je velmi pestrý. Že luštěniny nejíte? To jste ale hloupí! Luštěniny obsahují hodně bílkovin, železo, vápník, fosfor nebo vitamíny skupiny B. Z luštěnin se dá uvařit velké množství receptů, které rozhodně nechutnají jak studená hrachovka s párkem, co do vás tlačily kníraté kuchařky v obědové pauze.

Ještě větší vychytávkou jsou kroupy, které v minulosti tvořily pravidelnou součást jídelníčku každé správné hospodyňky. Proč asi? Jsou levné a výživné! Půl kila krup pořídíte ani ne za dvacku a vykouzlíte z nich hodně - kroupy hodně zasytí. Skvělá je kroupová polévka nebo výtečná staročeská klasika – houbový kuba.

Stejnou pohádku vám povím i o vločkách – kilo vloček stojí pod dvacet korun a využijete je na všechno možné. Už jsem psala o domácím müsli, namleté vločky můžete přidávat místo mouky, můžete z nich péct sladké i slané dobroty. Je to mnohem levnější varianta, než špaldová mouka, která v pražských zdravých výživách stojí 80 (!) korun. Velmi zajímavé, že ve výživě na malém městě může stát korun 38?! Holt poptávka dělá nabídku, že.

S tím souvisí velké téma – BIO. Mají biopotraviny význam nebo je to jen vychytralý tah prodejců, jak si namastit kapsy na důvěřivých vyznavačích zdravého životního stylu? Inu, popřemýšlejte si o tom sami, jestli vám to stojí za to, koupit si bio citron za nehoráznou částku nebo se spokojíte s citronem ze supermarketu. Ano, bio citron není chemicky ošetřen apod., ale kde máte jistotu, že bioprodejce neskupuje levné potraviny od obchodních řetězců a vám je pak jako biopotraviny vesele prodává s vysokohorskou přirážkou?

Samozřejmě u některých potravin je bio kvalita průkazná, a pokud na ně máte peníze, proč si je nedopřát? Nic se ale nemá přehánět, zvlášť pokud na to nemáte. Pokud chcete jíst zdravě, nejste zrovna za vodou a v peněžence obracíte každou korunu, přemýšlejte, než budete platit. Opravdu chcete dávat za tu špaldovou mouku 80 korun, když ji můžete nahradit rozemletými vločkami, které vás vyjdou dvakrát levněji? Opravdu potřebujete bio mrkev? Nikdo vám na zadek nenaplácá, pokud místo bio soli koupíte sůl normální.

A to jsem ještě nezmínila, kolik potravin vám příroda nabízí zadarmo. Chodíte na houby, na borůvky, na maliny? Ne? A že jste z Prahy? Tak zvedněte zadek a udělejte si výlet do lesa. Marmelády, sušený houby, zavařeniny, kompoty, sušený bylinky. To všechno si lze vyrobit za minimum peněz. Ano, musíte to jít sesbírat, přebrat, očistit a zpracovat. Je s tím práce. Ale víte, co? Stojí to za to!

Jíst zdravě neznamená kupovat si zdraví. Jíst zdravě znamená mít pod čepicí a rozumět tomu, co a jak mám jíst.

(Zmíněné recepty brzy na vašich monitorech:)

Špenátová pizza s krevetami

Miluju pizzu. I když to není nejzdravější jídlo, nedokážu se jí vzdát a hlavně ani nechci. Navíc ji lze různými obměnami udělat přeci jenom zdravější. Kamenem úrazu je především těsto z bílé mouky - základ, bez kterého by pizza pizzou nebyla. Vyzkoušela jsem nahradit bílou mouku moukou špaldovou, celozrnnou i kukuřičnou. Nebudu vám nic nalhávat, pokud prostě chcete klasiku, po bílé mouce sáhnout musíte. Pokud ale máte chuť experimentovat a dát si zdravější verzi, například kukuřičná a špaldová mouka v poměru 1:1 je super kombinací. Těsto nechutná jako u klasické pizzy z bílé mouky, je jiné, ale rozhodně dobré!

Ingredience na 1 pizzu:

Těsto:

• 250g hladké mouky
• 1/2 kostky droždí
• 125ml vlažné vody
• 1 lžíce olivového oleje
• 1 lžička cukru
• špetka soli

Navrch:

• balení listového špenátu
• 1/2 kelímku smetany
• krevety
• cibule
• česnek
• pepř
• sůl
• bazalka/oregáno
• chilli
• mozzarela (nebo jiný sýr)
• olivový olej

Postup: 

Do mísy si rozdrobíme droždí na kousky, přidáme cukr a mícháme, dokud se droždí nerozpustí. Potom přidáme vlažnou vodu, prosetou mouku, olivový olej a sůl. Uhněteme v kypré nelepivé těsto (pokud lepí, přijde mouku, v opačném případě přidejte vodu) a dáme na hodinu kynout do tepla. Poté rozválíme a dáme na plech s pečícím papírem.

Než těsto vykyne, na oleji si osmahneme nakrájenou cibulku a česnek, přidáme krevety a poté špenát. Okořeníme a až se vše prohřeje, přidáme smetanu, kterou necháme chvíli povařit. Pokud je směs moc řídká, lze zahustit špaldovou nebo jinou moukou. (Pokud tam mouku nechcete dávat, nelejte tam tolik smetany nebo ji úplně vynechte.) Vzniklou směs dáme na těsto, poklademe mozzarelou a pizzu dáme na cca 25 minut do trouby na 200°C.

Kukuřičné špagety s tuňákem

Nemáte čas? Nechce se vám vařit nic složitého? Uvařte si rychlý oběd, jehož příprava zabere 15 minut!

Ingredience pro 4 osoby:

• balení kukuřičných špaget
• 2 plechovky tuňáka
• rajčatové pyré 500g
• 1 cibule 
• 2 stroužky česneku
• pepř 
• sůl
• bazalka/oregáno
• olej
• sýr na posypání

Postup:

Dáme si vařit špagety. Na oleji osmažíme nakrájenou cibulku, přidáme kousky tuňáka. Chvíli zahřejeme, potom přidáme rajčatové pyré a okořeníme. Nakonec přidáme česnek. Podáváme se sýrem podle chuti. (Ideální je samozřejmě parmazán, ale eidam taky projde:D)

Domácí müsli

Müsli s jogurtem, s mlékem nebo jako první pomoc, když vás honí mlsná. Müsli je věc, která tvoří oblíbenou součást mého jídelníčku. Ještě před čtyřmi lety by mě ale nenapadlo, že si budu vyrábět vlastní. Samozřejmě jsem horlivě hltala mediální masáže všech výrobců zaručeně fitness zdravých müsli a jiných lupínků a poctivě za ně utrácela. Jednoho dne jsem ale ochutnala müsli domácí a vše se změnilo.

Jíte müsli, abyste zhubli? Dáváte dětem kupované lupínky, aby jedly zdravě a divíte se, že místo atleta vám před očima kyne malý obéza? A prostudovali jste si někdy pořádně složení té krabičky, která slibuje zaručenou linii? Světě div se - ono to kupované müsli a lupínky chutnají skvěle, ale proč? Protože jsou cukrem nacucaný až po okraj! Samozřejmě najdete i zdravější verze, třeba ve zdravých výživách, ale také podstatně dražší.

A já vám dám recept, který svou cenou přebije všechny Nestlé dobrůtky a jim podobné. 

Ingredience:
1 kg ovesných vloček
1 banán
100 ml mléka
med nebo jiné tekuté sladidlo
ořechy (jak je libo – lískové, vlašské, pekanové)
semínka (opět podle libosti – já dávám slunečnicová a dýňová)
brusinky

Postup:
Banán nakrájíme na kousky a rozmixujeme v mléce a osladíme medem nebo jiným sladidlem. (Množství záleží na tom, jak moc sladké či dietní müsli chcete. Pro dietní verzi dávám do 1 kg vloček 2 lžíce medu, sladší verze snese lžic klidně 8.) Vločky si vysypeme na plech a zalejeme banánovým oslazeným mlékem, pořádně promícháme, přídáme semínka a nakrájené ořechy a dáme do trouby na 150°C na zhruba 35 minut. Müsli hlídejte, po 10 minutách promíchávejte a vyndejte, až bude nazlátlé. Potom přidejte brusinky či jiné sušené ovoce a je hotovo! Já téměř vždy přidávám ještě půl tabulky nakrájené čokolády, protože čokoládové müsli v mém případě vede! Po vychladnutí skladujte v uzavřených nádobách a konzumejte jak je libo!

Dodatek:
Domácí müsli je ideální, jelikož sami rozhodujete o množství cukru i přidaných ingrediencích. Máte dohled nad tím, co jíte a to tady jde! :)

Fantazii se při vaření meze nekladou

Něco jsem si při psaní prvních receptů uvědomila. A to že konkrétní recept je pouze nápad, inspirace. Nemusí to být striktně daný popis na určitý pokrm, je to jen myšlenka, kterou lze rozvíjet, obohacovat a měnit.

Tímto způsobem vařím i já. Když mám nějaké oblíbené jídlo, tak ho občas zkouším nějak pozměnit, vylepšit. Samozřejmě jsou i jídla, kdy pozměňování je spíše na škodu než na užitek, z jídla se vytrácí autenticita, apod. Ale řekla bych, že převažují jídla, se kterými se dá právě tímto způsobem krásně čarovat a zpestřit si tak svůj jídelníček. Proto budu u některých receptů uvádět alternativy, které lze střídat.

Že je v receptu bílá mouka? Co zkusit špaldovou, kukuřičnou nebo třeba namleté ovesné vločky? Že je v receptu půl kila cukru? Co to zkusit bez něj nebo nahradit medem či nějakým sirupem? Že je v receptu kari a vy ho nemáte rádi? Netrapte se, zkuste jiné koření! Je recept masový a nejste masožrouti? Maso vynechte nebo nahraďte sójou. Máte rádi čokoládu nebo kokos? Přidejte je i tam, kde nejsou. Je to rizoto s rýží už nuda? Co zkusit jinou přílohu – pohanku nebo třeba jáhly? Chybí v receptu něco, co máte rádi? Přidejte to tam!

Každá ingredience má svou specifickou chuť a vždy dodá jídlu jiný rozměr. Tak se nebojte čarovat!

Pečené kuře s rýží a zeleninou

Taková klasika, která ale rozhodně nezklame!

Ingredience pro 4 osoby:

kuřecí čtvrtky 4x

pórek

cibule

česnek

rýže natural (cca 300g)

libovolná zelenina (v tomto případě mrkev, brokolice)

pepř

sůl

kari
pálivá paprika

olej olivový

Postup:

Kuře řádně okořeníme, uložíme do pekáče, zasypeme nákrájenou cibulí, pórkem a česnekem. Zákapnete olivovým olejem a podlejeme cca 150 ml vody. Dáme do trouby na cca 150° C a pomalu pečeme 2 hodiny. První hodinu a půl pečeme přiklopené, na posledních 30 minut odklopíme, aby se udělala křupavá kůrčička a poctivě poléváme každých 10 minut skvostným výpekem, který se vytvořil. V průběhu uvaříme rýži a napaříme zeleninu (cca 10 minut). A je hotovo!

Dodatek:
Možná se podivujete, že v receptech píšu často nepřesně (cca, zhruba, asi). Věc se má tak - ne vždy vše měřím a vážím. Navíc občas vařím a peču na kamnech a v peci, kde není žádný měřič teploty a horkost sálá podle počtu přidaných polínek. Tudíž jsem se naučila vařit tak nějak od oka, podle pocitové teploty. Toť osvětlení mé občasné nepřesnosti.

Jídlo a já

Už od dětství jím skoro všechno. A vyhovuje mi to. Zastávám názor, že nemá cenu se zbytečně o něco ochuzovat, samozřejmě pokud vás to nějak zdravotně neomezuje. Chápu, když jsou lidi vegani, protože mají alergii na laktózu nebo jim maso nedělá dobře. Já ale žádný takový omezení nemám a proto se dobrovolně neomezuju. (Teď doufám, že mě všichni vegani a vegetariáni předem nezavrhnou.) Zároveň ale se ničemu nebráním. Ráda zkouším všechny výživové směry, jsem otevřená všemu. Vařím vegansky i vegetariánky i „normálně“. Moje primární snažení je vařit zdravě. Prostě se neškatulkuju do určitýho šuplíku, nic si nezakazuju, což je pocit ohromný svobody.

Hodně mě v tomto směru utvrdila knížka o vědomém vaření Víme, co jíme od Lenky Žák, která se mi dostala po Vánocích do ruky. Tato paní mi mluví z duše. Proč se omezovat na jeden výživový směr, když můžete čerpat ze všech? (Samozřejmě pokud nejste zarytý ochránce zvířat a jíst maso či jiné živočišné produkty je pro vás neetické.) Základním principem je čerpat ze všech směrů to nejlepší a jíst tak zdravě (a rozmanitě).

Velkou otázkou je maso. Maso jím celý život, ale je pravda, že poslední roky ho jím míň a míň. Uvědomila jsem si, že maso rozhodně nepotřebuju každý den. Ráda si ho dám jednou dvakrát za týden s chutí, ale ostatní dny si bohatě vystačím bez něj. Myslím, že by pro mě nebylo těžké být vegetarián, ale zase na druhou stranu, maso mám ráda a občas na něj ta chuť prostě je. Tak proč si ho odpírat? (Ano, již zmíněné etické důvody, ale to je téma a dlouhé debaty. O tom třeba někdy příště.) Třeba týden nebo dva nejím maso, ale pak si dám klidně tatarák. A světě div se – pokud si k němu neděláte mastný topinky, tak ono to zas tak nezdravý není.

Veganství je pro mě taky velkým zdrojem inspirace ale opět – není pro mě tak motivující, abych se mu plně oddala. Čerpám z něj, ráda dělám alternativy, ale – ty alternativy jsou často velmi tak drahé, že mi přijde zbytečné kupovat pětkrát dražší sójové mléko, když můžu použít kravské. Možná tímto svým postojem ztratím vyznavače jiných názorů, ale toto je názor můj a přetvařovat se kvůli tomu nebudu.

Je klidně možné za rok budu mluvit jinak. Jelikož se před ničím nezavírám a neustále hledám a objevuju nové informace a názory, netvrdím, že mě určitý směr nemůže oslovit natolik, abych mu podlehla. Ale teď to to mám prostě takto. Slečna otevřená všem možnostem :D

Toť asi tak v kostce vše. Zkrátka se snažím jíst vše, co mě může nějak obohatit (a samozřejmě občas i ochudit), nejsem žádná světice, co si nikdy nedá brambůrky nebo Coca Colu. Hřešit se občas musí, ale zdravá strava by měla rozhodně převažovat.

Setkávám se s lidmi, co se zdravé stravě a zdravému životnímu stylu už z principu posmívají. Je podle nich trapné dbát na nějaké zdravé zásady stravování a rozhodně to nemůže být dobré a nějak uspokojující. Tak já vám něco povím – zdravé vaření mě uspokojuje jako nikdy nic (v oblasti jídla :D) a jím tak bohatě a rozmanitě jako nikdy. Prostě si to strašně užívám a vy můžete se mnou!

Zelné placky

Super na večerní mlsání nebo jako příloha.

Ingredience pro 4 osoby:

kyselé zelí (celé balení)

špaldová mouka (nebo ještě zdravější varianta - rozemleté ovesné vločky) (cca 200g)

2 vejce

pepř

sůl

kmín

kari/mletá chilli paprika

niva nebo jakýkoli jiný sýr (pokud jste vegan, na sýr i vejce pečte:)

Postup:

Ze zelí vymačkáme vodu a všechny ingredience smícháme dohromady. Vznikne lepivá hmota, lepivost korigurejeme množstvím mouky (popřípadě vloček). Ze vzniklé hmoty lžící tvarujeme placičky na plech (ideální péct na pečícím papíru). Lze dělat silnější placky nebo úplně tenké, které potom chutnají jako chipsy (doporučuju). Pečeme na cca 180°C do zlatova(cca 30-40 minut).

Podle přidaných ingrediencí můžete udělat více druhů. Např. jenom sýrové, paprikové, kmínové, apod. Fantazii se meze nekladou.

Dodatek:

Zjišťuju, že neumím psát recepty. Sama podle nich nevařím, většinou vařím prostě od oka. A to radím i vám :D Dodržujte základní pravidlo - všeho s mírou. Rozhodně šetřete solí i pepřem a mouku či jiné ingredience přidávejte postupně, sami vidíte, jakou konzistenci vytvářený pokrm má a podle toho množství korigujete. Je mi ale jasné, že pokud něco vaříte poprvé, je fajn mít gramáž napsanou, proto se budu snažit ji uvádět, ale věřte, že mi to jde horkotěžko:)

Pohanka s houbami, zeleninou a mořskou řasou

Takové rychlé a vděčné jídlo. Ideální na zimu.

Ingredience pro 4 osoby:

pohanka (kroupy) 200g

1 cibule

houby (podle libosti - žampióny, hlíva, cokoli, ideálně ale ty, co jste si nasbírali sami v lese a pěkně usušili:) 200g

1 pórek

mořská řasa

olej

pepř

sůl

mletá paprika (pálivá či nepálivá podle gusta)

sojová omáčka

2 mrkve

brokolice

Postup:

Uvaříme si pohanku. Na oleji osmažíme cibulku, přidáme houby a pórek. Okořeníme a nakonec zakápneme sojovkou. Směs smícháme s uvařenou pohankou a přidáme řasu. Podáváme se zeleninou upravenou na páře (5-15 minut bohatě stačí).



Slovo úvodem

Buďte zdrávi, vítám Vás na svém blogu!

Šest let mlčení. Tolik času uplynulo od zveřejnění posledního blogerskýho příspěvku na mém minulém (infantilním a pubertálním, ale také celkem navštěvovaném) blogu. A zas mám chuť cpát se do blogerskýho světa. Proč?

Mám chuť sdělovat a mám chuť psát. Můj počítač se plní fotkama, o který se chci podělit a moje hlava se plní myšlenkama, co jsem si v hlavě za poslední roky (možná spíš měsíce) uspořádala a ty musí ven. A už mi nestačí otravovat svými dojmy a pojmy rodinu a přátele, chci otravovat i vás. (Jestli to bude někdo číst, to se uvidí:D)

A co hlavně půjde? Jak už název napovídá, půjde (nejenom!) o zdraví. Poslední dobou si uvědomuju, že to je opravdu to nejdůležitější. Vždyť si pořád dokola přejeme hodně štěstí, lásky a HLAVNĚ TO ZDRAVÍ. Nevím, jak máte sestavený žebříček hodnot vy, ale pro mě je zdraví opravdu primární. Uvědomuju si, že pokud nemáte zdraví, nemáte nic. A proto jsem se o zdraví jako takové, o zdravý život a zdravé jídlo začala celkem intenzivně zajímat. Chci žít zdravě a být zdravá. Kdo by nechtěl, že?

Ráda bych ale avizovala, že nejsem žádný BIOfanatik, žádný striktní radikál, který má klapky na očích, vše je pro něj černé a bílé a vyznává zásady, přes které nejede vlak. Razím základní heslo: VŠEHO S MÍROU. Jím všechno, zkouším všechno, ničemu se nebráním, o nic se neochuzuju. Ale o tom později. A pro odpůrce zdravého jídla – myslíte si, že jím jenom kořínky a semínka? Že nejde uvařit zdravě knedlo-vepřo-zelo? Sledujte a uvidíte :D

O čem teda budu psát? Moje představy jsou zatím lehce mlhavé, ale rozhodně můžete očekávat množství zdravých (i nezdravých) receptů, jelikož vaření se stalo mojí vášní. Prostě mě to baví. Prostě mi přijde lepší uvařit si skvěle doma, než chodit do hospody, kde dostanete mastnou šlichtu, za kterou si ještě draze zaplatíte. (Samozřejmě jsou i super podniky, kde se skvěle najíte, ale o tom třeba jindy.) Takže vařím a fotím a už nemám sílu držet to pod pokličkou a nepodělit se.

Asi to nebude ale jenom o jídle. Můj celoživotní problém je ten, že si neumím vybrat jednu věc a té se držet a naplno se jí věnovat. Neumím si vybrat jeden obor a v něm se zdokonalovat, být odborník na jednu věc. Prostě to neumím a začínám se s tím smiřovat. Prostě jsem taková. Prostě mě baví víc věcí, no a co?! (A taky mě baví psát slovo prostě :D) Takže kromě jídla čekejte povídání o sportu, o medicíně, cestování, kultuře, zkrátka o všem, co k (zdravému) životu tak nějak pasuje. Nechci se nějak omezovat a škatulkovat, budu psát o tom, o čem se mi bude zrovna chtít.

I když to bude „zdravý blog“, bude to v podstatě deník. Jsem egoista a budu psát věci ze svého pohledu. Bude to o mně. Bude to MŮJ život. A jelikož se snažím, aby můj život měl aspoň trochu nějaký smysl a byl tak nějak zdravý, bude to o mém (zdravém) životě. Budu ráda, když někoho třeba inspiruje, pomůže nebo bude třeba jen bavit číst. Chci sdělovat svoje zkušenosti, svoje názory.

A to je jeden z dalších důvodů, proč se cpu mezi blogery. Chci psát svobodně. Chci si psát, o čem chci a jak chci. Už od malička jsem psala a postupem času jsem psát přestala. Studium mi vzalo na tyhle „kravinky“ čas. Ještě na gymplu mohl člověk tak nějak ve slohovce z češtiny vyjádřit svoje názory a psát podle svého. Na vejšce mi ale bylo toto právo tak nějak postupně odebráno. Nebo jsem se spíš podřídila normě. Studium žurnalistiky znamenalo psaní podle striktních pravidel a pyramid. Člověk nemohl napsat, co se mu zlíbilo, každou věc, každou myšlenku musel mít ověřenou z několika zdrojů a často se musel podepsat pod něco, co vůbec nekorespondovalo s jeho svědomím a vědomím. Být objektivní! Ovšem zlatá žurnalistika – studium sociologie bylo v tomto směru ještě krutější. Moje autorská činnost se omezila na opisování cizích myšlenek, odkazování a zdrojování. A víte co? Hrozně mě to nebaví!

Chci psát, chci si to užívat. Těším se na psaní bez cenzury a relativně svobodný prostor, který mi internet poskytuje. Fakt se na to těším, tak doufám, že vy třeba taky.